PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Závěr to měl být monumentální, ale popravdě řečeno, byl to jen apendix k předešlým projektům.“

„Schulhoffův nihilismus, chaos a chtíč, který spaluje člověka a který režisér Calixto Bieito dovedl ad absurdum, vedl k vnitřnímu odmítnutí díla publikem.“

„Orchestr Státní opery pod taktovkou Jiřího Rožně hrál velmi kompaktně a instrumentálně barevně. Sólisté se vydávali ze všech svých nejlepších sil.“

Festival Janáček Brno 2022, který zahájil 2. listopadu monumentální projekt ze spojených Janáčkových děl Z mrtvého domu a Glagolská mše, ukončila v neděli 20. listopadu opera Plameny Erwina Schulhoffa. Dílo, které mělo premiéru 27. ledna 1932 právě v Brně, se tam po devadesáti letech zase vrátilo. Tentokrát jako inscenace Národního divadla v Praze, kde byla poprvé uvedena 12. června 2022 v rámci mezinárodního kulturního a hudebního projektu Musica non grata, na němž participuje Česká republika a Spolková republika Německo.

„Díky tomu, že part apoštola připadl Tomaszi Koniecznému, získalo provedení špičkové parametry.“

„Paradoxem je, že v době, kdy Janáček jako vcelku neznámý brněnský umělec marně pracoval na přípravách provedení díla, byl Nowowiejskij skladatelem se světovým ohlasem.“

„Jde o skladbu, která by mnohem šťastněji vyzněla v chrámovém prostředí.“

Oratorium Quo vadis, pozdně romantické dílo Felikse Nowowiejského s tématem prvních křesťanů v Římě, zaznělo na festivalu Janáček Brno nejen jako zajímavé zapomenuté hudební dílo, ale dokonce také jako svého druhu janáčkiana. Leoš Janáček usiloval v Brně kolem roku 1910 o jeho uvedení, ale z plánů tehdy sešlo. Naplnily se až letos. Jen škoda, že koncert musel být v sále Stadionu, v prostoru akusticky klasice skutečně nevyhovujícím, ba dokonce škodícím.

„Režisérka naštěstí neměla ambice pokoušet se přidávat do opery ´svůj´ příběh.“

„Pěvci kompletně tvořili vyrovnaný, dobře vybraný cast a režisérce ochotně hráli. Vesměs dobře se vyrovnali s češtinou a Janáčka zpívali oddaně.“

„Hanusovo vedení celého dramatu bylo podrobné a vášnivé, jak je u něj obvyklé.“

Opera Věc Makropulos v inscenaci Velšské národní opery se stala dalším vrcholem festivalu Janáček Brno 2022. Jak díky režii a scénografii, které podpořily sílu poselství textu Karla Čapka, tak díky hudebnímu nastudování Tomáše Hanuse. Brněnský rodák, ve Walesu působící už šest let, v pátek v Janáčkově divadle se strhujícím dílem skutečně triumfoval.

„Bylo jasné, že hudebníci jsou disponováni a motivováni, aby podali ten nejlepší výkon.“

„Závažnou částí programu byl cyklus Biblických písní Antonína Dvořáka, který je jako celek slyšet málokdy. Nastudoval je a uvedl basbarytonista Adam Plachetka.“

„Sinfonietta v podání dirigenta Tomáše Hanuse a jeho orchestru Velšské národní opery dostala neobvykle silný náboj, naléhavý, jásavý a burcující.“

Vystoupení Velšské národní opery na festivalu Janáček Brno 2022 patřilo k těm, od kterých se očekával výjimečný zážitek. Přivezli zajímavou dramaturgii, kde lákal především Antonín Dvořák, jehož Biblické písně zpíval Adam Plachetka, a nechyběl ani Leoš Janáček a jeho Sinfonietta. Koncert, který se odehrál na výročí sametové revoluce, ve čtvrtek 17. listopadu v Janáčkově divadle, dirigoval brněnský rodák Tomáš Hanus, který se po létech práce v zahraničí zase měl možnost ukázat v Brně. A byl to bez nadsázky návrat triumfální.

