„Musím říct, že úroveň soutěžících byla vynikající, nestačila jsem se divit, jak velmi kvalitní soubory po světě běhají.“

„Celá dramaturgie mých večerů pramení z toho, že jsem nejen sólová klavíristka, ale také komorní hráčka, a obě tyto disciplíny tvoří absolutně nedílnou součást mého muzikantského bytí.“

„Klobouk dolů před tím, co Martin Prokeš se svým týmem dokázal během uplynulých dvaadvaceti let, a je nádherné pozorovat, jak „šťavnatý strom“ z Lípy musicy za tu dobu vyrostl.“

Klavíristka Jitka Čechová je mezinárodně uznávanou sólistkou a komorní hráčkou. Je dlouholetou členkou významného a renomovaného Smetanova tria, kde působí společně se svým manželem, violoncellistou Janem Páleníčkem, a houslistou a dirigentem Janem Talichem. Jitka Čechová je zapálenou propagátorkou české hudby – těžiště jejího repertoáru tvoří díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Pro tento rok je uměleckou garantkou mezinárodního hudebního festivalu Lípa musica, jehož letošním tématem je „Klavír všemi smysly“. S Jitkou Čechovou jsme si povídaly nejen o probíhajícím festivalu, ale také o její nedávné účasti v porotě světové soutěže v oboru klavírních trií nebo jejím vztahu k hudbě českých autorů v návaznosti na blížící se Rok české hudby.

Jitko, vy jste se nedávno vrátila z porotcování jedné z nejvýznamnějších světových soutěží klasické hudby – ARD v Mnichově. Jistě i pro tak renomovanou klavíristku, jakou jste vy, je příležitost sedět v porotě této soutěže mimořádnou událostí. Jak jste si užila možnost poslouchat a hodnotit nejlepších mladé soubory na prahu slibné kariéry?

Samozřejmě zážitků ze soutěže je spousta, bylo to deset dní zcela naplněných hudbou. Soutěž ARD je čtyřkolová, obrovská, nabitá velmi širokým spektrem repertoáru. Zároveň některé skladby jsme mohli slyšet v provedení všech souborů, takže tento repertoár jsme si užili opravdu maximálně. Musím říct, že úroveň soutěžících byla vynikající, nestačila jsem se divit, jak velmi kvalitní soubory po světě běhají. Seděla jsem v porotě oboru „klavírní trio“ společně s kolegy z úžasných, velmi renomovaných trií. Susan Tomes, předsedkyni poroty a klavíristku z Florestan tria, obdivuji už od dob studií… Dále tam byli kolegové z tria Wanderer, tria ATOS, Trio con brio a tak dále, mohla bych jmenovat celou porotu… I to pro mě byl nádherný zážitek se s nimi takto osobně sejít, protože v běžném koncertním životě člověk většinou nemá moc šancí potkat kolegy z jiných souborů. Krásné na tom bylo, že porota se sešla v širokém mezinárodním složení a přesto, nebo možná právě proto, měla překvapivě jednotný názor. Nejspíš i z toho důvodu, že jsme byli naprosto nezaujatí – nikdo z nás tam neměl svoje žáky, neměli jsme k dispozici ani informace o soutěžících, naše mladé kolegy jsme poslouchali jako nové tváře, takže i tím to bylo velmi nestranné a objektivní. Ještě jednou musím zdůraznit, že kvalita všech soutěžících byla extrémně vysoká, a to mě velmi těší z hlediska budoucnosti tohoto oboru. Navíc kromě toho, že soutěž byla přenášena „live“, pro zájemce z řad posluchačů byla také možnost sedět a poslouchat přímo v sále. A právě i přítomnost početného živého publika dotvářela mimořádně krásnou atmosféru celé soutěže.

Do semifinále se letos probojovalo i jedno české trio – Trio Bohémo, což lze zvlášť v takové konkurenci vnímat jako mimořádný úspěch…

Ano, do semifinále se probojovali naprosto zaslouženě a musím říct, že to je velmi sympatické trio, které si získávalo velké ohlasy u publika. Věřím tomu, že kdyby se bývali probojovali do finále, měli by velkou šanci cenu publika získat, protože skutečně působili velmi příjemně a mile a ve všech třech kolech prokázali vysokou úroveň hry. Určitě to je trio, které má před sebou budoucnost.

Teď vás tedy čeká účinkování na festivalu Lípa musica. Jako rezidenční umělkyně dvaadvacátého ročníku festivalu máte před sebou hned tři koncerty s názvy „Svatováclavský koncert“, „Esence romantismu“ a sólový recitál „V srdci klavírů Bechstein“. Můžete trochu přiblížit, na co se v jednotlivých programech mohou posluchači těšit?

