PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Coca-cola? McDonald’s? A co třeba rodina, přátelé, děti, láska? Co je víc než být doma a být tam rád?“

„Akustika Sternova Auditoria je pověstná, nepopsatelně prapodivně divukrásná.“

„Janáčkovo dílo je bez jakéhokoli sporu dílem génia.“

Po dvaceti hodinách cesty a zdolání několika tisíc kilometrů včetně oceánu mi při pohledu na připravené hotelové lůžko málem vhrkly slzy do očí. It’s over. Jsi v cíli. Ve městě, které nikdy nespí, se můžeš uložit ke spánku. Co že je účelem celého snažení? Přece koncert v Carnegie Hall, sborový part v Janáčkově staroslověnské mši Glagolské! Bude to stát za to? Může to vůbec stát za to?

„Dialog koncertního mistra violoncell a flétnistky naplnil při interpretaci Fibicha síň takovou dávkou vřelosti, že by bylo vhodné do něčeho ji posbírat, uschovat a užít si ji ve chvílích, kdy člověku není nejlépe.“

„Prolínání jednotlivých Dvořákových motivů si Petr Altrichter opět vrchovatě užil – a s ním i všichni ostatní.“

„Hradečtí filharmonici se do Čtvrté symfonie Bohuslava Martinů opřeli s náležitou vervou a vtělili jí barevný mnohovrstevnatý zvuk.“

Filharmonie Hradec Králové zakončila ve čtvrtek 5. prosince cyklus koncertů věnovaných Roku české hudby večerem nazvaným Symfonie radosti. Šlo o výstižné pojmenování – nejen z důvodu zařazení Čtvrté symfonie Bohuslava Martinů, ale rovněž pro angažmá Petra Altrichtera. Jen málokterý český dirigent totiž dokáže vyjadřovat a předávat ze svého stupínku radost tak spontánně, bezelstně a upřímně.

„Sbor fungoval jako prodloužená ruka dirigujícího perfekcionisty Lukáše Vasilka.“

„Snad každý ze zpěváků PFS by mohl být sólistou.“

„Pokud bych přece jen chtěla najít na celém jinak báječném večeru pomyslný chlup, zastavila bych se u volby programu.“

Začít si něco se sbory v městě, jako je New York, je choulostivá věc. Tradice sborového zpívání je zde obrovská, už kvůli bohoslužbám a mším, které se ve stovkách protestanských, ale i katolických kostelů několikrát týdně bez sborů prostě neobejdou; a že v nich převažují často afroameričtí zpěváci s neodolatelnými hlasy, je v tomto městě nasnadě…

„Neměl jsem moc rád divadlo, měl jsem ale rád herce.“

„Zdeněk Liška je stále nedoceněný.“

„Umělecká všestrannost je v Ypsilonce hodně důležitá, ale primární je přece jenom herectví.“

Profesor Jan Schmid byl prototypem renesančního člověka. Původní profesí výtvarník začal záhy pronikat k divadlu jako herec, dramatik a režisér. V roce 1964 založil dnes již legendární Studio Ypsilon, v jehož čele stál až do konce svého života. Kromě toho se věnoval kulturní publicistice, spisovatelské činnosti a moderování televizní literární revue Třistatřicetři, k tomu více než čtvrtstoletí vyučoval na DAMU na katedře alternativního a loutkového divadla. Setkali jsme se letos v dubnu v jeho divadelní kanceláři, abychom se poohlédli po jeho životních milnících a u příležitosti Roku české hudby popovídali i o vztahu k české opeře a jejím autorům. Jan Schmid měl tehdy ještě mnoho plánů, které už bohužel nestihl dokončit. Zemřel uprostřed rozdělané práce 3. června 2024 ve věku nedožitých osmaosmdesáti let. 

