„Hra Elišky Tkadlčíkové vyniká technickou precizností, křehkou něhou i pevným úhozem. Dokáže být u klavíru rozverná i romanticky zahloubaná, ukázněná v klasicistním repertoáru i uvolněná v jazzových rytmech.“

„Vilém Jirsa je houslistou s velmi kultivovaným tónem, zralým, jistým, čistým. Jeho hra je výrazově velmi bohatá, vyrůstá v něm další výborný houslista mladé generace.“

„Pro hru Juraje Škody je typické soustředění na tvorbu každého tónu, vřelost a všestranná muzikalita. Je znát, že pochází z rodiny, která se věnuje folkloru i jazzu.“

Nadace Stadler-Trier Music Foundation vznikla na základě závěti česko-švýcarského muzikologa Jana Stadlera (1922–2019). Pomáhá mladým talentovaným hudebníkům nejen přínosnými projekty, granty a stipendii, ale také dává začínajícím umělcům příležitost vystoupit na koncertním večeru. Děje se tak v Hrzánském paláci v Celetné ulici v Praze a koncerty jsou příhodně nazývány Salony. Na tom posledním hráli v úterý 30. května klavíristka Eliška Tkadlčíková, houslista Vilém Jirsa a violoncellista Juraj Škoda.

K pořádání nadačních koncertů spojili své síly ředitelka nadace Magdalena Nováčková a violoncellista Tomáš Jamník, zakladatel projektu Vážný zájem, který šíří klasickou hudbu pořádáním domácích koncertů i hudebními setkáními na Střeše Lucerny. Musím potvrdit, že mladistvý duch v Salonu Hrzánského paláce je přítomen nejen v osobách samotných vystupujících – studentů hudebních oborů –, ale i v neformální atmosféře. O to více je publikum pozornější a vřelejší a mladí hudebníci štědřejší v kvalitě svých výkonů.

Elišku Tkadlčíkovou připravil na studia na HAMU klavírista Karel Košárek, který ji vedl na Konzervatoři P. J. Vejvanovského v Kroměříži. Vedle toho Eliška studovala anglickou sekci olomouckého gymnázia. Na HAMU je jejím pedagogem Ivo Kahánek. Výčet jejích soutěžních úspěchů od raných let zahrnuje vítězství v renomovaných soutěžích Prague Junior Note, Broumovská klávesa, druhá místa na Mezinárodní smetanovské soutěži v Plzni, Concertinu Praga či na Soutěži Nadace Bohuslava Martinů. Zúčastnila se také televizní soutěže Virtuosos V4+. V září ji ve Zlíně čeká provedení Lisztova klavírního koncertu s Filharmonií Bohuslava Martinů. Její hra vyniká technickou precizností, křehkou něhou i pevným úhozem. Dokáže být u klavíru rozverná i romanticky zahloubaná, ukázněná v klasicistním repertoáru i uvolněná v jazzových rytmech. V každém taktu je uvěřitelná, čiší z ní oddanost hudbě a zaujatost hrou. Šíře jejích zájmů, prioritní postavení hudby v jejím životě i dobře urovnané hodnoty jsou příslibem, že se Eliščina dráha bude odvíjet žádoucím způsobem.

Vilém Jirsa je studentem Pražské konzervatoře ve třídě Pavla Kudeláska. Zaujal však již ve v dětském věku – psalo se o něm jako o „desetiletém houslistovi evropského formátu“. Na ZUŠ v Náchodě ho učil Ladislav Michal, pod jehož vedením zvítězil v soutěži Josefa Micky, byl druhý v Talents for Europe, uspěl i na Kocianově houslové soutěži a cenu pro nejlepšího účastníka získal na soutěži Základních uměleckých škol. Zúčastnil se houslových kurzů Václava Hudečka v Luhačovicích, zdokonaloval se i na Ševčíkově akademii v Horažďovicích. Tam vyhrál soutěž o sólový koncert s orchestrem ve Smetanově síni Obecního domu. Byl hostem Dagmar Peckové na jejím festivalu v Chrudimi, vystoupil na Classic Prague Awards. Vilém je houslistou s velmi kultivovaným tónem, zralým, jistým, čistým. Jeho hra je výrazově velmi bohatá, vyrůstá v něm další výborný houslista mladé generace.

