KlasikaPlus.cz© – portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

21. listopad

Svátek má Albert.   

2013 – zemřel Bernard Parmegiani, francouzský skladatel (narodil se 27. října 1927). V roce 1959 se připojil ke skupině Groupe de Recherches Musicales zkoumající možnosti elektroakustické hudby, kterou založil Pierre Schaeffer. Po dokončení studií u Lecoqa se stal zvukovým inženýrem a pracoval pro francouzskou televizi ORTF. Ve studiu spolupracoval s několika předními hudebními skladateli, např. s Iannisem Xenakisem. Ve studiu ORTF vytvořil hudbu pro několik filmů a znělky pro francouzská média i pro pařížské letiště Charlese de Gaulla. V roce 1964 vytvořil první větší vlastní práci, Violostries pro housle a magnetofonový pásek, která byla uvedena jako balet v Théâtre Contemporain d’Amiens. Zabýval se i jazzem a psal akusmatické skladby pro přímé provedení v koncertním sále.

1992 – zemřel Géza Novák, český flétnista maďarského původu (narodil se 22. června 1921), v letech 1948 až 1972 první flétnista České filharmonie. Byl rovněž členem Dechového kvinteta českých filharmoniků a souboru Ars rediviva. Ve 40. letech hrál v orchestrech v rodné Budapešti a v roce 1947 byl sóloflétnistou rozhlasového orchestru v Bratislavě.

1989 – zemřela Valentina Kameníková, klavíristka a pedagožka ukrajinsko-židovského původu (narodila se 20. prosince 1930). V době druhé světové války byla vzhledem k svému původu deportována na Sibiř, klavír dostudovala až po návratu na oděské konzervatoři a na konzervatoři v Moskvě, kde studovala u Genricha Nejgauze, mezi jehož žáky patřili Svjatoslav Richter, Emil Gilels a mnoho dalších. V roce 1954 se provdala do Československa, absolvovala postgraduál na pražské HAMU u profesora Františka Raucha, později tam působila jako pedagoga a učila i na Pražské konzervatoři. Mezi její žáky patřili např. Ivan Klánský, Milan Langer, Tomáš Víšek, Karel Košárek, Daniel Wiesner a další. Natočila přibližně padesát gramofonových desek.

1974 – zemřel Frank Martin, švýcarský skladatel (narodil se 15. září 1890). Mezinárodní uznání mu získala symfonie zvaná Petite Symphonie Concertante. Jeho kompoziční technika byla silně ovlivněna Schönbergovou dvanáctitónovou hudbou, o kterou se začal zajímat ve třicátých letech, nikdy ale úplně neopustil tonalitu.

1972 – zemřel Karel Hába, skladatel, sbormistr, violista a pedagog (narodil se 21. května 1898), bratr skladatele Aloise Háby, bratranec skladatele Emila Háby a strýc skladatele Miroslava Háby. Propagoval mikrotonální hudbu. Byl zaníceným interpretem bratrových skladeb a napsal i houslovou školu pro čtvrttónový systém. Napsal řadu klavírních a komorních skladeb, sborů a písní, čtyři opery, dvě symfonie a houslový koncert. Vydal řadu zpěvníků určených pro školy a amatérské hudební soubory (92 lidových písní, Pějme píseň dokola, 100 národních a znárodnělých písní). Je také autorem knih Moderní houslová technika a Metodika hudební výchovy. Vystudoval housle a skladbu na Pražské konzervatoři u Jaroslava Křičky, Josefa Bohuslava Foerstera a Vítězslava Nováka. Pak vyučoval na učitelském ústavu ve Sv. Janě pod Skalou, pracoval jako redaktor Československého rozhlasu, kde se věnoval zejména vysílání pro školy. V roce 1945 založil Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu. V roce 1952 se stal profesorem metodiky hudební výchovy na Vysoké škole pedagogické v Praze. Působil i v Umělecké besedě v Praze a veřejně vystupoval zejména jako violista.

1963 – zemřel Artur Lemba, skladatel a učitel hry na klavír (narodil se 24. září 1885), jedna z nejvýznamnějších osobností estonské klasické hudby. Je autorem první estonské opery Sabina z roku 1905 a autorem první estonské symfonie z roku 1908. Napsal řadu děl v nejrůznějších formách a žánrech, včetně pěti klavírních koncertů… Spolu se svým starším bratrem Theodorem byli prvními profesionálními klavíristy v Estonsku, kteří koncertovali v zahraničí. Studoval na petrohradské konzervatoři u Nikolaje Solovjova a hudební teorii u Anatolije Ljadova, Alexandra Glazunova a Nikolaje Rimského-Korsakova. Od roku 1908 do roku 1920 tam pak učil.