„Ghisi uvádza, že ansámbel sólistov je akousi „rezonančnou skrinkou“ pre postoje sólistov. Túto hierarchiu si BERG pod vedením Petra Vrábla podľa mňa zachoval, sóla aj orchester boli v zhode.“

„Ako Nejtek uvádza, nechcel texty len zhudobniť, ale použiť ich, a myslím, že je to jedna z najtrefnejších definícii tejto skladby.“

„Anabelle Plum vie byť surová, cynická, nonšalantná, ale rovnako dobre aj odzbrojujúco bezradná.“

Ľudskému hlasu, a to v pomerne pestrých podobách, bol venovaný posledný koncert roku Orchestru BERG s názvom Hlas-sytě. Možnosti a limity hlasiviek hneď dvoch sólistiek skúmala rozmanitá dramaturgia zložená z diel Johna Cagea, Daniele Ghisiho a Michala Nejtka. Všetky diela zneli v Česku premiérovo, pričom Nejtkova kompozícia bola písaná priamo pre tento večer. Nemá pritom cenu hneď na úvod textu nepriznať, že práve jeho skladba bola nesporným vrcholom večera a dôvodom, prečo si tento koncert celkom určite stojí za to zapamätať.

„Petr Wajsar svěřil začátek své kompozice pozounistovi Štěpánu Janouškovi, který jistým tónem narýsoval intervalově rozpínavé, i když relativně krátké melodické téma.“

„Čtyřiadvacetiletý Hyuk Lee, který navzdory svému nízkému věku má za sebou již velké množství úspěšných turné, se do Mendelssohnovy skladby položil neobvykle jemným a měkkým způsobem.“

„Těleso se v celé skladbě pod Villaumovým vedením uchýlilo k téměř akademickému opracovávání formálních perliček Dvořákova hudebního umění.“

Propojení světové premiéry českého skladatele Petra Wajsara s klasickými čísly z dílny Antonína Dvořáka a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho sneslo své plody během čtvrtečního koncertu v pražském Rudolfinu. Precizní výkon Prague Philharmonia, dosahující místy až akademických rozměrů, vyšroubovala do úctyhodné úrovně rozmáchlá gestika francouzského dirigenta Emmanuela Villauma. O zvukově kyprý, avšak umírněně střídmý klavírní přednes se postaral jihokorejský virtuóz Hyuk Lee, jenž opepřil celý koncert věrnou interpretací mendelssohnovského umění.

„Bárta hrál Sonátu v ověřeném nastudování a výrazově přesvědčivě.“

„Úvodní větu třídílné sonáty Martinů hrálo duo Bárta–Fialová v příznačně rytmickém a tempovém ruchu navozujícím neklid, který zdůrazňovaly izolované akordy v klavírním partu“

„Variace využil Bárta k nejen k demonstraci svého mistrovského vedení smyčce a perfektní levé ruky, ale také k mírnému projevu histriónství.“

V pořadí pátý koncert festivalu Dny Bohuslava Martinů se konal v sálu Bohuslava Martinů Hudební fakulty Akademie múzických umění v Lichtenštejnském paláci na Malostranském náměstí v úterý 3. prosince. Na podiu vystoupili violoncellista Jiří Bárta a klavíristka Terezie Fialová se skladbami Janáčka, Beethovena, Martinů a Paganiniho. Očekávání excelentního hudebního provedení došlo naplnění, leč cosi bylo ve hvězdách, jak pronesl Jiří Bárta. Cosi, o čem se osobně psát zdráhám.

„Konkurence orchestrů v Carnegie Hall je neúprosná, ale Mahlerovou Pátou symfonií se 4. prosince Česká filharmonie zapsala do aktuální top desítky světových orchestrů.“

„Carnegie Hall se proměnila ve festivalové místo, stovky Newyorčanů si koupily lístky na všechny koncerty České filharmonie.“

„V závěrečné Intrádě rozpoutal Byčkov s orchestrem fascinující hudební orgie.“

A opět bylo vyprodáno. I středeční program České filharmonie po dohodě s vedením Carnegie Hall vsadil na americkou hvězdu. Ale pokud si do ní promítnete nedostupnou, téměř nadpozemskou bytost, ke které vás ochranka nepustí ani na metr, v případě houslisty Gila Shahama jste naprosto vedle. A pak ten čtvrteční program, s klavíristou Daniilem Trifonovem a posléze s Janáčkem a Pražským filharmonickým sborem… Davy skandujících návštěvníků.