„Houslistka Viktoria Mullova má za sebou hvězdnou kariéru. Její styl hry tomu nasvědčuje, je věcná a rázná, se smyslem pro efekt.“

„Zazněla světová premiéra suity z opery Leoše Janáčka Věc Makropulos, kterou pro letošní festival vytvořil skladatel Tomáš Ille podle návrhu Tomáše Netopila.“

„Orchestr pod vedením Tomáše Netopila podal Obrázky z výstavy s impresionisticky laděnými barvami, se strašidelně napjatými pianissimy i velebnou mohutnou klenbou Velké brány kyjevské v závěru.“

Smyslem festivalu Janáček Brno 2022 je nejen ukázat, jak se v Brně hraje hudba Leoše Janáčka, ale také mít možnost slyšet, jak díla našeho skladatele interpretují zahraniční umělci. Poté, co Velké divadlo ze Ženevy předvedlo operu Káťa Kabanová, dostal v úterý 15. listopadu v Janáčkově divadle prostor její Orchestre de la Suisse Romande se samostatným programem, který dirigoval Tomáš Netopil. Vedle světové premiéry suity z Janáčkovy opery Věc Makropulos zazněl i Koncert č. 1 a moll pro housle a orchestr, op. 77 Dmitrije Dmitrijeviče Šostakoviče a Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského.

„Specifikem operních představení JAMU je, že studenti pod dohledem pedagogů připravují celou inscenaci sami.“

„V opeře Noemi Savkové se posluchači dostalo mnohem více mluveného slova podbarveného hudbou než zpěvu. To ovšem není kritika, naopak, výsledek působí velmi osvěžujícím dojmem.“

„Markétě Brothánkové se daří k tématu přistoupit způsobem, který nutí k zamyšlení a někdy i k pocitu zahanbení.“

Stalo se už zvykem, že Komorní opera Hudební fakulty JAMU kromě inscenací tradičních děl dává příležitost uvést na jeviště univerzitního Divadla na Orlí tituly také studentům a absolventům školy. Je tomu tak i letos, kdy mají diváci v rámci festivalu Janáček Brno možnost zhlédnout dvě krátké opery z pera Noemi Savkové a Markéty Brothánkové. Představení už za sebou mají premiéry, které se konaly 10. a 12. listopadu, až do středy 16. listopadu je možné navštívit reprízy v různých alternacích. Tato recenze se týká druhé premiéry.

„Některé momenty příběhu ve svém současném divadelním pojetí, vyhýbajícím se romantismu a až na výjimky i realismu, aranžovala Tatjana Gürbaca nápaditě a působivě, ale jiné podpořila odtažitou poetikou.“

„Corinne Winters zpívá a hraje Janáčkovu hrdinku Káťu jako velmi mladou moderní ženu. Působí v roli nesmírně přirozeně.“

„Tomáš Netopil podpořil vroucnost a láskyplnou citovost i dramatické nárazy, vedl těleso náruživě a neúnavně, ve velkoryse krásném spektru tempových a výrazových odstínů.“

Ženevské Velké divadlo bylo v neděli hostem festivalu Janáček Brno. Soubor přivezl čerstvou inscenaci Káti Kabanové, kterou s ním v minulých týdnech společně s režisérkou Tatjanou Gürbacou připravil a v nedávných dnech šestkrát uvedl dirigent Tomáš Netopil. Hvězdou večera v Janáčkově divadle byla v titulní roli americká sopranistka Corinne Winters. Káťu zpívala už v létě na Salcburském festivalu a na jaře v Ženevě předtím ztvárnila Jenůfu. Působila pokaždé mladistvě, zaujatě a nestrojeně.

