5. červenec
Svátek má Cyril a Metoděj.
2010 – zemřel Cesare Siepi, italský operní pěvec (narodil se 10. února 1923), jeden z nejznámějších basistů poválečné éry, v letech 1950 až 1974 spjatý s newyorskou Metropolitní operou. Často hostoval ve Vídni. Dlouhou kariéru formálně ukončil roku 1989. Jeho nejslavnější rolí byl Don Giovanni.
2001 – zemřel Jindřich Brabec, skladatel a publicista (narodil se 25. května 1933). Je autorem mnoha písní, nejznámější jsou skladby „Modlitba pro Martu“ (1968, text Petr Rada) nebo „Malovaný džbánku“. Jeho další tvorba byla často poplatná požadavkům režimu. Pracoval jako dramaturg Tanečního a Jazzového orchestru Československého rozhlasu, později jako vedoucí a dramaturg souboru Ústředního výboru Socialistického svazu mládeže Plameny. Jeho ženou byla Radoslava Kvapilová Brabcová, lingvistka a bývalá rektorka Literární akademie Josefa Škvoreckého.
2000 – zemřel Jiří Kosina, skladatel a sbormistr (narodil se 24. dubna 1926). Po absolvování konzervatoře u Pavla Dědečka se stal sbormistrem opery ústeckého divadla. Jako sbormistr působil i v Českých Budějovicích a Opavě. Byl mimo jiné autorem oper Dřevaři a Spartacus a baletů Salambo a Šťastný návrat. Komponoval také estrádní písně.
1983 – zemřel Václav Trojan, skladatel (narodil se 24. dubna 1907), který v animovaném filmu úzce spolupracoval s režisérem Jiřím Trnkou. Tíhl k dramatickým žánrům. Pro Národní divadlo zkomponoval hudbu k Tylovu Strakonickému dudákovi a ke Klicperovu Zlému jelenu a pro Lidové divadlo Uranie hudbu k Shakespearově hře Sen noci svatojánské. Oblíbená byla hra se zpěvy Paní Marjánka, matka pluku. Zkušenosti se scénickou hudbou využil v baletní pantomimě Sen noci svatojánské. Zlatá brána, jeho hudební báseň na lidové motivy, se stala podkladem pro jevištní zpracovávání folklórních scén… V letech 1918 až 1919 byl vokalistou v Křižovnickém klášteře v Praze. Souběžně studoval varhanní hru u B. A. Wiedermanna, dirigování u Otakara Ostrčila a skladbu u Jaroslava Křičky, na mistrovské škole později u Vítězslava Nováka. Stal se umělcem všestranného uplatnění: učil hudbu, instrumentoval skladby druhých, hrál k tanci i poslechu, komponoval jazzovou hudbu a získával zkušenosti praktického hudebníka. Práce s dětmi v Pražském dětském divadle Míly Mellanové ho inspirovala ke vzniku dětské opery Kolotoč. Osvědčil v ní bohatý tvůrčí fond i smysl pro modernost hudby při zachovávání její srozumitelnosti. V roce 1937 přijal místo hudebního režiséra v Československém rozhlasu a pro potřeby vysílání komponoval kantáty a pásma lidových písní, které za okupace posilovaly národní vědomí.
1960 – narodila se Jindra Nečasová Nardelli, skladatelka, klavíristka a pedagožka. Komponuje z velké části na objednávku a její skladby se hrají doma i v zahraničí. Velká část její komorní a symfonické tvorby byla vydána v USA. Píše vokální i symfonické skladby, filmovou, scénickou hudbu, balety i skladby pro děti. Jako pedagog působila postupně na Pražské konzervatoři, Taneční konzervatoři hl. města Prahy a na DAMU; byla také korepetitorkou baletního souboru Národního divadla v Praze.
1918 – narodil se George Rochberg, americký skladatel (zemřel 29. května 2005). Byl dlouholetým zastáncem racionálních kompozičních postupů, zejména serialismu, tuto techniku však opustil po smrti svého dospívajícího syna v roce 1964 s tím, že serialismus shledává expresivně prázdným – že je nedostatečným prostředkem k vyjádření smutku a hněvu. Kvůli tonálním pasážím ve své hudbě byl pak v avantgardních kruzích vnímán jako kontroverzní.
1917 – narodila se Geraldine Mucha, skotsko-česká skladatelka, od roku 1945 žijící v Praze (zemřela 12. října 2012). Byla snachou malíře Alfonse Muchy. V roce 1992 založila Muchovu nadaci, která spravuje jeho dílo. S Jiřím Muchou měla syna Johna Muchu, spoluzakladatele Muchovy nadace. Napsala přes tři desítky skladeb různých druhů, od vokálních, přes koncerty až komorní a orchestrální, také dva balety.