„Radikální a novátorské je jak použití prozaického jazyka v libretu, tak nalezení svébytného přístupu v hudebním uchopení námětu. Úpravy prosazené kdysi Karlem Kovařovicem jsou naopak konvenční.“

„Svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka jednoznačně Max Brod.“

„O uvedení Jenůfy v Metropolitní opeře se zasloužila Maria Jeritza, vlastním jménem Marie Jedličková. Navzdory její popularitě však první americká inscenace Jenůfy zůstala na repertoáru pouze pro jednu sezónu.“

Před sto lety, 6. prosince 1924, měla Janáčkova Jenůfa historicky první představení v Metropolitní opeře. Od prvního uvedení v Brně uplynula tehdy už dvě desetiletí, od dlouho odkládaného uvedení pražského však dělilo tuto americkou premiéru pouhých osm let. V New Yorku se hrála v německém překladu pražského literáta Maxe Broda. A v titulní roli vystoupila Maria Jeritza, slavná dramatická sopranistka přezdívaná ve světě Moravian Thunderbolt – něco jako Moravské hromobití. Pocházela totiž z Brna.

„Hudba je základem opery. Jenže pro mě je stejně důležité zjistit, jestli měl skladatel cit pro divadlo.“

„V Komické opeře mi bylo umožněno nasazovat do repertoáru širokou žánrovou paletu hudebních děl.“

„V Praze jsem byl už několikrát, i když doposud nikdy pracovně, což je mi líto.“

Člověk, který o sobě dokáže s odkazem na svůj původ a profil poťouchle prohlásit, že je „židovský homosexuální klokan“, musí nutně mít kromě smyslu pro humor i zdravou sebedůvěru. Takovou, jakou režisér jevištních provedení velkých oper na velkých scénách, ale i klasických muzikálů či operet v různých divadlech, nezbytně potřebuje. Bezezbytku to platí o australském rodákovi, žijícím a tvořícím ovšem už dlouho převážně v Evropě. Barrie Kosky, tato silná osobnost hudebních jevišť se silným hlasem, je letošním držitelem Ceny Antonína Dvořáka. Předtím než ji 9. prosince převezme za přítomnosti televizních kamer na speciálním koncertu ve Španělském sále Pražského hradu, portálu KlasikaPlus.cz poskytl rozhovor.

„V soudobé hudbě nesejde tolik na estetice vyjádření, ale na tom, zda je vyjádření dostatečně direktivní.“

„Díky spojení hudby, psychologie a neurovědy můžeme vidět, jak hudba ovlivňuje mozek a myšlení. Vidíme, že hudba může nejen čarovat, ale působit i jako nástroj.“

„Svou skladbou jsem chtěl oslavit úžasnou vnitřní energii Janáčkovy filharmonie Ostrava.“

Lukáš Janata, český umělec sídlící v San Franciscu, působí jako skladatel, pedagog, performer a organizátor. Nedávno usednul ve správní radě neziskové organizace The Resonance Project, jejíž cílem je využití hudby jako nástroje k transformaci konfliktu pomocí neurovědy. Jeho skladby vznikly na objednávku renomovaných souborů, jako jsou San Francisco Symphony, Alarm Will Sound, Cantori New York, Friction Quartet nebo Janáčkova filharmonie Ostrava. Právě posledně jmenované těleso si u Lukáše Janaty objednalo novou skladbu, kterou uvede jako první světovou premiéru z celkem tří v této sezóně. Skladba s názvem Swirl (víření) zazní za přítomnosti autora ve čtvrtek 5. prosince v ostravském Vesmíru.

„Tolik češtiny na prostranství před sochou otce Duffyho snad ještě neznělo.“

„Zespodu burácející metro, za námi policejní houkačky, všude přítomný ruch pobízející turisty k utrácení a obří reklamy.“

„Ne, že by se na taková vystoupení běžný Newyorčan hrnul.“

Share Love s Coca-Colou a stovky další blikajících billboardů s produkty na pochopitelně ten nejvýhodnější prodej čehokoli včetně zakrvavené pozvánky na nejsoučasnější horor se staly pro Pražský filharmonický sbor kulisami, ve kterých, vsadím se, jeho členové ještě nezpívali. Přesto provedení starých amerických písní o touze, lásce a naději aspoň na několik málo minut dalo zapomenout na to, že se nacházíte na místě největšího konzumu světa.