„Naprosto uvěřitelně, na dřeň prožitě, v průsečíku realismu a divadelní stylizace, bez náznaku koncertních klišé.“

„Výsledkem bylo provedení díla neslýchaně poutavým způsobem, vzorovým, nedostižným.“

„V případě obou pěvců i pianisty komplexní umělecký výkon, který momentálně nemá v tomto díle konkurenci.“

Mimořádně intenzivní hodina, která zůstane v paměti na hodně dlouho, asi navždy… S takovým pocitem se neodchází z koncertu zdaleka pokaždé. Zážitek ze sobotního brněnského recitálu tenoristy Nickyho Spence, klavíristy Julia Drakea a mezzosopranistky Václavy Krejčí Houskové takovou sílu měl. Především díky téměř až poloscénickému ztvárnění Janáčkova Zápisníku zmizelého, stejnou měrou skvělého pěvecky i pianisticky.

„Pokud bych měla vyzdvihnout jednu věc, byla by to oddanost interpretovanému dílu.“

„Úsporná gesta Pavla Šnajdra i soustředěné výkony Doubravky Součkové a Miroslava Beinhauera daly vyniknout skladbám jako celku.“

„Závěr koncertu se nedá nazvat jinak než strhující a celý večer byl ukázkou výborné dramaturgie i skvělých interpretačních výkonů.“

V pátek 11. 11. se v Mozartově sále divadla Reduta konal v rámci festivalu Janáček Brno koncert souboru Brno Contemporary Orchestra. Na programu byly čtyři skladby – Slunce Inků Edisona Denisova, Capriccio Leoše Janáčka, Concordanza Sofie Asgatovny Gubajduliny a Koncert pro klavír a dechové nástroje Igora Stravinského. Výborná dramaturgie, skvělý zážitek.

„V rámci festivalu Janáček Brno se představení odehrálo v místním divadle Reduta dokonce ve dvou večerech.“

„Koláž byla postavena na dopisech, které Olga psala otci z cesty do Petrohradu. Dopisy prosté i jímavé, plné optimismu. A to i přesto, že měla slabé srdce a že tyfus byl proto pro ni fatální.“

„Druhá polovina představení patřila zcela hudbě Leoše Janáčka, především opeře Její pastorkyňa, o které už Olga věděla, že v divadle neuslyší.“

Konzervatoř Brno vděčí za svůj vznik právě Leoši Janáčkovi. Kdyby viděl dnes, kolik studentů zde studuje a s jakými výsledky, měl by jistě radost. A ještě větší radost by měl, kdyby viděl, jaké půvabné pásmo si na jeho počest připravili na festival Janáček Brno. A to pod titulem Plačící fontána, který si vypůjčili z jeho sbírky Hradčanské písničky. Představení provedli dvakrát, v neděli 6. a v úterý 8. listopadu v divadle Reduta.

„Calixto Bieito se v operním světě uvedl jako kontroverzní tvůrce, schopný přinést na jeviště jakékoli šokující scény. Kdo čekal, že bude šokovat i zde, byl zklamán.“

„Jaroslav Kyzlink dal Janáčkově hudbě razantnost i něhu, jímavé pasáže byly klenuté a sladká piana se chvěla v prostoru.“

„Brněnské obecenstvo bylo nadšené a aplaudovalo vestoje, včetně anglicky mluvících diváků, jejichž počet byl nepřehlédnutelný.“

Druhá z přehlídky operních titulů Leoše Janáčka na letošním Festivalu Janáček Brno byla Káťa Kabanová. Intimní a dojemný příběh Bouře z pera Alexandra Ostrovského zkomponoval Leoš Janáček a světová premiéra se odehrála v Brně v listopadu roku 1921. Od té doby prošla Káťa Kabanová mnoha světovými scénami. Pražská opera Národního divadla v Praze uvedla její poslední premiéru 28. ledna roku 2022, aby ji 9. listopadu předvedla na brněnském Festivalu Janáček.