Juraj Škoda je posluchačem Mikaela Ericssona na HAMU. Po dokončení základní umělecké školy začal studovat Bratislavskou konzervatoř u Pavla Muchy, po roce přestoupil na Pražskou konzervatoř, kde ho učila Renáta Strašrybková. Jeho soutěžní úspěchy jsou rovněž významné: Sbíral první místa na soutěžích v anglickém Sherbourne, na Violoncellové jeseni v Modre, uspěl nejen v dalších národních soutěžích, ale i v evropské soutěži Talent for Europe. Zúčastnil se koncertního turné vítězů evropských prestižních soutěží po rakouských a bavorských městech. Juraj je také výborným komorním a orchestrálním hráčem, své dosavadní zkušenosti uplatňuje jako člen orchestrální akademie České filharmonie; v létě, kdy oslaví čtyřiadvacáté narozeniny, si zahraje s legendárními Warchalovci. Pro jeho hru je typické soustředění na tvorbu každého tónu, vřelost a všestranná muzikalita.

Trio élégiaque č. 1 g moll, které Sergej Rachmaninov napsal v devatenácti letech, bylo mladým hudebníkům blízké mladistvou rozervanou melancholií. S výtečným komorním cítěním a propracovanou souhrou zdůraznili elegickou náladu; Vilém Jirsa krásným zpěvným tónem, Juraj Škoda velkým výrazovým angažmá, Eliška Tkadlčíková emotivně interpretovaným závěrečným smutečním pochodem. Upoutalo vypracování frází, vyzněly velmi zkušeně a sehraně. Z Rachmaninovových Salonních kusů (Morceaux de Salon) pro housle a klavír zazněly dva – Romance a Uherský tanec. V nich se uplatnily temperament klavíristky a citlivost houslisty, který v Romanci dal všanc celou svou duši a srdce. Uherský tanec v podání Elišky Tkadlčíkové byla ohnivá smršť i hravost, u obou jsem ocenila jejich rytmickou přesnost a souhru.

Slavné Le Grand Tango Ástora Piazzolly v podání Juraje Škody a Elišky Tkadlčíkové je skladbou, v němž oba hráči mohou předvést svou virtuozitu, muzikalitu, vášnivost i široký stylový záběr od klasiky po jazz. Tak nadšenou, mládím ochmýřenou a zkušeností již okořeněnou interpretaci bylo radost poslouchat. Kvalitu violoncellistova tónu, výbornou souhru, rytmus vycházející z jednoho nádechu, vyjádření Piazzollových hloubek a tanečnosti. Ne nadarmo Juraj Škoda v úvodu skladby upozornil, že pochází z rodiny, která se věnuje folkloru i jazzu. Na jeho hře to je znát!

Eliška Tkadlčíková se v Rachmaninovových Elegii es moll op. 3 č. 1 a v Ètude-Tableau op. 33 č. 9 představila jako sólistka s velkým charismatem. Má dar vytvářet rukama obrazy, v její interpretaci najednou nejsou důležité jednotlivé fráze, tvorba tónu, pohrávání si s pauzami, rubatem…, ale celek, který vytváří a který je schopný pohltit posluchače. V Ètude-Tableau byla klavíristka hravější, techničtější, stvořila pozoruhodnou miniaturu, kterou zakončila dramaticky zahranými závěrečnými akordy. Piazzollou vyvrcholil i celý koncert. Všichni tři interpreti si pohráli s Jarem z jeho Čtyř ročních období v Buenos Aires. Svou radostí, ohnivostí v rychlých pasážích a něhou a vroucností v těch pomalých strhli publikum k nadšené odezvě.

Foto: ilustrační – Facebook Elišky Tkadlčíkové, Fb Viléma Jirsy, Slovenský mládežnícky orchester (Facebook), Marek Novotný