PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Smetanovo trio se může chlubit bohatou, pestrou a po dramaturgické stránce mimořádně zajímavou diskografií. Na svých nahrávkách, jež získaly řadu prestižních ocenění, nabízí díla skladatelů od klasicismu po 21. století., přičemž zvlášť hojně je zastoupená hudba období romantismu. A romantickým autorům je věnováno i nejnovější supraphonské album tohoto souboru, uvedené na trh počátkem letošního září. Zároveň je to také první disk, na němž uslyšíme spolu s klavíristkou Jitkou Čechovou a violoncellistou Janem Páleníčkem Markétu Janouškovou, která před dvěma lety vystřídala u houslového pultu Jana Talicha.

Pražské jaro nabídlo v sobotu 16. května po dlouhých osmi letech koncert Smetanova tria, které výtečně zahrálo v Anežském klášteře. Vysoké renomé komorního tělesa s více než devadesátiletou tradicí potvrdil pestrý program od konce 18. do první poloviny 20. století.

„Je škoda, že Česká republika není iniciativnější a že s Göteborgem neexistuje žádná spolupráce na pravidelné bázi.“

„Dvořákovy Dumky považuji za jedno z nejgeniálnějších trií romantické doby.“ 

„V Egyptě jsme se setkali s početným pozorným publikem, které přijímalo českou hudbu s velkou empatií.“

Smetanovo trio se vrátilo z další koncertní cesty, během které propagovalo v rámci Roku české hudby kulturu své země prostřednictvím děl Josefa Suka, Antonína Dvořáka a Bedřicha Smetany. Koncerty se konaly ve švédském Göteborgu, kde Smetana prožil během několikaletého působení šťastné chvíle života, dále v Římě v rámci festivalu Musicale delle Nazioni a v Miláně v Belvederu paláce Lombardské vlády. Další nejbližší cesty souboru povedou vedle řady českých měst do londýnské Wigmore Hall, do Washingtonu a pak i do metropole Řecka. Violoncellista Jan Páleníček přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz repertoár i místa koncertů.

„Soubor jednověté Novákovo dílo vyklenul funkční tektonikou, představil oblíbený kus zajisté reprezentativně, ale to nejlepší mělo teprve přijít.“

„Jan Brabec působí, že není fyzicky schopen udělat chybu.“

„Někdy je Čechová nazývána ‚první dámou českého klavíru’ – asi proto, že ‚přední česká klavíristka‘ by bylo málo. Ano, to by bylo málo.“

Poslední, desátý koncert komorního cyklu organizace nově zvané Prague Philharmonia se uskutečnil 10. června opět v prostorách malostranského Profesního domu. Pozvání přijalo legendární Smetanovo trio a také klarinetista Jan Brabec, člen orchestru. Zněla osvědčená díla klasiků.

„Trio znělo nad filharmonií velmi přirozeně a vyzařovalo uvolněnost a nesobecké sebevědomí. Pardubičtí jim byli kvalitním a klasicistnímu kusu adekvátním suportem.“

„Trubka do temperamentních pasáží vstupovala naléhavými fanfárami a už tak velmi plné dílo podtrhovala a rozstřelovala opět směrem k šostakovičskému šílenství.“

„Hudba není večeře, aby se na konci servíroval desert, hudba má gradovat. Mendelssohna-Bartholdyho dílo nebylo slabé, ale bylo zkrátka o mnoho prostší.“

Svatováclavský koncert letošního ročníku festivalu Lípa Musica byl věnován umělecké garantce festivalu klavíristce Jitce Čechové. Ta do České Lípy, nikoliv do Nového Boru, jak bylo původně avizováno, přivedla své přátele, tedy kompletní Smetanovo trio, trumpetistu Jiřího Houdka a Pardubickou komorní filharmonii, kterou dirigoval houslista Smetanova tria Jan Talich.

„Musím říct, že úroveň soutěžících byla vynikající, nestačila jsem se divit, jak velmi kvalitní soubory po světě běhají.“

„Celá dramaturgie mých večerů pramení z toho, že jsem nejen sólová klavíristka, ale také komorní hráčka, a obě tyto disciplíny tvoří absolutně nedílnou součást mého muzikantského bytí.“

„Klobouk dolů před tím, co Martin Prokeš se svým týmem dokázal během uplynulých dvaadvaceti let, a je nádherné pozorovat, jak „šťavnatý strom“ z Lípy musicy za tu dobu vyrostl.“

Klavíristka Jitka Čechová je mezinárodně uznávanou sólistkou a komorní hráčkou. Je dlouholetou členkou významného a renomovaného Smetanova tria, kde působí společně se svým manželem, violoncellistou Janem Páleníčkem, a houslistou a dirigentem Janem Talichem. Jitka Čechová je zapálenou propagátorkou české hudby – těžiště jejího repertoáru tvoří díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů…

„Program vyprodaného koncertu vyobrazil tři odlišné hudební světy.“

„Svojí hrou osciluje mezi moderností a neoklasicistní průzračností.“

„A stejně jako u Brahmse i zde je Smetanovo trio schopno všechny tyto emoce a dramatiku zvýraznit a v obdivuhodné souhře a kvalitě hry posluchačům podat všechny náladové kontrasty.“

Smetanovo trio, komorní uskupení ve složení Jitka Čechová – klavír, Jan Talich – housle a Jan Páleníček – violoncello, znovu potvrdilo svoji neochvějnou pozici mezi tuzemskými klavírními trii, když nabídlo posluchačům českokrumlovského hudebního festivalu tři výrazné hudební kusy a tři poctivé interpretační výkony.