1895 – narodil se Gordon Jacob, britský skladatel (zemřel 8. června 1984). Od roku 1924 až do odchodu do důchodu v roce 1966 působil jako profesor na Královské hudební akademii v Londýně. Seznam jeho děl čítá více než 700 položek, většinou vlastních skladeb, ale také aranžmá a orchestrace děl jiných skladatelů. Měl stálý přísun zakázek z USA, kde byla jeho hudba oblíbená u univerzitních dechových orchestrů. Byl žákem skladatelů Charlese Villierse Stanforda, Ralpha Vaughana Williamse a Herberta Howellse a dirigenta Adriana Boulta.
1884 – zemřel Victor Massé, francouzský skladatel (narodil se 7. března 1822). Po studiích na Institut royal de musique réligieuse (Královském ústavu pro duchovní hudbu) nastoupil na pařížskou konzervatoř. Mezi jeho učiteli byl Jacques Fromental Halévy, absolvoval získáním Římské ceny (Prix de Rome) za kantátu Renegát tangerský, kterou následujícího roku uvedla i Pařížská opera. Měl melodický dar oceňovaný samotným Richardem Wagnerem. Věnoval se napřed církevní, pak hlavně vokální hudbě, pozdním operám comique, operetám a písním. Prvním úspěchem byla dvouaktová Galathée, která měla premiéru v Théâtre de l’Opéra-Comique roku 1852. Od roku 1860 byl sbormistrem pařížské Opery, vyučoval kompozici na pařížské konzervatoři a učil také v dívčím penzionátě. V roce 1872 byl zvolen do Akademie krásných umění na křeslo č. 2., jeho předchůdcem byl významný skladatel komických oper D. F. E. Auber, jeho nástupcem pak byl Léo Delibes. Roku 1877 se stal i členem Belgické královské akademie jako nástupce Féliciena Davida a důstojníkem Čestné legie. Je pohřben v Paříži na hřbitově Montmartre.
1880 – narodil se Jan Kubelík, houslista a skladatel (zemřel 5. prosince 1940). Na konzervatoř byl přijat ve dvanácti letech Otakarem Ševčíkem dříve, než to dovoloval řád školy a do šesti let se z něj stal vynikající interpret. Vládl brilantní technikou, vzdušností a lehkostí výrazu; záhy o jeho hře kritika psala, že by ho ve středověku „upálili jako čaroděje“. Koncertoval s mimořádným úspěchem na všech kontinentech. Napsal šest houslových koncertů, významná je jeho Symfonie a moll, je také autorem řady drobných skladeb, vlastních kadencí k mnoha koncertům velkých mistrů a populárních úprav skladeb jiných autorů, třeba Fibichova Poemu nebo Dvořákovy Humoresky. Celý život neúnavně propagoval českou hudbu, pomáhal českým umělcům a byl veřejným i skrytým mecenášem, mj. podporoval i Českou filharmonii. Byl nositelem řady významných ocenění a poct, domácích i zahraničních. Hrál na Stradivariho housle „Emperor“ z roku 1715. Pohřben je na Slavíně na Vyšehradském hřbitově. Jeho prvorozená dvojčata, dcery Anita a Mary, byly též houslistkami, první syn narozený po šesti dcerách, Rafael, se stal proslulým dirigentem.
1879 – narodila se Wanda Landowska, cembalistka polského původu (zemřela 16. srpna 1959). Byla odbornicí na hudbu 17. a 18. století a velkou propagátorkou cembala, významně přispěla k návratu tohoto nástroje na koncertní pódia v první polovině 20. století. Položila základy moderní cembalové techniky, prosazovala analytický přístup a historicky poučenou interpretaci barokní hudby. Po dokončení varšavské konzervatoře odjela do Berlína, kde studovala klavír u Moritze Moszkowského a skladbu u Heinricha Urbana. Začala jako klavíristka a pedaožka, v roce 1903 poprvé veřejně hrála na cembalo a pak s ním začala vystupovat po celé Evropě včetně Ruska, kde zaujala i Lva Nikolajeviče Tolstého. Vedle barokní hudby hrála i nové skladby, které pro ni napsali soudobí skladatelé, například Francis Poulenc nebo Manuel de Falla. Od roku 1913 vyučovala cembalo na berlínské Hochschule für Musik. V Paříži pak založila vlastní hudební školu École de Musique Ancienne, do které se sjížděli studenti z celého světa. Po německé invazi do Francie v roce 1940 emigrovala do Spojených států, kde nakonec zůstala a byla aktivní jako oblíbená interpretka i pedagožka. Postupně nahrála celý Dobře temperovaný klavír Johanna Sebastiana Bacha, dokončila ho v roce 1954 ve věku 75 let. Celý život také hojně přispívala do odborných časopisů.