Závěrečný koncert Svatováclavského hudebního festivalu s oratoriem Eliáš Felixe Mendelssohna-Bartholdyho se uskutečnil 28. září, na Den sv. Václava přímo v srdci Ostravy, v katedrále Božského Spasitele. Připravil jej Český filharmonický sbor Brno se sbormistrem Petrem Fialou a Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Rolanda Kluttiga se sólisty: sopranistkou Marii Smolkou, mezzosopranistkou Bellou Adamovou, tenoristou Ilkerem Alcayürekem a basbarytonistou Krešimirem Stražanacem.

Na počátku koncertu krátce promluvil, jako na všech jednadvaceti koncertech, s díkem k účinkujícím, posluchačům i podporovatelům Svatováclavského hudebního festivalu jeho ředitel Igor Františák. Po něm i biskup Martin David. Upozornil na oltářní obraz Nanebevzetí Eliáše v ohnivém voze s koňmi a poprosil o příspěvky na varhany, které odbornou péči viditelně potřebují. 

Tvůrci festivalu pro závěrečný koncert vybrali oratorium, které svou aktuálností promlouvá i dnes. Příběh starozákonního proroka Eliáše se odehrává v období dlouhotrvajícího spalujícího vedra. Král Achab se snažil sucho řešit pomocí svých proroků vzývajících Baala s jeho bohy, zatímco Eliáš prosil o vodu jediného a samotného Hospodina. Déšť nepřišel. Obě strany se z neúspěchu obviňovaly a všem šlo o život. 

Podobný střet dvou světů prožil i sám Mendelssohn vzhledem ke svému přijetí křesťanské víry. I proto má Eliášův příběh přímo osobní, obzvláště silný duchovní náboj, Vždyť jen ten, kdo sám hoří, může zapalovat srdce ostatních. V jeho díle je možno zaslechnout náznak synagogálního zpěvu stejně jako bachovské polyfonie i rodícího se romantismu s mimořádně jemnou lyrikou.

V Eliášovi je hudebně řečeno vše, co se niterně dotýká člověka: pravda, víra i spravedlnost. Do úvodního potemnělého chvění smyčců se prosadily hoboje s klarinety, pak lesní rohy s pozouny a zazněl silný, nosný hlas Eliášova proroctví, že nebude ani rosy, dokud se lid nenavrátí k Hospodinu. Nejvýraznější chvílí je mohutný nástup sboru „Pomoz, Hospodine! Což nás chceš docela vyhladit?“ Sametovým, nosným mezzosopránem promluvila Bella Adamova spolu se zářivým sopránem Marie Smolky. I sám Abdijáš nádherným tenorem Ilkera Alcayürka nabádal lid ke vroucnosti. Nemilosrdně a zlobivě promlouval Hospodin ve sborovém unisonu o trestání vin otců až do čtvrtého pokolení. V tu chvíli se procítěně ozýval anděl hlasem Belly Adamové a prosil Eliáše, aby odešel k potoku Kerit. Vysvětlení mu přišlo od andělského chóru ve velmi plastickém předávání hlasů. Tato část malého, nadpozemsky jemného sboru, tvořila významnou oporu Eliáše v celém jeho příběhu. Tereza Hromádková zpívala i chlapecké sólo a Barbora Petruniaková, Michaela Vašeková, Helena Škárová, Lucie Vorlová, Andrea Pietrová a Marie Vrbová tvořily jen malou ukázku kvality celého Českého filharmonického sboru Brno. Eliáš u potoka vykonal zázračné uzdravení syna vdovy, která mu nevěřila, ale ujala se ho. Duet díkůvzdání s prolínáním sopránu a basu Marii Smolky a Krešimira Stražanace patřil k nejpůsobivějším svou vroucností. Ozval se ovšem král Achab s obviněním Eliáše, že přivádí lid do zmatku. A lid? Ten úderně přizvukoval. Eliáš hlasem Krešimira Stražance vedl skutečný dialog se sborem. Obracel se k němu a vyzval k soupeření proroků na hoře Karmel. „Tam uvidíme, zda je Hospodin Bohem.“ Střídaly se ženské a mužské hlasy, sjednotily se i v úderném apelu. Hlubokým basem, prosebně a rozjímavě se ozval Eliáš. Malý sbor ve dvojhlasu posiloval Eliáše k důvěře a ten zvláštními slovy promluvil k Hospodinu: „Ty, jenž své služebníky činíš duchy a své anděly plameny ohně, sešli je dolů.“ A oheň sestoupil a strávil zápalnou oběť. V údivu, ale s pokornou gradací vyzval sborově lid k hluboké pokloně jedinému Bohu. Eliáš hlasem důrazným a velikým nechal pochytat falešné, Baalovy proroky, aby již nemátli lid. Oratorium končí zdobnou árií Eliáše a moudrým sametovým mezzosopránem s něžným doprovodem houslí. Pak již pan dirigent Roland Kluttig a Filharmonie Brno mohli uvolnit svou pozornost od dvouhodinového dramatu, jednoho z nejkrásnějších děl oratorního repertoáru.

Dík patří i pořadatelům, že zajistili půlhodinovou přestávku pro všechny posluchače na vstřebání dojmů z prvního dílu, i všem, kdo poskytli mohutnému sboru i orchestru zázemí při důstojném závěru festivalu. Velký aplaus zcela zaplněné katedrály s četnými přístavky ocenil kyticemi všechny umělce a pan sbormistr Petr Fiala obdaroval růží každou členku malého andělského sboru.

Foto: archiv festivalu

Facebook X E-mail WhatsApp