„Věřím, že toto je jedna z cest, která bude do budoucna fungovat jako klíč pro skládání nových oper. Doufám, že se nám podaří autorskou operu posunout dál.“

„Stala se totiž zvláštní věc, že všichni zpěváci i herci jsou pro operu opravdu zapálení. A to je na tom to nejcennější. Nebáli se a udělali krok do temna a bylo vidět, jak si je dílo získává.“

„Ke každému z dvanácti členů ansámblu je potřeba přistupovat jako k sólistovi. Mají svá pásma. To je náročné, a kdyby měl člověk v jednom okamžiku kontrolovat všechny, tak by musel být chobotnice.“

V rámci festivalu Janáček Brno 2022 budou uvedeny ve čtvrtek 10. listopadu v Divadle na Orlí světové premiéry dvou soudobých oper studentek JAMU – J.A.K. z Labyrintu od Noemi Savkové a Kalvárie od Markéty Brothánkové. „Jde o nový kabát Komenského původního příběhu,“ prozrazuje o první z nich Vladimír John, student operní režie. Hudebního nastudování se v tomto případě zhostil student dirigování Matěj Voda. V rozhovoru pro portál KlasikaPlu.cz přibližují, jak probíhaly přípravy a vzájemná spolupráce, naznačují pojetí koncepce díla a přemýšlejí nad tím, jaké poselství by měla opera v divácích zanechat. „Obě opery, které uvádíme, jsou filipikou proti lidským nešvarům,“ říká dirigent Voda.

„Kvarteto bylo založeno v roce 2002 a jeho jméno schválila dcera Pavla Haase Olga Smrčková-Haasová.“

„První housle hraje žena, Veronika Jarůšková, a je zřetelné, že právě její energie je ta vůdčí a že je to právě ona, která dává souboru duši.“

„Hrají-li všechny nástroje společně, vychází jim nádherný souzvuk, vyvážený a vyrovnaný. Samozřejmě k tomu přistupuje ještě dokonalá souhra jak technická, tak dynamická.“

Festival Janáček Brno 2022 nabral na otáčkách a nezastavil ho ani víkend. V neděli 6. listopadu v 15 hodin odpoledne se sešli hudbymilovní návštěvníci festivalu v rudě zářícím Mozartově sále v divadle Reduta, aby se zde potkali s Pavel Haas Quartetem. I když se tato odpolední doba spíš hodí pro poobědové lenošení, sál byl plný posluchačů, kteří s napětím očekávali slavné kvarteto.

„Vrcholné Janáčkovo dílo zahrál orchestr velmi dobře, melancholicky a s dramatickým espritem.“

„Eklektický Rubinsteinův styl vyzněl v Kasíkově interpretaci poeticky, s větším akcentem na lyričnost.“

„Symfonický orchestr Českého rozhlasu provedl Čajkovského symfonii v dobré interpretaci.“

Ve Dvořákově síni Rudolfina v Praze představil v pondělí šéfdirigent Janáčkovy opery Národního divadla v Brně Marko Ivanović se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu svůj soustředěný přístup k dílům Leoše Janáčka, Antona Rubinsteina a Petra Iljiče Čajkovského. Ze sólistů byl k programu přizván renomovaný klavírista Martin Kasík.

„Na festivalu zazněla verze s komorním orchestrem, v instrumentaci Miloše Štědroně a Miloše Orsona Štědroně a hrál Brno Contemporary Orchestra.“

„Tenorového partu se zhostil Jaroslav Březina, vyprávěl příběh vesnického chlapce lehce, šetřil hlas, měkce našlapoval a roli dokresloval psychologicky zdařilou mimikou.“

„Vystoupení Ivy Bittové bylo velmi originální a přirozené, i když part spíš parlandovala, byla autentická.“

Festival Janáček Brno představil novou verzi Janáčkova Zápisníku zmizelého. Kompozici premiérovanou před sto a jedním rokem obdařili orchestrací Miloš Štědroň a Miloš Orson Štědroň. Interpretace se zhostil Brno Contemporary Orchestra s Pavlem Šnajdrem, zpěváky Jaroslavem Březinou a Ivou Bittovou a „chórem“, který tvořily Iva Táborská, Veronika Slavíčková a Tereza Krejčí.

