PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Všem vedoucím patří velký dík, protože se zde dost možná rodí budoucí lídři celé naší země; bez přehánění. Jiří Chvála by mohl vyprávět.“

„Dětskou píseň je možno psát jako skladbu, jejíž náročnost záměrně snížím, aby ji děti zvládly. Anebo můžu dětský hlas považovat za svého druhu svébytný a nenahraditelný materiál a pracovat s ním úplně jinak.“

„Čtyřicet jedna čísel a durata koncertu více než hodina a půl bez přestávky. Není to trochu moc?“

Závěrečné koncerty sezony Kühnova dětského sboru, co do počtu členů největšího pěveckého tělesa v České republice, které letos oslavilo 90 let od svého založení, se uskutečnily v sobotu v Dvořákově síni pražského Rudolfina. Bohatý program představující činnost jednotlivých oddělení sboru od nejmladších po nejstarší se zakončil společným zpěvem všech účinkujících. Závěrečné koncerty se 17. června 2023 uskutečnily dva: první od půl dvanácté a druhý v podvečer. Reflektován bude onen první.

„Atmosféra propojení, kterou člověk zažije na Dílně, je nenahraditelná.”

„V některých případech vznikly dokonce nové varianty skladeb a jejich úpravy se horečně tiskly, aby se stihly provést na závěrečném koncertu účastníků.”

„Laskavá podpora a ohleduplné rady starších a zkušenějších mají větší smysl než ujišťování, že je všechno dokonalé.”

Na otázku, kdo je hudební skladatel, existuje jednoduchá odpověď: Přece ten, kdo píše hudbu! Co je k tomu vlastně zapotřebí? Stačí celkem málo: odvaha, nadšení a hlavně ti správní lidé, kteří dokážou podpořit a inspirovat. Poznáte je třeba, když se vypravíte na Dílnu pro nejmladší skladatele…

„Oba dva skladatelé své skladby věnovali Základní umělecké škole Dobřichovice k dvacátému výročí jejího založení.“

„Čistá intonace dětí, které zpívaly ve sboru, dodávala provedení na nevinnosti, přirozenosti a prostotě.“

„Možná k výjimečné atmosféře přispělo i vědomí, jak je složité uvést prezentaci podobných rozměrů v realitu a že to není samozřejmá věc.“

Ve Valdštejnské zahradě Senátu Parlamentu České republiky se konal několikahodinový závěrečný program festivalu ZUŠ Open, na kterém vystoupilo asi 950 účinkujících dětí. Dětská produkce začala už po poledni v „Zóně malých i větších múz u Rybníčku“ a současně od třinácti hodin probíhala pestrá vystoupení na ploše saly terreny. V devatenáct hodin na stejném místě program uzavřel Slavnostní večerní koncert, na kterém jako hosté vystoupili mimo jiné herec Svatopluk Schuller a zpěvák Roman Janál. Dění bylo streamované a celým odpolednem a večerem svým slovem provázela ředitelka festivalu ZUŠ Open, Irena Pohl Houkalová.

„Hra Elišky Tkadlčíkové vyniká technickou precizností, křehkou něhou i pevným úhozem. Dokáže být u klavíru rozverná i romanticky zahloubaná, ukázněná v klasicistním repertoáru i uvolněná v jazzových rytmech.“

„Vilém Jirsa je houslistou s velmi kultivovaným tónem, zralým, jistým, čistým. Jeho hra je výrazově velmi bohatá, vyrůstá v něm další výborný houslista mladé generace.“

„Pro hru Juraje Škody je typické soustředění na tvorbu každého tónu, vřelost a všestranná muzikalita. Je znát, že pochází z rodiny, která se věnuje folkloru i jazzu.“

Nadace Stadler-Trier Music Foundation vznikla na základě závěti česko-švýcarského muzikologa Jana Stadlera (1922–2019). Pomáhá mladým talentovaným hudebníkům nejen přínosnými projekty, granty a stipendii, ale také dává začínajícím umělcům příležitost vystoupit na koncertním večeru. Děje se tak v Hrzánském paláci v Celetné ulici v Praze a koncerty jsou příhodně nazývány Salony. Na tom posledním hráli v úterý 30. května klavíristka Eliška Tkadlčíková, houslista Vilém Jirsa a violoncellista Juraj Škoda.