Celá dramaturgie mých večerů pramení z toho, že jsem nejen sólová klavíristka, ale také komorní hráčka, a obě tyto disciplíny tvoří absolutně nedílnou součást mého muzikantského bytí. Bylo tedy velmi těžké vymyslet, jak to vmáčknout do těch několika večerů tak, abych se mohla ukázat ze všech úhlů… A proto jsem navrhla dramaturgovi a řediteli festivalu Martinu Prokešovi, že by bylo fajn se na koncertě, kde se představím s orchestrem, ukázat nejen čistě v roli sólové, ale přizvat tam i mé kolegy ze Smetanova tria a udělat takový zajímavý průřez komořinou a sólovým hraním s doprovodem orchestru. Takže vlastně asi poprvé v životě budu hrát za sebou tři koncerty s orchestrem v rámci jednoho večera. Začneme se Smetanovým triem ve Voříškově trojkoncertu Grand Rondeau pro klavírní trio a orchestr, před pauzou zazní Šostakovičův První klavírní koncert s obligátní trubkou, kde bude mým kolegou vedle klavíru trumpetista Jiří Houdek, a na závěr zahrajeme s kolegou Janem Talichem Mendelssohnův Dvojkoncert pro housle, klavír a komorní orchestr. Jan Talich navíc vystoupí rovnou ve dvojroli, protože nejenže bude téměř celý koncert (kromě Šostakoviče) hrát na housle, ale bude vše také dirigovat. Takže i pro něj je to výzva. Myslím si, že celý večer bude úžasný jak dramaturgicky, tak právě tím, že bude na scéně vždy nějaká obměna. Koncert se bude konat v Novém Boru tento týden k poctě patrona české země, sv. Václava, všechny srdečně zvu do Divadla v Novém Boru 28. září v devatenáct hodin.

Druhý koncert ve spolupráci s tenoristou Martinem Prokešem je takovou srdeční záležitostí nás obou protagonistů. V rámci dramaturgických příprav jsme se oba shodli, že milujeme píseň a uvědomujeme si, že písňová tvorba je v koncertním repertoáru bohužel zanedbávána. Velmi jsme cizelovali dramaturgii našeho písňového recitálu, chtěli jsme ukázat různorodost a krásu písně. Vznikl kombinovaný německo-francouzský program, jehož podtextem je motto, které zní „ukažme tu nejniternější polohu, která je plná emocí a lásky“. Inspirací německým a francouzským romantikům byla úchvatná poezie jejich současníků, plná radosti i bolesti, které život přináší, a Schubert, Schumann, Mahler, Brahms, Zemlinsky, Chausson a další to uměli skvostně hudebně vyjádřit. Písně jsou propojeny mými třemi sólovými klavírními vstupy. Myslím si, že to je taková nádherná romantická koláž, která bude publikum bavit a těšit. Tento koncert se tentokrát bude konat přímo v centru dění, v České Lípě, 7. října od devatenácti hodin v kostele Mistra Jana Husa.

A pak přijde na řadu zmiňovaný klavírní recitál, který přesáhne za hranice – do německého Seifhennersdorfu, kde přímo sídlí firma Bechstein – výrobce klavírů. Mají tam krásný sál, kde prezentují svoje nástroje, který se jmenuje VielHarmonie, což je taková moc hezká hříčka se slovy. Tam zazní program, který jsem také velmi dlouho promýšlela. Protože jsem před pár lety v Lípě prezentovala čistě smetanovský recitál ke stoletému výročí republiky, tak jsem chtěla, aby tam letos Smetana nebyl. Zazní tedy celá postsmetanovská škála českých skladatelů: Suk, Novák, Janáček, Ježek, Páleníček. Pro mě ne zcela tradiční program. A protože to letos mělo být o výzvách, obsahuje program také opusy, které jsem chtěla nově zařadit do svého repertoáru – díky tomu dramaturgie tohoto projektu bude takovou mojí malou premiérou.

V rámci festivalového programu vás čeká také masterclass a koncert se žáky ZUŠ Česká Lípa s názvem „Má to smysl!“ Co vše tento projekt obnáší?

Ano, to bude vlastně můj čtvrtý koncert v rámci festivalu Lípa musica. Jak bylo řečeno, celý letošní ročník má podtitul Klavír všemi smysly. Cílem bylo ukázat klavír ve všech podobách, i v jakémsi dějinném průřezu. Ukáže se historický klavír ve formě cembala Mahana Esfahaniho (íránsko-americký cembalista a žák Zuzany Růžičkové), což je momentálně jedna z největších cembalových hvězd, která putuje po světě, na jeho večeru zazní Goldbergovy variace J. S. Bacha. Na dalších koncertech se postupně dostaneme ke klavíru období klasicismu, romantismu, 20. století i k jazzu a novým formám, takže opravdu repertoár bude velmi široký. Díky tomu, že festival spolupracuje s firmou Petrof, tak klavír značky Petrof bude prezentován poprvé i na mnoha scénách, kde jinak klavír vůbec nemají.

