PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Vizuál je pomerne striedmy, priznáva akýsi nevkus a pôsobí, predpokladám cielene, ako z lepšieho ochotníckeho divadla.“

„Dielo má svoj anti-pôvab.“

„K tým výrazným patrila Eir Inderhaung, s nepriestrelnými výškami a precíznym, pohyblivým prejavom.“

Pražské Národní divadlo (respektíve Státní opera) sa odvážilo vykročiť ďalej do druhej polovici 20. storočia a zaradiť medzi tohtoročné premiéry jedinú (avšak dostatočne slávnu) operu Györgya Ligetiho Le Grand Macabre. Pražská verzia a zároveň česká premiéra tejto apokalyptickej frašky v štyroch obrazoch dostala do vienka pomerne civilný vizuál a ansámbel sólistov, ktorý Ligetiho neúprosné party zvládol s gráciou – hoci to bol pre všetkých debut v roli. Premiéra sa konala 14. júna, ako súčasť festivalu súčasnej opery Opera Nova.

„Českou hudbu miluji, mnohá díla jsou mimořádná.“

„Ve srovnání s provozováním symfonické hudby, musí být dirigent opery či baletu flexibilnější.“

„Hudbou se snažím v baletu zprostředkovat charakter jednotlivých postav a atmosféru dané scény.“

Významný polský dirigent a houslista Piotr Staniszewski se vrátil v sezóně 2023/2024 opět po roce do historické budovy Státní opery. Vloni nastudoval balet La Sylphide Hermana von Løvenskjolda ve spolupráci se souborem Baletu Národního divadla v Praze a letos se stal druhým dirigentem Verdiho opery Nabucco, kterou bude řídit ve dnech 28. dubna a 1. června. Rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz jsme zaměřili na jeho   spolupráci se Státní operou v Praze, českou hudbu a polský balet.

„Spojené orchestry zahájily svou produkci vytříbeným zvukem nevšední energie a barvy.“

„Pěveckou prostřednost prozářil svěží a energický bas Patricka Zielkeho v roli Hundinga.“

„Derek Welton obdařil roli vládce světa neúnavnou sonoritou podmanivého barytonu.“

Státní opera Praha přivítala v sobotu 9. března premiéru Valkýry, druhého dílu tetralogie Prsten Nibelungův Richarda Wagnera. Koncertní představení opery, součást Wagnerova cyklu Drážďanského hudebního festivalu, představilo verzi tak zvané autentické interpretace v provedení na historické nástroje. Stalo se tak ve spolupráci orchestru Concerto Köln, specialisty na barokní hudbu, a Dresdner Festspielorchester za vedení Kenta Nagana, stávajícího hudebního ředitele Hamburské státní opery.

„Příběh opery vypráví mimo jiné i o divadle a chuti žít svobodně.“

„Johann Sebastian Bach v díle dokázal přesně vyjádřit emoce.“

„Citlivě jsem hledal texty nebo čistě znějící hudební pasáže, které bych více akcentoval či posílil význam jejich sdělení.“

Do Státní opery se na repertoár v letošní sezóně vrátila opera Jeníček a Mařenka Engelberta Humperdincka a vedení Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK zařadilo na velikonoční období do kostela sv. Šimona a Judy Janovy pašije Johanna Sebastiana Bacha. Obě produkce se hrají v režijním a scénografickém pojetí významného tvůrce Matěje Formana,…

„Stejně tak scéna na policejní stanici, režijně, pěvecky i choreograficky je skvělá burleska.“

„Čičvák aranžoval všechny scény násilí i milostných aktů velmi distingovaně.“

„Pro Bäumera to byl debut ve Státní opeře, a to debut úspěšný.“

Při uvedení skvělé kritiky, předem vyprodáno 177 představení, ta musela být zrušena a pak 27 let zákaz provádění v zemi původu… Nevím, jestli existuje nějaký podobný příběh operního díla. Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče už se naštěstí znovu hraje v celém světě. V pátek 24. listopadu ji v premiéře uvedla i Státní opera v Praze.

„V každém taktu je něco zvláštního, Dmitrij Šostakovič prosvětluje v partituře opery Lady Macbeth Mcenského újezdu všechny postavy.“

„Z pohledu efektního akustického znění bylo pro mne nutné citlivě v průběhu zkoušek naslouchat proměnám celistvého zvuku.“

„Především mne velmi zaujal emocionální přístup operních interpretů, zejména po stránce pěveckých a hereckých ztvárnění různých charakterů.“

Ve Státní opeře v Praze debutuje 24. a 26. listopadu v opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče německý dirigent Hermann Bäumer, dlouholetý generální hudební ředitel Státního divadla Mainz a šéfdirigent Filharmonického státního orchestru Mainz. Dříve byl jedenáct let pozounistou Berlínských filharmoniků. V Praze jsme hovořili nejen o jeho spolupráci s Národním divadlem, ale i o jeho kariéře a vztahu k české hudbě.

„Dirigent Andrij Jurkevyč pochází z Ukrajiny, ale už dvacet let žije v Itálii. Evidentně tamním hudebním temperamentem nasákl.“

„Petr Nekoranec v postavě údržbáře v montérkách, pořád někam nemotorně stěhujícího štafle, vytvořil neomylně výstižnou hrou těla prototyp milé figurky.“

„Ržisérka Julia Burbach ukázala, že ještě stále existují způsoby, jak inscenovat klasiku přiměřeně, v souladu s libretem, prostě normálně.“

Ve Státní opeře má pražské Národní divadlo od pátku na repertoáru novou inscenaci Nápoje lásky Gaetana Donizettiho. Od premiéry čtyřicáté z více než sedmi desítek jeho oper uplynou za devět let už celá dvě staletí. Na rozdíl od mnoha jiných děl z té doby zůstala tahle operní komedie však živá a zůstane už opravdu nesmrtelnou. Režisérka Julia Burbach k tomu nyní přispěla nápaditě a výrazně.

