„Transporty do Osvětimi odjížděly každý den.“

„Mistrné Janáčkovo dílo, tvořené v jeho nelehkém období, zneváženo hudebními souputníky, ukázalo kompoziční nadčasovost.“

„Takto se vrátila Fata morgana Pavla Haase do brněnské Reduty po stu let.“

Letošní devátý mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno v Mozartově sále brněnské Reduty věnoval koncert jednomu z prvních absolventů Janáčkovy mistrovské školy Pavlu Haasovi. Osud jeho a miliónů jeho vrstevníků byl přeťat v říjnu 1944. Je tomu osmdesát let od průmyslového „šoa“, hromadného usmrcení spoluobčanů neárijského původu, řízeného jednou z nejcivilizovanějších zemí Evropy… Provedení koncertu se ujala světoznámá jména, česko-britská pianistka Lada Valešová, skotský tenorista Nicky Spence, smyčcové kvarteto Navarra String Quartet a také houslistka Ivana Víšková, hornista Antonín Kolář a flétnista Michal Vojáček.

Festival Janáček Brno se zaměřil na díla Pavla Haase vytvořená před zmíněnou celosvětovou katastrofou druhé světové války. Vybrány byly Tři skladby pro klavír, HW VII/7, cyklus písní na básně Jiřího Wolkera pro tenor, flétnu, housle, lesní roh a klavír Vyvolená, op. 8, HW IV/24 a Fata morgana, op. 6, klavírní kvintet s tenorovým sólem. Osu tvořil Janáčkův klavírní cyklus V mlhách, JV VIII/22.

U skladeb umělců s osudem Pavla Haase lze obtížně určit datum vzniku kompozic. Pokud se v období nedobrovolného pobytu v likvidačním koncentračním táboře pokusili tvořit, museli počítat s tím, že jejich dílo nikdo nespatří a neuslyší. Hudebníci měli sotvakdy to nejcennější, totiž hudební nástroje. Často jim zůstaly jen po zemřelých či odvedených druzích. Čekali na transport a netušili, zda budou schopni dílo secvičit. Transporty do Osvětimi odjížděly každý den. Vzácné bylo krátké období, kdy do „Židům darovaného města“ Terezína přijel Červený kříž, aby pak svědčil, jak se nacistické Německo vzorně stará o Židy. Pro tu chvíli se našel i klavír. Tehdy se konal koncert proslulých špičkových hudebníků z celého světa, který nikdo dříve ani později neslyšel.

Tři skladby pro klavír Pavla Haase v podání česko-britské klavíristky Lady Valešové, ovlivněny Leošem Janáčkem, měly v sobě něhu, nostalgii i hravost. Jeho Touhu v dáli, Tak divně do skoku a Píseň jarního večera Lada Valešová zahrála briskně, s dynamicky odstíněným důrazem.

Nicky Spence, pěvec téměř všech tenorových rolí Janáčkových oper, rád přijal nabídku na účast na festivalu. V procítěném podání, s dokonalou českou výslovností a precizním dotahováním koncovek, předvedl Haasův cyklus Vyvolená s písněmi Vzdálená milá, K svátku mé milé a Háj. Netradiční spojení nástrojů, zejména flétny, pikoly a lesního rohu s houslemi a jiskrným klavírem, mělo neobyčejnou barvitost. Sametově mužným půvabem vyznělo spojení hluboce posazeného tenoru s lesním rohem a houslemi v písni K svátku mé milé. Ani stopy po bolestech doby, ve které se utápěl svět… „Až se jednou ožením, budu mít dvanáct synů,“ zpíval Nicky Spence s rozzářenýma očima Wolkerův text. Starosti doby šly stranou. „Ať je doba dobrá nebo zlá, na rtech měj stále smích,“ stojí v Haasově Šarlatánovi. Nutno ocenit skvělé výkony sólistů, členů prvních pozic orchestru brněnského Janáčkova divadla, houslistky-koncertního mistra Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčka. V dokonalé souhře s Ladou Valešovou přispěli k neobyčejně krásnému zážitku.

Lada Valešová propojila obě části haasovského večera Janáčkovým klavírním cyklem V mlhách s částmi Andante, Molto adagio. Andantino a Presto. Mistrné Janáčkovo dílo, tvořené v jeho nelehkém období, zneváženo hudebními souputníky, ukázalo kompoziční nadčasovost.

Večer se pak vrátil k odkazu Pavla Haase, klavírnímu kvintetu Fata morgana s částmi Lento a Lento, ma non troppo s do češtiny přeloženými slovy Rabindranátha Thákura. Ovlivnění Janáčkovým Zápisníkem zmizelého a básní Potulný šílenec od téhož básníka je v exaltované procítěnosti patrné a Nicky Spence s Navarra String Quartetem i klavíristkou Ladou Valešovou to vnímali. Neobyčejně lahodný zvuk violy, její souhra s violoncellem, dokonalé houslové sólo, tremolo s netradiční rytmizací smyčců, zurčení klavíru a barevně prosycený tenor, to vše vytvářelo neopakovatelnou atmosféru večera. Takto se Fata morgana Pavla Haase vrátila do brněnské Reduty po stu let. Aplaus byl zasloužený, obrovský.

Foto: Janáček Brno / Marek Olbrzymek