KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Carlo Gesualdo da Venosa překlenul několik staletí english

„Úchvatné a přesné nasazení sopránů Terezy Válkové a Lenky Cafourkové Ďuricové se plynule přelévalo k sonornímu altu Kamily Mazalové až do hlubokých mužských hlasů a také zpět.“

„Tenorista Kuba Kubín i basista Jiří Miroslav Procházka měli vždy nádherný hrdinný témbr.“

„Sál Besedního domu nešetřil potleskem už během koncertu a ten závěrečný, dlouhotrvající, byl zasloužený.“

Bacha na Mozarta! Silentium ensemble, v rámci již 15. sezóny tohoto úspěšného cyklu, vnesl ve čtvrtek 19. listopadu do brněnského Besedního domu nevšední dílo, které překlenuje staletí. Carlo Gesualdo da Venosa byl pozdně renesanční šlechtic s dokonalou znalostí tehdejších hudebních postupů a přitom novátorský umělec osudově zjitřených citů. Jeho dílo objevovalo i mnoho významných hudebníků 20. století. The Quintet, pětičlenný vokální soubor ze Silentium ensemble, uvedl výběr jeho sbírky Madrigali a cinque voci.

Jako vždy v tomto cyklu, koncert provázeli Radovan Král a Luděk Randál jako Wolfgang Amadeus Mozart a Johann Sebastian Bach. Každý nadcházející madrigal okomentovali vždy z pohledu jejich i naší doby. Nechyběl jemný humor a posluchači byli připraveni na každý text.

Nejdřív zazněl madrigal Gioite voi col canto (Pějte a plesejte v písních, zatímco já pláču). Řešil city z neopětované lásky. The Quintet jej přednesl s dobovou autenticitou, intonační i rytmickou přesností a s naprostou jistotou dobře sezpívaného celku. Druhý madrigal pěl o paradoxu lásky. S´io non miro non moro (Když nehledím, neumírám) o podivném údělu lásky, kde „žití není životem a skonání není smrtí“. Měl hluboce citový náboj a v provedení souborem byl přesný a čistý. Mezi dalšími madrigaly zalahodila uchu i modální melodie sóla na theorbu Kateřiny Maňákové. Gesualdo se i v madrigalech držel modality. Tonalita ho nezajímala. Vnímal dramatičnost textu a slovům přizpůsoboval vedení hlasů. Úchvatné a přesné nasazení sopránů umělecké vedoucí Terezy Válkové a Lenky Cafourkové Ďuricové se plynule přelévalo k sonornímu altu Kamily Mazalové až do hlubokých mužských hlasů a také zpět. Tenorista Kuba Kubín i basista Jiří Miroslav Procházka měli vždy nádherný hrdinný témbr. Často společně začínal soprán a tenor, alt s basem se přidávali. Některé melodie vytryskly a hned se lámaly pod tíhou slov nebo nálady a citu. Občas se na povrchu zatřpytila zčeřená chromatika. Vynořovala se z textu, kterému dodávala originalitu a dramatičnost. Není divu, že oslňovala a také inspirovala řadu tvůrců v současnosti. Některé texty si psával Gesualdo sám, nedosahovaly však věhlasu díla Torquata Tassa. Jeden ze zpívaných textů Correte, amanti a prova stojí za citaci: „Pospěšte, milenci, ať každý z vás zří to, čím se zdobí a krášlí celý svět. Ten sladký i trpký pohled, v němž dlí moc tak ohromné síly, že hned dává životu prchnout, a hned jej činí věčným.“ Sál Besedního domu nešetřil potleskem už během koncertu a ten závěrečný, dlouhotrvající, byl zasloužený. S publikem se rozloučili také Mozart a Bach a Silentium ensemble zazpívalo svůj tradiční přídavek, Umírající labuť od Jacoba Artadelta.

Jiří Balát

Helena Pavlacká

Helena Pavlacká

Pedagožka, hudebnice a publicistka

Brněnská rodačka, venkovská učitelka žijící v Brně a dojíždějící každodenně do zpěvného Břeclavska, občas do Bojkovic, na Luhačovicko a Uherskobrodsko, s pouhým dvouletým ředitelským angažmá v Brně - Řečkovicích. Má silnou a stálou závislost na Brno, na jeho genia loci. Jako pamětnice ráda i nerada sleduje brněnské proměny a snaží se zaznamenávat úspěchy zejména jeho mladých umělců. Hraje na housle a violu, zpívá ve Svatojakubském sboru, s nímž zajíždí šířit českou hudbu i do Rakouska, nejraději do Salcburku. U jejích hudebních začátků bylo setkání s Janáčkovým žákem Josefem Černíkem. Vzorem pro její hudební komentáře jí byl a zůstává profesor Rudolf Pečman.



Příspěvky od Helena Pavlacká



Více z této rubriky