KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Šárka Zahrádková: Jak zlidštit Janáčka english

„Do Brna jako místa autentických zážitků dobře zapadá i naše janáčkovská linka.“

„Ideální je spojení s doprovodným programem festivalu Janáček Brno, na kterém se Turistické informační centrum města Brna podílí.“

„Moc by nám pomohlo, kdyby v Brně konečně vzniklo pořádné Janáčkovo muzeum.“

Ve foyeru Lyrické opery v Chicagu doprovázela v listopadu sérii představení Její pastorkyně, v zahraničí hrané pod jménem Jenůfa, výstava představující osobnost Leoše Janáčka, který je dnes ve světě nejhranějším českým operním tvůrcem. Přiblížila skladatelův dlouhý a obtížný boj o uznání i období označované jako Grand Old Age, tedy posledních deset let Janáčkova života v nově vzniklém československém státě, kdy vznikla všechna jeho vrcholná díla. Výstava představila také Janáčkův odkaz v současném Brně a obsahovala i pozvánku na festival Janáček Brno 2024. Rozhovor v té souvislosti poskytla portálu KlasikaPlus.cz muzikoložka Šárka Zahrádková, která je v brněnském Turistickém informačním centru manažerkou projektu Janáčkovo Brno a která s kolegy z Moravského zemského muzea stála i za chicagskou výstavou. Hovoří jak o aktivitách směřujících do zahraničí, tak ale samozřejmě i o těch brněnských.

Jak se daří profilovat Brno jako Janáčkovo město?

Daří, ale samozřejmě to více rezonuje u hudbymilovné a kulturymilovné veřejnosti než obecně. Janáček není Bach ani Mozart, takže při propagaci jeho spojení s Brnem zároveň akcentujeme i to, že je to prostě významný skladatel, a usilujeme o zvýšení povědomí o něm nejenom u návštěvníků Brna, ale i zdejších obyvatel. A hlásáme „Leoš Janáček, ve světě nejhranější český operní skladatel, žil a tvořil v Brně.“ Profilaci Brna jako Janáčkova města také hodně napomáhá dnes už etablovaný festival Janáček Brno s významným mezinárodním dosahem.

Je to jeden z akcentů práce Turistického informačního centra města Brna?

Je to jeden z mnoha akcentů TIC Brno, dynamické městské agentury, která má CIT pro Brno a jejíž záběr je velmi široký – od propagace Brna, podpory turistického ruchu, správy několika památek, provozu galerie, kina a filmové kanceláře až po pořádání desítek akcí a festivalů, z nichž největší jsou Brněnské Vánoce.

A jak jinak ještě město prezentujete?

V posledních letech Brno frčí jako trendy lokalita, do které se jezdí za autentickými zážitky, pestrou gastro scénou, kulturou a živý centrem. A takto je Brno také prezentováno a vnímají ho tak místní i turisté. Do Brna jako místa autentických zážitků dobře zapadá i naše janáčkovská linka, protože přijet sem za Janáčkem znamená navštívit autentická místa, kde žil, pracoval a kde se hrála, většinou úplně poprvé, i jeho hudba.

Hledáte vedle hudby i návazná témata – paměti, kuchařka, recepty a sortiment kaváren… Jak to rezonuje mezi lidmi?

Hlavní myšlenkou našeho projektu bylo a je Janáčka zlidštit a přiblížit jeho osobnost návštěvníkům i obyvatelům Brna. Začali jsme před lety dvěma kolekcemi designových janáčkovských dárků. Brněnské suvenýry v TIC Brno vznikají už několik let ve spolupráci s lokálními tvůrci a kreativci, a to byl i případ kolekce pracující s motivy Janáčkových nápěvků mluvy od designérky Barbary Zemčík a kolekce založené na papírových kolážích výtvarnice Venduly Chalánkové. Původně pro nás vytvořila podle fotografií z Archivu Leoše Janáčka portréty Janáčka a jeho blízkých, ale postupně k tomu přibyly animované filmy, obrázky ilustrující opery, výzdoba „šaliny“, ilustrace Mářiny kuchařky a teď naposledy Mářiných pamětí. Ohlasy byly – a pořád jsou – velmi pozitivní. K našim janáčkovským produktům pak v některých případech připravujeme ještě různé aktivity, to je případ knihy Mářina kuchařka s recepty Janáčkovy hospodyně Marie Stejskalové a k ní navázané ochutnávce na brněnské gastro scéně. Nebo nedávno vydaných Mářiných pamětí a výstavy v Památníku Leoše Janáčka s ilustracemi výjevů ze života u Janáčků. Aktivity ale nenabízíme kontinuálně, vyčerpaly by se a ztratily by na atraktivitě. Ideální je spojení s doprovodným programem festivalu Janáček Brno, na kterém se TIC Brno podílí.

