Rovných sto let po posledním kompletním uvedení v produkci pražských operních domů se uskuteční nová inscenace Wagnerova cyklu Prsten Nibelungův, který bude doplněn skladatelovou poslední operou Parsifalem. Vůdčími osobnostmi projektu připravovaného na rok 2026 a roky další jsou režisérka Sláva Daubnerová a dirigent a hudební ředitel Opery Národního divadla Robert Jindra. K realizaci bude zapotřebí sil obou operních souborů – jak Národního divavda, tak Státní opery.

Wagnerovská tradice v Praze bude obnovena sto padesát let po založení Hudební slavností v Bayreuthu, svatostánku Wagnerových oper. „Je čas udělat to po našem; dílo znovu oživit,“ podotkl na tiskovém setkání 14. června ve Státní opeře umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen. „Klíčové bylo spojit oba operní soubory. Doufáme, že celá Evropa přijede do Prahy na Wagnera,“ doplnil.

12. února 2026 cyklus zahájí premiéra opery Zlato Rýna v Národním divadle. 26. března 2026 bude následovat nová inscenace Parsifala. Parsifal není součástí tetralogie Prsten Nibelungův a jako jedinou operu z představovaného cyklu pěti ji nenastuduje Robert Jindra, nýbrž Markus Poschner; rovněž režisérský post v tomto případě nebude obsazen Slávou Daubnerovou, ale Andreasem Homokim, který Wagnerovy opery s úspěchem uváděl ve švýcarském Curychu. Hlavním výtvarníkem celého projektu je Boris Kudlička.

V sólových rolích se v souladu s intencí „udělat česko-slovenský Prsten“ představí zejména domácí pěvci doplnění o slovenské kolegy a už v tuto chvíli je potvrzená spolupráce s Adamem Plachetkou, Štefanem Margitou a Štěpánkou Pučálkovou. „Jsem velice šťastný a moc děkuji Národnímu divadlu, že před mou sedmdesátkou nasadí na repertoár Wagnerův Prsten Nibelungův, kde si mohu zazpívat nádhernou roli Logeho v opeře Zlato Rýna. Je to role, kterou jsem zpíval na celém světě,“ říká Margita. „Přibližně před deseti lety jsem zpíval Hlasatele v Lohengrinovi a vyhodnotil, že na tento repertoár mám ještě čas. Nyní mám pocit, že můj hlas spěje směrem k wagnerovskému repertoáru a je přirozeným vyústěním mého směřování,“ dodává Plachetka. Účast zahraničních hvězd na cyklu není vyloučená; cyklus bude uzavřen v květnu či červnu 2028.

O přirozeném vývoji mluví též Sláva Daubnerová, ona však v souvislosti vztahu s Národním divadlem: „Takový projekt člověk nemůže dělat, dokud není společná historie. Důvěra vedení je zásadní. Chemie s divadlem bude takto zpečetěna.“ Vznáší též ženskou otázku, kdy připomíná, že cyklus je málokdy svěřen režisérkám.

„Nápad realizovat celý Prsten nepřichází ode mě; v první chvíli jsem reagoval, že je to šílený nápad,“ podotkl známý „wagnerián“ Robert Jindra s odkazem na uměleckého ředitele Hansena. „Je to obrovská výzva, a to nejen po hudební stránce.“ Jindra během brífinku zmínil, že je vděčný za zkušenost, kdy v roce 2004 byl asistentem dirigenta Johna Fioreho při inscenování celého Prstenu v koprodukci se zahraničními uměleckými silami. A doplnil: „Téma je věčné, příběh nikdy nebude dovysloven. A každý operní dům, který má ambici začlenit se do evropského kontextu, by se s tímto úkolem měl popasovat.“

Závěrem konference Per Boye Hansen připomněl, že ředitelé Nového německého divadla (dnes Státní opera) Angelo Neumann, Alexander Zemlinsky a Wilhelm Steinberg byli židovského původu. „Wagner sám byl ale antisemita. Jsem vděčný, že projekt je podpořen židovskou obcí.“ Tajemník Federace židovských obcí v České republice Tomáš Kraus k tématu podotýká: „Před válkou byli našimi hrdiny Goethe, Schiller a Wagner. Naší synagogou bylo Nové německé divadlo. Vrácením česko-židovsko-německého dědictví prostřednictvím projektu Musica non grata se ukázalo, že pražský hudební život před rokem 1938 by bez jména Richarda Wagnera nebyl úplný.“

Foto: z archivů ND Praha a Klasiky+

Facebook X E-mail WhatsApp