„Interpretace Bennewitzova kvarteta byla v Brittenovi mimořádně koncentrovaná a stylově vytříbená.“
„Po intelektuálně sevřeném Brittenovi se ve Dvořákově kvartetu zvuk ansámblu náhle otevřel do široké zpěvnosti a spontánnějšího výrazu.“
„Na interpretaci bylo fascinující především to, jak soubor společně dýchal. Nešlo o čtyři individuality, ale o skutečně jednotný organismus.“
Bennewitzovo kvarteto vystoupilo 23. května odpoledne v rámci festivalu Pražské jaro. Na programu koncertu v Anežském klášteře byly dva vrcholné kvartety vzniklé na sklonku života svých autorů – Smyčcový kvartet č. 3, op. 94 Benjamina Brittena a Smyčcový kvartet č. 14 As dur, op. 105 Antonína Dvořáka. Dramaturgie koncertu tak vedle sebe postavila dvě pozdní díla mimořádné hloubky, spojující bilancování i osobní reflexi nad završením skladatelské cesty.