Mnoho zajímavých spojitostí nabízí koncert České filharmonie s dirigentem ruského původu Vasilijem Petrenkem na festivalu Janáček Brno 17. října. Zazní suita z Bartókova baletu Dřevěný princ, Janáčkova Sinfonietta a Stravinského Petruška. Janáčkolog Jiří Zahrádka o programu mimo jiné píše: „Každý po svém, ale všichni tři byli ovlivněni lidovou hudbou ve svém hudební myšlení. Janáček a Bartók se lidovou písní intenzivně zabývali i teoreticky, (…) Stravinskému učarovaly lidové rituály, ale z lidové hudby si vzal jen to, co v určitých etapách své tvůrčí cesty potřeboval.“ S dirigentem Petrenkem, který se k České filharmonii vrací po čtrnácti letech, u této příležitosti vznikl rozhovor pro portál KlasikaPlus.cz.

Jak dlouho znáte Janáčkovu Sinfoniettu a kolikrát jste ji prováděl?

Znám ji docela dlouho, ale měl jsem ji možnost dirigovat teprve před pár lety, předtím ne. Takže jsem moc rád, že ji mohu dirigovat s Českou filharmonií, která je pravděpodobně jedním z nejautentičtějších orchestrů právě k této skladbě. A ještě navíc v Brně, což je úplně zvláštní pocit, když uvážíme, že Janáček skladbu věnoval tomuto městu; patří k němu. Opravdu moc se těším.

Která další Janáčkova díla máte v repertoáru? Máte rád například Janáčkovy opery?  

Dělal jsem části Jenůfy a Káti Kabanové, také Z mrtvého domu; ze Symfonických básní Tarase bulbu. Rád bych Janáčka dělal víc, což se doufám v budoucnu stane. Rád bych uvedl některou z jeho oper kompletně.  

Jak byste za sebe popsal spojitosti mezi Bartókem, Janáčkem a Stravinským v dílech, která máte na programu 17. října?

Hlavní spojitost je samozřejmě 20. století – všechny tyto tři skladby vznikly v rozmezí asi dvaceti let. A je zde také velmi přímá souvislost mezi Dřevěným princem a Petruškou – obojí jsou to příběhy o loutkách a o tom, jak loutky vnímáme. A když Janáček psal Sinfoniettu, byl zase inspirován sokolským hnutím…

Která další Stravinského díla máte v repertoáru? Máte raději jeho tak zvané ruské období, nebo pozdější díla?

Miluji Stravinského a nahrál jsem snad všechna jeho symfonická díla, tři balety, tři symfonie, Dumbarton Oaks… Stravinskij byl neuvěřitelný skladatel a mnoha způsoby souvisí se Schönbergem. To, co udělal Schönberg v oblasti tonality, to dělá Stravinskij na poli rytmu. Jsou to oba revolucionáři v hudbě 20. století a zároveň už klasikové. Byl to absolutní génius s velmi specifickými názory. Sám nepoužívám tolik termín „ruské období“, je to spíš rané a pak neoklasické období, ale zajímá mě obojí.

Máte tuto hudbu raději než „tradiční“ ruský repertoár, jako je Čajkovskij a Musorgskij?

Mám dost mnohostranný vkus a široký repertoár, teď jsem například dirigoval Dvořáka a Rachmaninova, tento týden to je Bartók, Janáček a Stravinskij a pak hned Prokofjev a Ravel. Jsem rád, že mohu mít takto široký repertoár. S Královským filharmonickým orchestrem pak hraji Mahlera a Strausse a pak hned světovou premiéru. Každé dílo, které provádím, je v té chvíli mým nejoblíbenějším.  

Jak slavíte výročí Dmitrije Šostakoviče a hrajete ho letos častěji než jindy?

Ano, ale Šostakovič byl vždycky součástí mého repertoáru. I tento rok provádím řadu jeho symfonií na mnoha koncertech. Pocházím z Leningradu stejně jako on – už to vytváří silné pouto. Provádět Šostakoviče je vždycky něco zvláštního…

Je těžké zahraničním orchestrům vysvětlit, jak hrát Šostakoviče a co je typické pro jeho hudbu?

Interpretace je vždycky o tom najít rovnováhu mezi tím, co víte a co si orchestr umí představit. Šostakovič žil ve velmi dramatické době a tu musíte nějak zpřítomnit. U vás v Česku si to umíte představit lépe… Vždycky je možné to nějak vysvětlit, vracet se k okolnostem vzniku a hledat, čím nás to dnes oslovuje.

Jak se cítíte vy co do národnosti? Jste Angličan, Evropan, nebo Rus v cizí zemi?

Já jsem především hudebník, moje skutečná národnost je až na druhém místě. Vždycky jsem hodně cestoval, pokaždé jsem spojen s tím místem, kde zrovna mám koncert. Jsem takovým členem světové rodiny hudebníků.

Jak vzpomínáte na Pražské jaro, které jste zahajoval Mou vlastí v roce 2012? 

Má vlast, to byl velmi silný, mimořádný zážitek. Praha pro mě má silnou atmosféru; myslím, že takhle výrazně na mě působí už jenom Paříž. Bylo mi tam velmi dobře, takže se rád vracím. Mám na koncerty silné vzpomínky, spolupráce na Mé vlasti byla velmi radostná a vřelá – o to víc se těším do Prahy i na novoroční koncert. 

Co chystáte na novoroční koncert?

Pestrý a široce rozkročený program, provázaný s místem a časem – je tam Don Giovanni, který měl v Praze premiéru, je tam Beethovenova předehra, protože bude jeho velké výročí, a vedle toho francouzská hudba, Massenet i Dukas. 

Co byste vybral z toho, co vás v nejbližší době čeká?

Je toho opravdu hodně, mám například ve Španělsku velký projekt, kdy budu dirigovat čtyři různé orchestry za sebou. Velmi se těším, že uvedu Brucknerovu Osmou a poprvé se také dostanu k Čajkovského úžasné opeře Mazepa.

A odlehčenější otázka na závěr: Jak často si vás lidé pletou s šéfem Berlínské filharmonie Kirillem Petrenkem? A znáte se?

Dirigenti se bohužel na svých cestách moc nepotkávají, ale známe se, a několikrát jsme se viděli; je to skvělý hudebník. A máte pravdu, že si to lidé pletou. Občas dostanu do Anglie zprávu v němčině: Děkujeme za krásný včerejší koncert v Berlíně. A jemu zase děkují za koncerty v Londýně. Petrenko je v Rusku velmi běžné jméno, nevím, jaké jméno by tomu odpovídalo v češtině (asi Novák – pozn. aut.), v angličtině je to asi jako mít příjmení Smith.

Foto: Graham Flack, Ben Wright

Facebook X E-mail WhatsApp