„Nemorino – to je nádherné zpívání.“

„Od každého velkého tenora se snažím vzít si něco svého a stvořit cosi vlastního nového.“

„Každá role, do které investujete všechno, vás určitým způsobem unaví, ať je to mentálně, nebo fyzicky.“

Další milník na úspěšné kariérní cestě zdolá český tenorista Petr Nekoranec. V nové inscenaci pražského Národního divadla ztvární part Nemorina v Nápoji lásky, ve čtyřicáté z celkových přibližně sedmdesáti oper Gaetana Donizettiho. V krátkém rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dává najevo upřímné nadšení z toho, že po letech přednesů pouhých úryvků a výňatků z této belcantové opery konečně dochází i na celou roli. První pěvecké obsazení v hudebním nastudování dirigenta Andrije Jurkevyče a v režii německé režisérky Julie Burbach čeká premiéra 22. září ve Státní opeře.

„Zřejmý byl i rukopis samotného Havelky v situační komice vtipně doplňující herecké akce.“

„Jana Sibera svou Neddu pojala velmi přesvědčivě. Pokud se o opeře říká, že je jen o zpěvu, Sibera tento omyl jasně vyvrací.“

„Když tenorista Petr Nekoranec začínal, nebyl jsem jeho fanoušek, přiznávám. On se však hlasově posouvá k daleko zajímavější, plnější barvě i volumenu. Divadlo svým tónem naplnil dokonale.“

Ve čtvrtek 15. června nabídla Státní opera první premiéru dvojice veristických oper Ruggera Leoncavalla a Pietra Mascagniho Komedianti (I Pagliacci) a Sedlák kavalír (Cavalleria rusticana), a to v netradičním pořadí. Tradiční bylo ovšem celkové ztvárnění děl a to je veliké plus obou inscenací, které propojovala černobílá projekce vysvětlující záměr režiséra Ondřeje Havelky. Představení jsou výborná, ale pořadí oper mě nepřesvědčilo.

„Třetí věta, Ukolébavka, pak jaksi spojovala prvky, použité v částech předešlých, což dalo vzniknout zasněnému celku, který potom sladce vyprchal do ztracena.“

„Po až neklidném začátku následovalo zvláčnění tónu prováděné v harmonii s orchestrem, nad kterým však svůj hlas stále jasně nesla.“

„Ve třech větách prolínání různých prvků postupně vyvrcholilo v kontrapunktickou část, na konci následovanou vskutku vítězoslavným zakončením.“

V neděli 16. dubna byla ve Státní opeře v Praze k mání vskutku nevšední muzika. Zahajovací koncert cyklu Ženy v hudbě divákům přinesl skladby čtyř skladatelek, českých i zahraničních, v podání interpretek rovněž českých i zahraničních, vystupujících spolu s Orchestrem Státní opery. To vše se odehrálo v rámci projektu Musica non grata.

„Straussova komická opera Růžový kavalír patří k mým oblíbeným, často jsem ji dirigoval, což bylo pro jednání důležité.“

„Orchestr Státní opery mne opravdu překvapil, velmi se mi líbí. V tělese je silný potenciál.“

„Nejhezčí společný projekt, který jsme na sklonku sezóny zrealizovali s Bělehradskou a Dortmundskou filharmonií, byl ‚Beethoven maraton‘.“

Ve Státní opeře debutuje významný německý dirigent Gabriel Feltz, který hudebně nastudoval komickou operu Růžový kavalír Richarda Strausse. Pražské divadlo uvádí proslulé dílo jako remake původní úspěšné inscenace berlínské Komické opery režiséra Andrease Homokiho, současného intendanta Opery v Curychu, se scénou Franka Philippa Schlößmanna a kostýmy Gideona Daveyho. Premiéra se koná 24. listopadu 2022. Gabriel Feltz, který je v současnosti generálním hudebním ředitelem Dortmundské opery a šéfdirigentem Dortmundské a Bělehradské filharmonie, poskytl u příležitosti svého pražského hostování pro portál KlasikaPlus.cz rozhovor.

„Pokud má někdo punc vůdčího „prvního“ mezi ostatními, neměl by být svým způsobem normotvorný, tedy ukazovat nejvyšší kvalitu?“

„Potenciál a materiál Lucie Kaňkové je velmi pěkný. Jen je třeba ještě chvíli zrát k rolím typu Violetty.“

„Vyvstává otázka: Je nutné, aby představení s léty chátrala?“

Škoda úpadků repríz, zvlášť když se jedná o naši „první“ operní scénu, ikonický titul, jakým je Verdiho La traviata, a navíc představení, do kterého právě vstupuje mladá, nadějná sopranistka. V neděli 16. října to byla Lucie Kaňková, která ve Státní opeře poprvé vystoupila v roli Violetty Valéry. Inscenaci příjemně osvěžila, i když zatím nedozrálým hlasem pro tuto roli a snad až příliš dívčím projevem. Více pozitiv ale těžko najít vedle toho, co zachránilo dílo jako takové a vizuálně příjemná scéna. Podřadně hrající orchestr, nekompaktní sbor, místy necitlivá tempa a více než průměrné výkony v ostatních rolích. Unavená rutina.