1945 – premiéru měl balet Popelka, op. 87 Sergeje Prokofjeva zkomponovaný na libreto Nikolaje Volkova. Skládán byl v letech 1940–1944, za druhé světové války, částečně v době skladatelovy evakuace v Alma-Atě. První uvedení se uskutečnilo ve Velkém divadle v Moskvě v choreografii Rostislava Zacharova. Popelka patří mezi nejslavnější a nejhranější baletní tituly.

1939 – premiéru měla Symfonie č. 6 h moll, op. 54 Dmitrije Šostakoviče (podle některých zdrojů to bylo 5. listopadu). Provedla ji Leningradská filharmonie pod taktovkou dirigenta Jevgenije Mravinského. Dílo neobvykle začíná dlouhou a introspektivní pomalou větou, po níž následují dvě krátké rychlé věty.

1938 – zemřel Leopold Godowsky, americký klavírista, skladatel a pedagog litevsko židovského-původu (narodil se 13. února 1870). Známý je hlavně pro transkripce děl jiných autorů, složil třeba Studie na Chopinovy Etudy. Z jeho dětí se proslavili chemik Leopold Godowsky a herečka Dagmar Godowská.

1937 – premiéru měla Symfonie č. 5 d moll, op. 47 Dmitrije Šostakoviče, zkomponovaná mezi dubnem a červencem toho roku. Leningradskou filharmonii řídil Jevgenij Mravinskij. Autor s ní dosáhl nebývalého triumfu a dodnes je jednou z jeho nejhranějších symfonií. Dílo bylo v podstatě přijato dvěma různými způsoby: Veřejnost ji vnímala jako vyjádření utrpení, kterému byla vystavena ze strany Stalinova režimu. Úřady zároveň prohlašovaly, že v symfonii („reakci sovětského umělce na spravedlivou kritiku“) nalezly obnovené vše, co od Šostakoviče požadovaly. Smyslem bylo ukázat, jak strana dokáže přimět umělce, aby se podřídili jejím požadavkům. Předtím, 28. ledna 1936, totiž komunistický deník Pravda ostře zaútočil proti Šostakovičově opeře Lady Macbeth Mcenského újezdu – ve zdrcujícím nepodepsaném článku s názvem Chaos místo hudby, označujícím úspěšné dílo za buržoazní formalismus. Za kritikou stál osobně Stalin, kterého opera pobouřila, vadila mu moderní, disonantní hudba, otevřený naturalismus, erotické scény a ostrá satira na policii. Opera byla okamžitě stažena ze všech sovětských scén a na více než čtvrt století zakázána a skladatel musel novou symfonií učinit pokání.

1852 – narodil se Francisco Tárrega, španělský kytarista a skladatel období pozdního romantismu (zemřel 15. prosince 1909). Bývá označován jako otec moderní klasické kytary, protože položil základy moderní kytarové techniky 20. století a povýšil kytaru na plnohodnotný sólový koncertní nástroj. Vystudoval na Královské konzervatoři v Madridu. Mezi jeho nejznámější skladby patří Recuerdos de la Alhambra, proslulá koncertní skladba postavená na náročné technice tremola, Capricho árabe inspirované maurskou kulturou a španělským folklorem, Gran Vals, jehož krátký úryvek se celosvětově proslavil jako ikonické vyzvánění Nokia tune nebo Lágrima, krátké a melodické preludium, které patří k základnímu repertoáru všech studentů klasické kytary. Pro klasickou kytaru také upravil řadu slavných skladeb od autorů jako Ludwig van Beethoven, Frédéric Chopin nebo Isaac Albéniz. Jako pedagog vychoval generaci vynikajících kytaristů, mezi které patřili například Miguel Llobet nebo Emilio Pujol.