A nabízí se takových mimohudebních návazností ještě hodně? Nebo je Janáčkova osoba negeneruje tak snadno…

No tak zrovna Mářinu kuchařku a Mářiny paměti generovala spíše osoba Marie Stejskalové řečené Máři, dlouholeté a dosti rázovité hospodyně u Janáčků… Ale nějaké nápady na další témata a aktivity ještě mám.

A návod, jak chodit po Janáčkových stopách po Brně, vzbuzuje zájem?

Procházku po Janáčkových stopách Brnem necháváme spíš v individuálním režimu, pravidelné komentované prohlídky s průvodcem v programu nemáme. Zájemce si může trasu projít s tištěným průvodcem nebo trasu sledovat v mobilní aplikaci Loxper, která obsahuje i hudební ukázky a Janáčkovy fotky rozpohybované a rozmluvené pomocí AI. Zájem posilujeme příležitostnými soutěžemi o dárky pro úspěšné završitele celé trasy. Co má ale vždycky úspěch, jsou občasné komentované jízdy po Janáčkových stopách v pohodlí turistického minibusu. Budeme zase pořádat během festivalu Janáček Brno.

Je opravdu Janáček nejhranějším českým operním autorem? V Chicagu například neměli Jenůfu na repertoáru dvě desetiletí…!

Ano, dle statistiky internetového portálu Operabase se Janáček drží mezi dvacítkou nejhranějších světových operních skladatelů a z českých je první. Pořadí se samozřejmě v čase mění a ani na něm nijak zvlášť nezáleží, důležité je, že se Janáček a vůbec česká hudba ve světě hraje. Ale pro naše, tedy propagační účely se takový žebříček hodí.

Vedete trochu evidence? Samozřejmě Británie… Sami jsme ho letos viděli ve Francii a ve Španělsku… Které země ještě? A kde se v poslední době objevil „překvapivě“?

Dříve, tedy spíš před mnoha lety, se evidenci dost důsledně věnoval Archiv Leoše Janáčka, včetně inscenačních týmů, počtů představení a případně i fotek a tiskovin. Ale to už je opravdu hodně let, od té doby bohudík významně narostl počet provedení a bohužel významně poklesl počet pracovníků Archivu Leoše Janáčka – neměli by na to kapacity. Co se týče operních inscenací v letošním roce, už tradičně se Janáček hrál v Německu, a také třeba v Lotyšsku, Rakousku, Norsku, Švédsku, Itálii nebo v USA. A v létě proběhla série představení opery Příhody lišky Bystroušky v brazilském São Paulu, tam jsme dodávali i nějaké materiály v brazilské portugalštině.

Co je z hlediska zahraničí největším očekávaným triumfem festivalu Janáček Brno 2024? Na co konkrétního zvete, co zdůrazňujete? Nebo spíše zvete „na Janáčka“ obecně?

Pořadatelem festivalu Janáček Brno je Národní divadlo Brno, nikoliv naše organizace TIC Brno. My primárně zveme do Brna na Janáčka obecně a na festival jako na autentický zážitek v místě. A podílíme se na doprovodném programu, jehož součástí bude opět nabídka nad rámec hudebních zážitků v divadelních a koncertních sálech – minibusové jízdy, výstavy, soutěže, ochutnávka…

Koprodukční inscenace Jenůfy, hraná letos na podzim v Chicagu, putuje na jaře příštího roku do Říma. Směřuje i tam i stejná výstava, samozřejmě v italštině, nebo připravujete něco jiného, víc „na míru“ italské veřejnosti?