„Hrají to mladí lidé a je to o mladých lidech. A takový je i jazyk, nechtěli jsme nic stylizovaného.“

„Chtěl bych vyzdvihnout zpěváky. Jeli naplno. Učili se. Navíc dokázali nakonec dostat i něco ze sebe. Nebudou to chodící loutky na scéně, ale plnohodnotní operní herci.“

„Doufám, že mobil člověk, když přijde domů, odloží a půjde třeba navštívit někoho blízkého. To by byla pro mě ta největší katarze, které by mohlo naše představení dosáhnout.“

V rámci festivalu Janáček Brno 2022 budou uvedeny ve čtvrtek 10. listopadu v Divadle na Orlí světové premiéry dvou soudobých oper z per studentek JAMU – J.A.K. z Labyrintu od Noemi Savkové a Kalvárie od Markéty Brothánkové. „Přijde mi, že se sešel tým, který jsem v divadle ještě nepotkal. Jeden ke druhému jsme byli vstřícní,“ komentuje realizaci Kalvárie Marek Řihák, student operní režie. Hudebního nastudování se zhostil student dirigování Marek Madeja. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz přibližují, jak probíhaly přípravy a vzájemná spolupráce, naznačují pojetí koncepce díla a přemýšlejí nad tím, co by měla opera v divácích zanechat. Námětem dílo reaguje na aktuální dění ve světě, na problémy spojené se sociálními sítěmi, na izolovanost a samotu lidí žijících ve virtuální realitě. Navíc zpracovává skutečnou událost. Jaká tři přání směřuje k divákům skladatelka Markéta?

„Janáčkův Otčenáš, hudba k několika živým obrazům inspirovaným díly polského malíře Józefa Męciny-Krzesze, je vše, jen ne liturgické dílo.“

„Stravinského Mše, mimořádně krásná a zajímavá, v prostotě připomínající Žalmovou symfonii vznešená, končí prosbou o pokoj bez patosu, náhle, bez zvýrazněné tečky.“

„Janáček a Stravinskij si jsou hudebně dost vzdáleni, ale přesto je spojuje jedna podstatná věc: ani jednoho z nich by nebylo snadné napodobovat.“

Brno má jedinečnou památku spojenou s Leošem Janáčkem – baziliku Nanebevzetí Panny Marie v areálu augustiniánského kláštera. Zpíval tam roky jako chlapec, později byl ředitelem kůru. Chrámový koncert duchovní hudby právě na tomto místě ani v programu festivalu Janáček Brno 2022 nemohl chybět. Navíc byl šikovně a zajímavě sestaven.

„Brutálně suchá akustika sálu Stadionu, po rekonstrukci sice pohledného, ale klasice ani trochu nepřizpůsobeného, symfonické hudbě ani trochu nesluší a nesvědčí.“

„Martin Kasík, hrající z not, se popasoval s extrémně hustou sazbou skladby, jak nejlépe šlo.“

„Markéta Cukrová se zhostila zejména poslední části Vokální symfonie impozantně. A na rozdíl od Věry Soukupové, protagonistky někdejší první nahrávky díla, jí bylo i rozumět.“

První koncert festivalu Janáček Brno 2022 dal v pátek zaznít prostřednictvím hostování Symfonického orchestru Českého rozhlasu hudbě nepříliš často slýchané – dílům od Leoše Janáčka, Antona Rubinsteina a Vladimíra Sommera. Dirigoval Marko Ivanović. Vedle ambice přinést něco výjimečného, tedy skutečně festivalový program, mohlo být spojnicí daného výběru i Janáčkovo rusofilství. Koncert měl nicméně jeden problém. Z akustických důvodů, jak se nemilosrdně ukázalo, nebylo jeho situování na Stadion šťastné. Avšak – kam jinam…?