„ZUŠ Open už není happening, přináší do veřejného prostoru plnohodnotný festival, který nabízí pestrou dramaturgii a má hluboký smysl i směrem k sociálnímu přesahu.“

„V sobotu v Senátu zazní dvě premiéry kantát Eduarda Douši a Jaroslava Pelikána a též scénické provedení Otvírání studánek Bohuslava Martinů.“

„Každý kraj má svá specifika, která se promítají i do charakteru programů ZUŠ Open.“

Tradiční koncert v Senátu je jedním z vrcholů letošní přehlídky ZUŠ Open, kterou založila mezzosopranistka Magdalena Kožená. Koná se v sobotu 3. června ve Valdštejnské zahradě. V poměru k celkovému programu je to ale jen kapka v moři zhruba pěti set akcí, které děti a učitelé ze základních uměleckých škol po celé republice připravili. Jak v RozhovoruPlus říká ředitelka ZUŠ Open Irena Pohl Houkalová, letošního ročníku se účastní rekordní počet škol a dětí.

„Jemné melodie ve výškách byly sopranistkami předvedeny výjimečně skvěle a intonačně přesně i v modulacích.“

„Hned v několika málo úvodních tónech Paľa předvedl svou proslulou energičnost, osobitost, expresivitu a vášeň. Svou hrou často dokázal „přebít“ i bezmála padesátičlenný sbor.“

„Je záhodno ocenit i přístup sbormistryně a umělecké vedoucí Veroniky Novosádové, která zjevně věnovala maximální úsilí a trpělivost, aby využila ryzí dětskou radost a hravost a rozvíjela jejich kreativitu.“

Nedělní podvečer 28. května ve zcela, do posledního místa zaplněném sále Besedního domu v Brně rozezněly hlasy sboru Kantiléna a jeho mladšího a staršího přípravného oddělení – Magdalenka a Kantilénka, pod vedením sbormistrů Michala Jančíka a Veroniky Novosádové a s klavírním doprovodem Marka a Kataríny Paľových. Mezi speciální hosty patřil kromě Hany Oráčové (pikola) a Natálie Khemlové (kontrafagot) i houslový virtuóz Milan Paľa. V této sestavě společně představili skladby velikánů Dvořáka, Martinů, Janáčka, dále pak Ilji Hurníka, Jaroslava Dostalíka, Milana Uherka, Martina Jakubíčka, Eduarda Douši, ale i lidové skladby v aranži od Marka Paľy.

„Podle klidu v sále a soustředěného poslechu během jednotlivých vystoupení, ale i na základě vřelého potlesku, jímž byl každý z účinkujících odměněn, lze usuzovat, že se organizátorům festivalu podařilo dokonale naplnit jejich záměr.“

„Důležitost soutěží pro mladé talentované hudebníky zvýraznila přítomnost Daniela Matejči. Ten je totiž ve svých osmnácti letech již ostříleným hráčem, a to i v mezinárodním měřítku.“

„Klidně bych organizátorům Pardubického hudebního jara doporučil, aby takto koncipovaný koncert dávali i ve večerních hodinách.“

Byl to dobrý nápad zpestřit program letošního ročníku Pardubického hudebního jara o dopolední koncert, v němž se představili vítězové soutěže Komorní filharmonie Pardubice „Hraj online“ a přehlídky neprofesionálních varhaníků „Organum Regium“. Hlediště Sukovy síně Domu hudby tentokrát zaplnili, vedle nejzapálenějších generačně starších obdivovatelů klasické muziky, především studenti středních škol. Těm z Konzervatoře Pardubice pouze stačilo obejít dům, ale pro žáky z Gymnázia Přelouč už návštěva koncertu mohla představovat malý výlet. Podle klidu v sále a soustředěného poslechu během jednotlivých vystoupení, ale i na základě vřelého potlesku, jímž byl každý z účinkujících odměněn, lze usuzovat, že se organizátorům festivalu podařilo dokonale naplnit jejich skvělý záměr – přiblížit bez jakéhokoliv podbízení mladým návštěvníkům, co mohou znamenat skutečné umělecké hodnoty.