A co se tedy týče mého posledního projektu v rámci festivalu Lípa musica Má to smysl!: Jedná se o akci, která nese tento podtitul už léta letoucí – podtrhuje tím spolupráci s mladými potencionálními profesionálními i neprofesionálními muzikanty ze ZUŠ v České Lípě. Já už jsem měla možnost s místními mladými klavíristy spolupracovat na masterclassu v červnu, kde jsme si řekli, jaký repertoár budeme připravovat, a ti nejlepší z nejlepších budou pak vybráni, aby vystoupili společně se mnou na závěrečném koncertě. Na něm zahraje také orchestr místní ZUŠ – klasický i jazzový, čili se tato progresivní instituce představí opět v široké žánrové i zvukové škále. Možnost zahrát si na festivalu a zúčastnit se takto mimořádné a krásné akce, je pro žáky základní umělecké školy velkou inspirací a cílem jejich celoročního snažení. Pro děti i pedagogy je to opět veliká výzva. Program bude různorodý, budou tam sólové i komorní výstupy, dokonce jeden „osmiruční“ Smetana a další překvapení, která nebudu už prozrazovat…

Co bych ale ráda zmínila, je vystoupení vynikajícího talentu mezi mladými umělci, což je novinka letošního epilogu festivalu. Letos los padl na klavíristku Kláru Gibišovou, která bude v rámci našeho třídenního masterclassu hrát zahajovací minirecitál. Sama jsem Klárku požádala, aby zahrála to, co bude hrát s největší radostí, což zase může místní děti nádherným způsobem motivovat. Klára je ve svých dvanácti letech už několik let na profesionální hudební scéně a já jí to moc přeji, protože to je obrovský talent, hrající s neuvěřitelnou chutí a nasazením.

Vrátím se ještě k vaší pozici umělecké garantky festivalu: Pochopila jsem, že se velkou měrou podílíte na dramaturgii festivalu a samozřejmě na něm jako klavíristka aktivně participujete, ale máte jako umělecká garantka ještě nějaké další povinnosti?

Ve své podstatě i vy jste součástí toho, jakým způsobem na festivalu jako umělecká garantka působím – určitě jsem si vychutnala hojnější spolupráce s médii s cílem zprostředkovat festival široké veřejnosti. Letos slavíme dvacet dva let festivalu, spousta lidí už to bere jako nedílnou součást podzimního hudebního života, ale je samozřejmě stále řada lidí, kteří o existenci festivalu ještě nevědí, a je to obrovská škoda. Budu ráda, když se mi povede mou troškou do mlýna přispět k povědomí, že Lípa musica není jen regionální malý festival, ale je to festival, který je rozprostřen po celém libereckém i ústeckém kraji s přesahem až do Německa. Je skvělé, že festival začíná mít skutečně velké renomé i v mezinárodním kontextu. Daří se angažovat muzikanty na nejvyšší úrovni a já mám radost, že festival vzkvétá. Klobouk dolů před tím, co Martin Prokeš se svým týmem dokázal během uplynulých dvaadvaceti let, a je nádherné pozorovat, jak „šťavnatý strom“ z Lípy musicy za tu dobu vyrostl.

V roce 2024 nás opět čeká Rok české hudby. Co v tomto roce čeká vás – jednu z hlavních propagátorek české hudební kultury?

Určitě to bude maraton a dalo se to očekávat, protože máme tolik krásných kulatých výročí našich hudebních velikánů – mimo jiné Bedřich Smetana „dvousetletý“, to se opravdu nedá a nesmí přehlédnout. Takže určitě koncertů, kde bude doslova „přesmetanováno“, bude příští rok hodně. A já se na to velmi těším, protože sólový klavírní smetanovský repertoár je tak široký a pestrobarevný, že to rozhodně nebude jednostranná záležitost. K tomu budeme mít samozřejmě celou řadu koncertů se Smetanovým triem – například budeme pro nadcházející rok rezidenčním triem Wigmore hall v Londýně, kde nás čeká čtveřice koncertů, takže repertoáru bude velmi mnoho. Nebude to jen sólový klavír, nebude to jen Smetana, ale také další čeští autoři, kteří budou tento rok ve velké převaze. Čekají nás četné výjezdy do zahraničí – USA, Japonsko, Jižní Amerika, zmíněná Anglie a další evropské státy. Zejména mě těší a baví velké množství nadcházejících koncertů po Čechách, protože samozřejmě kontakt s českým publikem je pro nás nejpřirozenější a nejvřelejší. Člověk může prohodit pár slov s publikem a ozřejmit některé věci i během koncertu a to je moc hezké… moc se na to těším.

Závěrem bych ráda řekla, že česká hudba je svým způsobem skutečným fenoménem, a to nejen v počtu skladatelů a uměleckých veličin, které naši malou zemičku proslavili po celém světě, ale i v té úžasné schopnosti promlouvat k duším ostatních národů a vzbuzovat v nich niterné a hluboké emoce. Mám radost, že jako centrum a srdce Evropy neustále dokazujeme celému světu, že se u nás rodí neskuteční jedinci, kteří svou invencí, originalitou a kvalitou směle obstojí v mezinárodním měřítku.

Foto: Daniel Delang, archiv a Facebook / MHF Lípa Musica, archiv Smetanova tria, Martin Kubica