1772 – narodil se Josef Triebensee, vídeňský a pražský hobojista, dirigent a skladatel (zemřel 2. dubna 1846). Na hoboj ho učil otec Georg Triebensee, vídeňský hobojista. Skladbu studoval u Johanna Georga Albrechtsbergera. Hrál v kapele Jana I. Nepomuka, knížete ze Schwarzenbergu, v letech 1782 až 1806 byl prvním hobojistou Rakouské císařské harmonie, hrál ve vídeňských orchestrech Národního divadla a divadla U Korutanské brány, byl kapelníkem dechového souboru knížete Liechtensteina ve Valticích a kapely hraběte Hunyadyho. Jako hobojista účinkoval v divadle Na Vídeňce při premiéře Mozartovy Kouzelné flétny. Od roku 1811 byl dirigentem divadelního orchestru v Brně a v roce 1816 se stal ředitelem opery Stavovského divadla v Praze, kde vystřídal skladatele Carla Mariu von Webera. V této funkci setrval až do smrti. Komponoval opery i orchestrální, vokální a komorní hudbu, upravoval pro dechové nástroje  hudbu W. A. Mozarta, Josepha Haydna a dalších skladatelů té doby. Dodnes živé jsou jeho skladby pro dechovou harmonii.

1710 – zemřel Bernardo Pasquini, italský skladatel, varhaník a cembalista (narodil se 7. prosince 1637). Zkomponoval pozoruhodně velké množství vokálních děl, opery, oratoria, přes padesát kantát a mnoho drobnějších skladeb. V moderní době je nejvíc oceňována jeho tvorba pro cembalo a varhany, která většinou v jeho době ani nebyla publikována. Pozoruhodné je, že jeho 28 cembalových sonát je notováno pouze v generálním basu. Většinu života působil jako varhaník v basilice di Santa Maria in Aracoeli v Římě. V listopadu 1667 vstoupil do služeb rodiny Borghese jako „komorní asistent“, brzy se stal jedním z nejvýznamnějších hudebníků Říma té doby, jeho opery a oratoria měly u obecenstva úspěch a jako cembalista a skladatel byl vyhledávaným hudebníkem nejvyšší římské společnosti, včetně kardinálů. V roce 1694 byl se stal členem tzv. „coro d’Arcadia“, skupiny virtuózů, jejímiž členy byli např. Arcangelo Corelli, Matteo Fornari, Giovanni Lorenzo Lulier a Giovanni Bononcini. V roce 1706, spolu s Arcangelem Corellim a Alessandrem Scarlatti, byl jedním z prvních hudebníků zvolených do Accademia dell’Arcadia. Byl obdivován a vyhledáván jako cembalista a učitel a jeho sláva překročila i hranice Alp.

1695 – zemřel Henry Purcell, anglický skladatel (narodil se 10. září 1659), považovaný za jednoho z největších ve své zemi. Je autorem stovky písní, tragické opery Dido a Aeneas, duchovních děl a množství scénické hudby. Před mutací byl sboristou v Královské kapli, poté se stal asistentem stavitele varhan Johna Hingstona. Nejstarším dílem, které lze s jistotou identifikovat jako jeho, je óda ke královým narozeninám, napsaná v roce 1670, kdy mu bylo jedenáct. V roce 1679 byl jmenován varhaníkem Westminsterského opatství, hlavního anglikánského chrámu v Londýně, a téměř výhradně se věnoval komponování duchovní hudby. Pak byl i varhaníkem v Chapel Royal… Ke dni svaté Cecílie v roce 1694 vzniklo Purcellovo Te Deum a Jubilate Deo. Jedná se o první anglické Te Deum s orchestrálním doprovodem. Dílo se každoročně hrálo v katedrále svatého Pavla až do roku 1712, poté se střídavě hrálo s Händelovým Utrechtským Te Deum a Jubilate až do roku 1743, kdy byla obě díla nahrazena Händelovým Dettingenským Te Deum… Opera Dido a Aeneas tvoří důležitý milník v dějinách anglické dramatické hudby. První doložené uvedení je datováno rokem 1689. Nikdy se však v té době nedostala k uvedení do divadla. Stejně jako v Blowově Venuši a Adonisovi se děj neodehrává v mluveném dialogu, ale v recitativech italského stylu…. Purcell je pohřben vedle varhan ve Westminster Abbey.   

*********
A VĚDĚLI JSTE, ŽE v tento den také…

1916 – potopil se parník Britannic, sesterské plavidlo Titanicu

1347 – Karel IV. založil v Praze klášter slovanských benediktinů (Emauzy), kteří užívali slovanského bohoslužebného jazyka, proto se nazývá také Na Slovanech

1344 – Jan Lucemburský položil základní kámen ke gotické novostavbě katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě

https://www.klasikaplus.cz/diarium