„Snažím se, ať už jde o zvukovou paletu, o přehlídku obtížností, nebo o niternost a prožitky, vytvářet logický koktejl, abych co nejlépe dokázal reprodukovat, co skladatel zamýšlel a chtěl.“

„Větší ruce samozřejmě pomáhají, co si budeme povídat…“

„Myslím, že půjde o osvěžení. Liszt nepřepsal jen vokální linku do klavíru, ale vytvořil nádherné, technicky i výrazové náročné a velmi svébytné dílo.“

Poslední recitál v této sezóně má v pražském cyklu Hybatelé rezonance Matyáš Novák. Mladý pianista připravuje na 29. května do Anežského kláštera koncertní program sestavený výhradně z hudby Franze Liszta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad virtuozitou i výrazem jeho hudby, ale také přibližuje svého pedagoga na Akademii múzických umění Ivana Klánského, který nedávno oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Uvažuje rovněž o tom, co asi bude za deset nebo dvacet let, přibližuje důležitost konkrétního nástroje, na který se hraje, přemítá nad pojmem inovativnost a prozrazuje, jaký další hudební obor by si rád ke klavíru přidal.

„Historicky působivé prostory budovy dřívějšího kláštera bosých karmelitánů, které se zdají být přímo stvořeny pro komorní hudbu různorodého obsazení, se tentokrát v ryze smyčcové sestavě dotyčného ansámblu nejprve rozezněly tóny Komorní symfonie op. 110bis Dmitrije Šostakoviče, díla autorova pozdního období.“

„O to více, s náležitě vygradovaným napětím všichni očekávali, co přijde poté. Mělo totiž dojít k světové premiéře skladby s názvem Talks, specifikované jako houslový koncert, současného velmi mladého českého autora Lukáše Janaty.“

„Snad ani nemohlo být vhodnější volby díla, které by večer uzavřelo. Splnila ji Serenáda Es dur pro smyčcový orchestr Josefa Suka.“

Nestává se často, aby vedle – abychom tak řekli – hudby klasické bylo publikum zaujato, ne-li přímo uchváceno, hudbou novodobou, natož soudobou. Tento jedinečný moment nastal na koncertě Komorního orchestru Pražské konzervatoře pod taktovkou Chuheie Iwasakiho 17. května ve dvoraně Českého muzea hudby na Malé Straně v Praze.

„Nedělní atmosféra svědčila o tom, že si této příležitosti účinkující opravdu považovali.“

„Až na malé výjimky hráli zpaměti, jejich výkony byly přesvědčivé, sebejisté, u většiny už i přednesově vyspělé a výrazově pochopené a procítěné.“

„Je zvláštní, jakou mají koncerty mladých hudebníků vždy jiskřivou a pozitivní atmosféru.“

Smyčcové kvarteto a celkem sedmnáct sólistů se představilo v rámci festivalu Pražské jaro na Salonu ZUŠ. Koncert naplnil bohatě celé nedělní odpoledne 21. května a pro mladé talentované hudebníky byl prvním veřejným vystoupením, které završilo jejich roční úsilí a intenzivní práci s mentory Akademie MenART. Těmi byli Kateřina Kněžíková, Michaela Fukačová, Jan Fišer, Jan Ostrý, Pavel Steidl, Ivo Kahánek a Karel Košárek. Na své svěřence mohli být právem hrdí.

„Sdělnou moderní klasiku, v tomto případě hudbu z let 1938 a 1924, nabídla s naprostou samozřejmostí. A bez partitury, zpaměti.“

„Projekt dirigentských debutů není soutěžním vystoupením. V tomto případě nebyl ani nějakým školním koncertem.“

„Zásadní podíl na tom, že Pražští symfonikové hráli tak skvěle, měla evidentně dirigentka: subtilní, přesto schopná inspirovat, vést a vládnout.“

Debut festivalu Pražské jaro byl v pondělí v Rudolfinu skutečným triumfem mladé dirigentky Aleny Hron, ještě nedávno, při zveřejnění programu letošního ročníku, vystupující pod dívčím jménem Jelínková. Loňský rozhovor s ní čtěte pod titulkem U dirigování není důležité, zda jste žena, nebo muž. Nyní řídila v ambiciózním programu Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Zněla hudba Sergeje Prokofjeva a Ottorina Respighiho a se sólistou Tomášem Jamníkem skladba Jana Nováka. Debutantka naplnila večer takovou energií, že strhla na svou stranu hráče i publikum.