„Irvin Venyš zaujal introvertnou hĺbkou prežitku bez náznaku akejkoľvek maniery. Nádherne budoval frázy a tóny viedol v príkladnej kultivovanosti.“

„Čajkovskij rozpracoval part každého nástroja tak bohato a premyslene, že trio znie ako celý orchester a závažné dielo má obsahom i rozsahom priam symfonické rozmery.“

„Smetanovo trio sa predstavilo ako súbor, ktorý suverénne zvláda absolútne odlišné hudobné svety.“

Jubilejný tridsiaty ročník festivalu Janáček a Luhačovice sa po úvodnom koncerte na Lázeňskom námestí presunul do obľúbeného priestoru Lázeňského divadla, v ktorom sa koná väčšina podujatí hlavného programu. Táto pôvabná divadelná budova, postavená podľa projektu architekta Františka Skopalíka, v tomto roku oslavuje 115. výročie svojho otvorenia. Komorná scéna s výbornou akustikou je neodmysliteľnou súčasťou festivalu i ďalších kultúrnych podujatí Luhačovíc.

„Za dvacet let existence se Malostranské komorní slavnosti staly neoddělitelnou součástí pražského koncertního života.“

„Rozšíření Českých kulturních slavností? Naše koncertní vytíženost a úbytek sponzorů nám to asi už definitivně znemožní.“

„Všichni dosavadní starostové v místech konání festivalů drží osvícený patronát, publika opět přibývá.“

Hlavní sál Valdštejnského paláce v Praze je 30. října místem konání dalšího koncertu Malostranských komorních slavností, dvacátého ročníku podzimního festivalu, který je Poctou velkým českým interpretačním osobnostem. V sídle Senátu bude tentokrát znít Beethovenova, Brahmsova a Glinkova hudba. Se švýcarským klarinetistou Wenzelem Grundem účinkují pianistka Jitka Čechová a violoncellista Jan Páleníček. Právě oni dva za myšlenkou této přehlídky stojí, stejně jako za dalšími festivaly sdruženými pod hlavičkou České kulturní slavnosti. Jak to vypadalo před dvaceti lety a současně i to, jaký byl minulý pražský koncert, který se konal v polovině října a jehož hvězdou se stal italský klavírista Christian Leotta, přibližuje v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Jan Páleníček.

„Sto a dvaadvacet přihlášených violoncellistů z osmadvaceti zemí světa je nadstandardní počet.“

„Letošní ročník měl silně zastoupené soutěžící z tuzemska.“

„Laureáti – vedle finanční ceny pro absolutního vítěze – získávají možnost honorovaných vystoupení.“

Mezinárodní violoncellovou soutěž O cenu Gustava Mahlera uspořádali její organizátoři kvůli pandemii opět online. Čtvrtý ročník vyhrál mezi více než stovkou účastníků jedenadvacetiletý německý student Constantin Paul Siepermann. Nejúspěšnější z Čechů byl David Pěruška.

„Martinů fest inicioval a do života muzikolog František Popelka mladší, všeobecně známý jako Iša Popelka.“

„Po neplánované, více než roční pandemické přestávce se stejně jako jinde nově rozjíždí kulturní život Poličky. I v případě Martinů festu.“

„Slavnostním zahajovacím koncertem festivalu je odložená akce z prosince loňského roku, koncert ke 130. výročí narození Bohuslava Martinů, který shodou okolností vyšel na den skladatelova úmrtí.“

Malebné městečko Polička leží v půvabném okolí Českomoravské vrchoviny. Má osm a půl tisíce obyvatel a poměrně bohatý kulturní život. V roce 1929 zde byla vystavěna velkoryse koncipovaná budova pro kulturní dění, pojmenovaná po patronu místního spolku divadelních ochotníků Tylův dům. Pojme téměř pět set návštěvníků, což je na město s necelou desítkou tisíc obyvatel relativně hodně. Tam se koná většina kulturních aktivit města. Polička bývá někdy označována jako město festivalů – pravidelně se zde na různých místech konají multižánrový festival Polička 555 (od roku 1992, název odkazuje na nadmořskou výšku), Jazzový festival (1997), Rockoupání (1998), Colour Meeting (2004), Mime Fest (2012). A od roku 1996 také Martinů fest, už názvem jasně odkazující na orientaci převážně na dílo místního rodáka Bohuslava Martinů.

„Martinů se obklopoval skvělými interprety, kteří dotvářeli jeho skladby a dávali jim ten esprit, který každý komponista pro udržitelnost svého díla potřebuje.“

„Otevřela se mi krásná paleta barev, polyfonií vonících netradičních harmonických postupů, škála interpretačních možností, které nebyly zapsány v notách.“

„Ukažme si, zda se v dnešní době potkáme se skladatelem, který by inspiroval k natočení a k interpretaci svého díla tolik interpretů jediného nástroje!“

Kompletní dílo pro violoncello z pera Bohuslava Martinů, jak ho s orchestrem i s klavírem natočil Petr Nouzovský, čítá čtrnáct opusů. Český violoncellista, podle všeho zřejmě první interpret, který realizoval skutečně celou soubornou nahrávku, shrnuje pětiletou práci na těchto CD v osobním vyznání. Napsal je pro portál KlasikaPlus.cz bezprostředně po dokončení projektu…