„Jiří Heřman nabídl prostřednictvím svého typického rukopisu nadčasově vizionářský vhled do Janáčkova poselství a Jakub Hrůša dal působivým živým obrazům přesně artikulované, ale přesto mimořádně emotivní hudební zdůvodnění.“

„V opeře využívá Jiří Heřman nad všemi detaily sílu symbolů a náznaků, vytváří atmosféru. Pro Glagolskou mši zvolil ještě méně konkrétní obrazy. Jde už téměř o choreografii.“

„Hrůša se zapsal premiérou inscenace do brněnských janáčkovských tradic velmi výrazným způsobem. Nejen dramaturgickým nápadem, který byl opravdu jeho a opravdu dobrý, ale i provedením.“

Osmý ročník festivalového bienále Janáček Brno otevřelo umělecky ambiciózní scénické propojení opery Z mrtvého domu a Glagolské mše. Za jedinečným projektem stojí režisér Jiří Heřman, který potvrdil schopnost hluboce oduševnělé vizualizace a výkladu vznešených a svátečních námětů, a dirigent Jakub Hrůša, oslavovaný při operním debutu v rodném městě jako světově nejúspěšnější český hudebník současnosti. Středeční premiéra právem zvedla publikum v Janáčkově divadle ze sedadel.

„Brňák, jak se patří, uvedl Jakuba Hrůšu na úterní besedě v aule JAMU dirigent Jakub Klecker.“

„Moje rodina byla úplně v transu, když jsem to rozhodnutí, že se chci věnovat hudbě, udělal. Celé prázdniny jsem ležel v notách a poslouchal a oni se báli o mé psychické zdraví.“

„Závěrem zodpověděl Hrůša několik dotazů od studentů. Například studování dirigování doporučuje až v pozdějším věku.“

Jakub Hrůša – jméno, které v posledních týdnech rezonuje českými médii. Dirigent, kterého nejen talent, ale také tvrdá píle a láska k hudbě dovedly až na post hudebního ředitele Královské opery v Londýně. Úspěchy a světová uznaní slaví ale dlouhodobě. O Janáčkovi, o tom jak to chodí v londýnských orchestrech a operních domech, ale také o tom, jak se připravuje na koncerty a co by doporučil studentům, si povídal s bývalým spolužákem z pražské AMU Jakubem Kleckerem v aule Janáčkovy akademie múzických umění v Brně,…

„Opera Z mrtvého domu je v kontextu Janáčkova díla věc velmi idealistická.“

„Ducha má Glagolská mše mocného, inspirována tradicí křesťanské spirituality je také, ale kus velké provokace v ní ale bují ještě nápadněji.“

„Mým cílem a přáním je, aby odměnou za naši práci byl velký zážitek a prožitek, na straně umělců i publika.“

Z mrtvého domu, poslední Janáčkovu operu komponovanou podle Dostojevského, spojuje nejnovější inscenace Národního divadla Brno s Glagolskou mší, ryze koncertním duchovním dílem zhudebňujícím staroslověnský liturgický text. Díla z posledních let skladatelova života zahajují 2. listopadu festival Janáček Brno 2022, scénický tvar pak má ještě několik repríz. Režie je dílem Jiřího Heřmana, hudebně za projektem stojí dirigent Jakub Hrůša, který se tak vzácně vrací do rodného Brna…

„Ve Vídni jsem našla přátelskou a naprosto pohodovou pracovní atmosféru. Jistě k tomu přispěl i dirigent Tomáš Hanus.“

„Mám za sebou postavy, jako je například Milada, Libuše, Turandot, Ortruda, Abigail, stále víc se posunuji k dramatickému sopránu, kde se cítím nejkomfortněji.“

„Jsem na volné noze. Mohu alespoň působit v projektech v různých divadlech, Prahou, kde žiji, počínaje a dále třeba v Košicích, Ústí, Cardiffu nebo nyní ve Vídni.“

Pěvkyně Eliška Weissová se stala v poslední době fenoménem. Doma se sice ještě příliš nedostala do povědomí publika, přesto se jí podařilo přesvědčit vedení Vídeňské státní opery a získat v konkurzu roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni, které v zahraničí říkají Jenůfa. A důvěru v ni vloženou nezklamala, naopak nadchla vedení opery, odbornou kritiku i publikum.