„S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum mohlo seznámit během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí.“

„Vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v kategorii viola se stal Francouz Sào Soulez Larivière… Hned prvními tóny, včetně mikrointervalů, se projevil jako skutečný kouzelník svého nástroje.“

„Pozornost, jakou letošní Pražské jaro věnovalo viole, nejenže jednoznačně potvrdila její nepostradatelnost, ale i oprávněnou svébytnost jako sólového nástroje.“

Překvapení v rámci prvního týdne mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bylo sice neokázalé, o to ale účinnější, neboť letos se poprvé v historii této mimořádné kulturní události soutěžilo v oboru viola. Interpretační soutěž Pražského jara má ve světě odpovídající zvuk, pro mnohé účastníky a hlavně laureáty mohou znamenat úspěšný start na mezinárodní koncertní scéně. S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum seznámilo během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí nedlouho před půlnocí, v sobotu 13. května v pražském Rudolfinu.

„Půlstoletí existence tělesa, jímž kdysi prošly a stále procházejí stovky dětí, je již důvodem k velkým oslavám. A dodejme, že Tachovští se této příležitosti chopili vskutku velkoryse. Celý týden před sobotním koncertem Tachovského dětského sboru 20. května však neznamenal jen oslavovat, ale také tvrdě zkoušet.“

„Rekonstrukce jízdárny ve Světcích (v Evropě druhé největší po Vídni) bylo pro Tachovsko velkým štěstím. Získalo tak akusticky dobře fungující prostor, který by mu mohlo leckteré město v Čechách závidět.“

„Toho dne mu náležela sbormistrovi Josefu Brabencovi mnohá slova díků a uznání, a to nejen z řad oficiálních hostů, ale především od bývalých členů sboru. Nepřeháníme, prohlásíme-li, že se tento skromný a stále vitální dvaaosmdesátník, nositel řady ocenění, podstatnou měrou zasloužil o hudební kultivaci několika generací v životě tohoto města.“

Tachovsko se po druhé světové válce přiřadilo k oněm odlehlým a bolavým koutům naší republiky, z nichž se s vysídleným obyvatelstvem vytratily i po několik staletí budované kulturní tradice. Oblast se stala periférií, do níž se jen málokomu chtělo investovat svůj pracně nabytý vzdělanostní kapitál. Toto vakuum naštěstí nemělo dlouhého trvání. Koncem 60. let tam vyrostli jedinci přesvědčení o užitečnosti a smyslu soustavného hudebního vzdělávání, pěstovaného v rámci širšího kolektivu. Jedním z nich je i učitel Josef Brabenec, spoluzakladatel Tachovského dětského sboru. Těleso si v sobotu koncertem v Jízdárně Světce připomnělo půlstoletí existence.

„Jediným Čechem, kterému se v Markneukirchen podařilo zvítězit, byl dosud hornista Radek Baborák.“

„Aby porota mohla posoudit výkony co nejpřesněji, nebývá účastníkům dána velká volnost při výběru programu.“

„Nakonec si však prý Vlček finálové kolo užil nejvíc z celé soutěže.“

První cenu v mezinárodní soutěži v Markneukirchen získal český violoncellista Vilém Vlček. Jsou s ní spojena budoucí koncertní angažmá v zahraničí, převážně v Německu. Do soutěže, která se konala v saském městě nedaleko českých hranic, tradičně známém výrobou hudebních nástrojů, bylo na 4. až 13. května na základě stovek nahrávek přizváno 88 violoncellistů z 21 zemí celého světa.

„Umělecké vzdělávání se propisuje do celé společnosti, přispívá k její kultivaci.“

„Festival má vracet populaci, zejména děti, které mohou na chvíli odložit mobilní telefony, k prapůvodnímu lidství.“

„Na programu se podílejí profesionální umělci, aby podpořili nejmladší generaci.“

Sedmý ročník celostátního festivalu ZUŠ Open připravuje 439 z pěti stovek českých základních uměleckých škol. Během dvou týdnů od neděle 21. května do neděle 4. června se uskuteční na pět set koncertů, divadelních a tanečních představení, výstav, happeningů a dalších akcí. Vrcholem má být 3. června ve Valdštejnské zahradě, v historickém areálu sídla Senátu, gala program s osmi stovkami účinkujících ze všech krajů republiky.