Koprodukční inscenace Její pastorkyně, která se hrála v listopadu v Chicagu, se posune v květnu do Teatro dell’Opera v Římě a později, pokud vím, zpátky do původní Royal Opera House v Londýně. V Chicagu výstava prezentovala Janáčka obecně, ve stručnosti jeho život a tvorbu. Byla tam možnost instalovat výstavu ve foyer divadla jako panelovou, dodali jsme připravená data, tisk se realizoval v místě a o instalaci se postarala produkce divadla. Pro nás snadný a zároveň velmi efektivní model za vydatné pomoci a podpory Generálního konzulátu v Chicagu. V Římě je způsob instalace trošku jiný, vezou se tam od nás velké prostorové výstavní stojany s už připravenými velkoformátovými tisky. V rámci cyklu janáčkovských inscenací v římské opeře tam takto budeme ve spolupráci s Moravským zemským muzeem realizovat výstavu už potřetí a jsme domluvení, že tentokrát se bude týkat přímo Její pastorkyně.

A potom? Jak daleko v Roce české hudby vidíte? Zeměpisně i časově.

Momentálně vidím pro rok 2024 v květnu Řím a v červnu Sofii, kde budeme ve spolupráci s tamním Českým centrem připravovat dvě výstavy, z toho jednu outdoorovou. Přelom června a července bude ve znamení oslav Janáčkových narozenin v Brně i na Hukvaldech a listopad v Brně na festivalu Janáček Brno. Předpokládám, že mezitím se ještě vyvrbí nějaká zahraniční spolupráce, Česká centra a konzuláty mají k dispozici naši nabídku a většinou vzejde nabídka nějakých společných aktivit z jejich strany… A kdybych měla nahlédnout ještě dál? Moc by nám pomohlo, kdyby v Brně konečně vzniklo pořádné Janáčkovo muzeum, s kvalitním zázemím pro Janáčkův archiv, zapsaným v UNESCO, a s moderní, multimediální expozicí, kde by se mohli místní i přespolní atraktivním způsobem a celoročně setkávat s jedinečnou Janáčkovou osobností a hudbou.

————-

Lyric Opera of Chicago, po Metropolitní opeře druhé největší operní divadlo v USA s kapacitou 3300 míst, uvedla v listopadu 2023 pod taktovkou Jakuba Hrůši pětkrát Janáčkovu Jenůfu. Inscenace byla v režii Clause Gutha a s jiným hudebním nastudováním poprvé uvedena v roce 2021 v Královské opeře Covent Garden v Londýně.

Čtěte také RozhovorPlus s Jakubem Hrůšou Janáček je mimořádně chytlavý, rozhovor s ředitelem Lyrické opery Anthonym Freudem, rozhovor s Klárou Moldovou, která v Chicagu pomáhala sólistům s češtinou, a ReflexiPlus tamní premiéry Jenůfy. 

Nápěvky mluvy. TIC Brno ZDE

Foto: archiv Šárky Zahrádkové, Michael Brosilow, Miroslav Konvalina, Martina Oravská, Michal Růžička / TIC BRNO, Fabrizio Sansoni / Teatro dell’Opera di Roma

Petr Veber

Novinář, hudební kritik

Nepochází z uměleckého prostředí, ale k hudbě má jako posluchač i jako neprofesionální klavírista a varhaník blízko od dětství. Po gymnáziu vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě. Od poloviny 80. let působí jako novinář, hudební a operní kritik a autor textů o hudbě a hudebnících. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak deset let v Českém rozhlase vedl hudební redakci stanice Vltava, pro kterou nadále pracuje jako publicista. Současně je jedním z dlouholetých průvodců vysíláním Českého rozhlasu D-dur, digitální stanice klasické hudby. Od 80. let vedle zaměstnání nepřetržitě přispíval do odborných českých hudebních měsíčníků i do deníků a dalších časopisů. Připravoval rozhovory a psal hudební reflexe například do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas, publikoval na internetu. Píše texty k programům koncertů i obalům CD. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života a snaží se o tom nenásilně přesvědčovat ostatní. Za hudbou cestuje stejně nadšeně, jako rád chodí po horách a fotografuje. Vážnou hudbu všech období, forem a žánrů ještě stále vyhledává, s potěšením poslouchá a dál poznává. V červnu 2018 se proto stal spoluzakladatelem a spolumajitelem hudebního portálu KlasikaPlus.cz...



Příspěvky od Petr Veber



Více z této rubriky