„Prostor Dolu Michal je vskutku unikátní, neboť z jeho stropu visí stovky pracovních úborů, které pomocí řetízku bylo možné spustit na zem, když ještě šachta plnila svůj účel.“

„Členové formace jsou nejen zdatnými muzikanty, ale také spolehlivými zpěváky.“

„Když přidáme spontánní improvizace, tempové proměny a modulace, zjistíme, že slovo alternativa vlastně skýtá daleko větší svobodu, barevnost a dynamiku než konvenční přístup.“

Hudební výlety v Moravskoslezském kraji o víkendu pokračovaly beskydským koledováním. Šťastně a vesele je název nového alba kapely RukyNaDudy z Frenštátu pod Radhoštěm, která se zabývá interpretací tradiční hudby takzvaných Hukvaldských Beskyd. V jejich divokém, rozverném a nespoutaném provedení se ukázalo, že hudba z období Vánoc zdaleka nemusí být pouze omšelá a banální záležitost, kterou slyšíme na každém druhém náměstí. Koncert, který byl současně křtem nového alba, se setkal s jednomyslně pozitivním přijetím.

RukyNaDudy sami sebe označují jako alternativní klasiku. „Dokonce i folkloristi říkají, že my přece neděláme ten klasický folklor,“ prozradil v úvodu koncertu multiinstrumentalista Marian Friedl. „Takže my děkujeme, že jsme dostali příležitost posunout Svatováclavský hudební festival směrem k alternativě,“ dodal s nadsázkou produktivní muzikant.

Koncert s názvem Beskydské koledy: Šťastně a vesele! se odehrál v Řetízkových šatnách Dolu Michal v Ostravě. Prostor je to vskutku unikátní, neboť z jeho stropu visí stovky pracovních úborů, které pomocí řetízku bylo možné spustit na zem, když ještě šachta plnila svůj účel. RukyNaDudy vystoupili ve složení Marian Friedl (zpěv, malý cimbál, píšťaly, salašovka), Vlastimil Bjaček (zpěv, gajdy, zobcová flétna), Petr Domčík (zpěv, violové kontry, ochlebkové kontry), Jiří Pospěch (zpěv, housle, ochlebky) a Martin Kocián (zpěv, basa, housle, ochlebky). Šestý člen kapely perkusista Lukáš Mrkva bohužel chyběl, což sice ve výsledku asi nikdo neřešil, ale perkusní prvky by už tak nekonformnímu provedení daly ještě větší drajv.

Než muzikanti spustili své beskydské koledy v autentickém podání, vyslechli si diváci obšírné průvodní slovo Mariana Friedla, který svou dráhu aktivního multiinstrumentalisty spojuje už léta s profesí erudovaného muzikologa. Jeho moderace byla skutečně mimořádně zajímavá, co se týče sdělených informací, ale také neobyčejně zábavná, milá a vtipná. „Jestli jsme někde nehráli, tak je to ve sprchách,“ svěřil se například sympatický vypravěč. „Dokonce můžeme přispět každý k tomu, že ty sprchy zůstanou čisté i poté, co odejdeme,“ reagoval na historický nápis na stěně. „Nebude se to ovšem dotýkat tónů, neboť naše nástroje velmi prudce reagují na změny klimatu. Občas se může stát, že budeme muset něco doladit,“ vysvětlil Friedl, načež provedl publikum pestrou dramaturgií koncertu.

Ten začal vokální peckou Do hory, do lesa, známou již z Andělem oceněného alba Friedlovy kapely Beránci a vlci. V naturálním vokálním podání se sešla přirozená lidová intonace s osobitou hudební barvou. Zazněly také Pastýřská koleda, Vim hajiček, Půjdu, půjdu a Bratr Bjaček, která nikoli náhodou korespondovala s příjmením hráče na gajdy Vlastimila Bjačka. Lidové koledy z Beskyd mají osobité, přímočaré kouzlo. Příběhy o narození Mesiáše se v nich prolínají s historkami z koledování o tom, jak lidé jsou či nejsou štědří.

Další z témat, která na koncertě zazněla, se týkala „panenky Marie“, která se „umyla ve studánce, porodila syna a pak se starala, že nemá co na snídani“. Lidová poezie v interpretaci RukyNaDudy líčí příběhy v rychlé perspektivě: dějová linka je načrtnutá šmahem, bezmála filmovou zkratkou, která nezatížila posluchače mnoha slokami. Zazněla také zvláštní píseň, kterou Friedl zahrál sólově na zvukově podmanivou ovčí zvonkohru, v níž byla vypravěčská zkratka nejmarkantnější.

Friedl zasvětil posluchače velmi bezprostředně do problematicky koledování; zasadil koledy nejen do časového rámce (kdy se v Beskydech takzvaně chodí po koledě), ale přiblížil také různé významy slova koleda v podobě písní, obřadních obchůzek apod.: „My na koledu v různě široké sestavě chodíme už pětadvacet let,“ svěřil se Friedl posluchačům. „S tím, že já jsem do té koledy už naskočil, takže předpokládám, že předchozích dvacet pět let se také chodilo na koledu. My jsme tedy jaksi už nositelé tradice, čímž myslím, že dokonce vstupujeme do historie. A to nejen tím, že stále lépe vypadáme, ale tím, že neseme právě tyto krásné staré zvyky po našich předcích,“ uzavřel rozpustile Friedl.

Interpretaci RukyNaDudy můžeme charakterizovat, jako opravdu nespoutanou, hřejivou a hravou lidovou oslavu Vánoc. V hudbě a textech se mísí veselé i vážné motivy, pastýřské prvky i zvěstování o příchodu spasitele. Instrumentář kapely pracuje s folklorními nástroji, ale vynalézavost a imaginace kapely nezná mezí. Co všechno se může stát rytmickým či melodickým nástrojem, to opravdu zjistíte až návštěvou jejich koncertu. Členové formace jsou nejen zdatnými muzikanty, ale i spolehlivými zpěváky, kteří předvedli nejen mohutné unisono, ale také rafinovaně intervalově spletené vokály. Součástí většiny beskydských koled byly nezkrotné instrumentální improvizace, které zazněly nejčastěji v podání Mariana Friedla a Jiřího Pospěcha.

Během koncertu se odehrál také křest nahrávky Šťastně a vesele. Kmotrem alba se stal Igor Františák, který novému počinu popřál, aby přinášel hodně radosti. Posléze album letělo vzduchem mezi posluchače a jeden se stal jeho šťastným majitelem.

Beskydské koledy v podání RukyNaDudy skutečně jsou alternativní klasikou. Je to však klasika, která má intenzivní, čerstvé a nevyvanulé kouzlo přímočarosti a upřímnosti. Radost a nadsázka se mísí se zdravým rozumem, legráckami, hudebními vtípky, které vytváří odlehčenou atmosféru. Když k tomu přidáme spontánní improvizace, tempové proměny a modulace, zjistíme, že slovo alternativa vlastně skýtá daleko větší svobodu, barevnost a dynamiku než konvenční přístup.

RukyNaDudy jsou především formace, kterou je nutné zažít naživo. Spojení jedinečné zvukové stránky, bezuzdných hudebních výkonů a Friedlova znalého a přesto mimořádně zábavného a osvěžujícího průvodního slova, je prostě jedinečné a jinde ho člověk v takové míře a opulentní hojnosti nezažije. O úspěchu koncertu RukyNaDudy svědčilo také euforické přijetí publika, které zaplnilo prostor řetízkových šaten do posledního místa.

******

Foto: Facebook / Svatováclavský hudební festival