„Okouzlující vyrovnanost všech čtyř hlasů v jednotlivých sólech a celkově svěží provedení celé věty dalo hned od začátku jasně najevo, že tento večer přinese výjimečný hudební zážitek.“

„Heroldovo kvarteto hrnulo celou čtyřicetiminutovou skladbu v jednom velkém, komplexním celku, kterému nechyběla barevnost, vnitřní napětí, tah ani energie.“

„Dlouhé bouřlivé ovace vestoje byly zaslouženou odměnou za živelnou energii, kterou soubor posluchačům naservíroval.“

Heroldovo kvarteto je již dlouhá léta stálicí mezi špičkovými komorními soubory na české hudební scéně. V letošním roce slaví soubor ve složení Petr Zdvihal, Jan Valta (housle), Karel Untermüller (viola) a David Havelík (violoncello) úctyhodné 25. výročí založení. Slavnostní koncert k tomuto jubileu se konal poslední říjnovou neděli v Průhonickém zámku. Průvodního slova se ujali Václav Hrubý, viceprezident společnosti RegioArt a spoluzakladatel koncertního cyklu Sukův hudební Štiřín (nyní Zámecká hudební setkání v Průhonicích), a prof. Jiří Hlaváč, pedagog na pražské HAMU, předseda Rady Asociace hudebních umělců a vědců a člen Nadace Bohuslava Martinů či Nadace Život umělce. Zcela zaplněný Rytířský sál potvrdil nejen slavnostní náladu tohoto podvečera, ale také vysoké renomé Heroldova kvarteta.

V úvodním slově zavzpomínali Václav Hrubý i Jiří Hlaváč ve spojitosti s jubilejním koncertem na dvě významné osobnosti českých hudebních dějin. Zaprvé na legendárního Josefa Suka, se kterým soubor měl tu čest spolupracovat a jehož jméno je mimo jiné spjato se Sukovým hudebním Štiřínem, koncertním cyklem, který Josef Suk jakožto tehdejší prezident společnosti RegioArt zakládal. Vlivem nepříznivých okolností v posledních letech byli organizátoři nuceni tento oblíbený cyklus koncertů přesunout ze Štiřína do Průhonic pod novým názvem Zámecká hudební setkání a právě v rámci tohoto cyklu se nyní koncert konal.

Zadruhé pak samozřejmě nemohli zapomenout na osobnost Jiřího Herolda, někdejšího člena světově proslulého Českého kvarteta, jehož jméno a památku Heroldovo kvarteto připomíná ve svém názvu.

Po slavnostním úvodu už se na pódiu objevili hlavní aktéři celého podvečera. Heroldovo kvarteto zahájilo svůj koncert první větou Dvořákova slavného Smyčcového kvartetu F dur, op. 96, známého pod názvem „Americký“. Okouzlující vyrovnanost všech čtyř hlasů v jednotlivých sólech a celkově svěží provedení celé věty dalo hned od začátku jasně najevo, že tento večer přinese výjimečný hudební zážitek.

Program první poloviny byl netradičně poskládán z jednotlivých vět, nikoliv kompletních kvartetů. Po první větě Dvořákova kvartetu tak následovala druhá věta ze Smyčcového kvartetu F dur Maurice Ravela. Efektní a úžasně barevná část jednoho z hlavních představitelů francouzského impressionismu, ve které se střídají a prolínají rytmické plochy pizzicata s melodickými linkami, zahráli „heroldovci“ opět s maximálním nasazením.

Jako pomalou větu první poloviny si Heroldovo kvarteto zvolilo druhou větu Smyčcového kvartetu D dur, op. 11 – Andante cantabile od Petra Iljiče Čajkovského. Něžný zvuk smyčcových nástrojů, utlumený sordinami, se nesl sálem, jako by byl zahalený do průsvitného mlhového závoje.

Na závěr první poloviny zařadil soubor Finale z Haydnova „Skřivánčího“ smyčcového kvartetu D dur. Efektní věta, založená především na perlivé virtuozitě prvních houslí, kterým však ostatní nástroje neméně zdatně sekundují, se stala skvělým zakončením první části koncertu. Nebylo divu, že se už po první polovině ozývalo ze sálu nadšené „bravo“.

Líbivou a posluchačsky méně náročnou první polovinu vystřídalo ve druhé půlce závažné a velké komorní dílo Franze Schuberta – Smyčcový kvartet d moll „Smrt a dívka“. Stejně jako například Klavírní kvintet A dur „Pstruh“ zkomponoval Schubert tento kvartet podle své stejnojmenné písně, jejíž nápěv použil v tomto případě jako téma s variacemi ve druhé větě.

Heroldovo kvarteto hrnulo celou čtyřicetiminutovou skladbu v jednom velkém, komplexním celku, kterému nechyběla barevnost, vnitřní napětí, tah ani energie. Ať už v nápaditých variacích, kde téma prochází postupně všemi nástroji za doprovodu virtuózních pasáží, v něžných až niterných částech nebo v divokém efektním Prestu, které soubor hnal nekompromisně před sebou až do strhujícího závěru, všude Heroldovo kvarteto prokazovalo neuvěřitelnou – tónovou i myšlenkovou – křišťálově čistou souhru a maximální nasazení všech interpretů od začátku do konce. Dlouhé bouřlivé ovace vestoje byly zaslouženou odměnou za živelnou energii, kterou soubor posluchačům naservíroval. Dva přídavky, které si obecenstvo „vytleskalo“, byly logickým a krásným uzavřením celého večera. Massenetova Meditace, jejíž provedení soubor věnoval profesoru Břetislavu Novotnému, jako vzpomínka na Josefa Suka dala vyniknout nádherně vroucnému projevu Petra Zdvihala za citlivého a precizního doprovodu jeho kolegů. Poslední věta „Amerického“ kvartetu pak uzavřela koncert jako jeden velký tematický kruh.

Jaký lepší dárek si může dát soubor k oslavě společného čtvrtstoletí než mimořádný a vřelý hudební zážitek? Heroldovo kvarteto si jej nadělilo plnými doušky a nezbývá než popřát jim dalších neméně úspěšných společných pětadvacet let.

Foto: ilustrační – archiv souboru a Zámecká hudební setkání