„Program vyprodaného koncertu vyobrazil tři odlišné hudební světy.“

„Svojí hrou osciluje mezi moderností a neoklasicistní průzračností.“

„A stejně jako u Brahmse i zde je Smetanovo trio schopno všechny tyto emoce a dramatiku zvýraznit a v obdivuhodné souhře a kvalitě hry posluchačům podat všechny náladové kontrasty.“

Smetanovo trio, komorní uskupení ve složení Jitka Čechová – klavír, Jan Talich – housle a Jan Páleníček – violoncello, znovu potvrdilo svoji neochvějnou pozici mezi tuzemskými klavírními trii, když nabídlo posluchačům českokrumlovského hudebního festivalu tři výrazné hudební kusy a tři poctivé interpretační výkony.

Program vyprodaného koncertu, který se uskutečnil ve čtvrtek 27. července večer v Maškarním sále českokrumlovského hradu a zámku, vyobrazil tři odlišné hudební světy. Nejprve zaznělo jedno z nejhranějších trií Josepha Haydna, Trio G dur, Hob. XV (č. 39). Z ryzího klasicismu jsme se rázem posunuli k poválečnému neoklasicismu, když jsme vyslechli Klavírní trio č. 3 C dur, H 332 Bohuslava Martinů. Na závěr Smetanovo trio provedlo Klavírní trio a moll, op. 50 Petra Iljiče Čajkovského a zakončilo tak program velkým romantismem. Vynikající, posluchačsky přitažlivá – a nutno dodat, že pro hráče fyzicky náročná – dramaturgie koncertu, poukázala mimo jiné na to, v jak širokém repertoáru dokáže Smetanovo trio kouzlit. Od přísného klasicismu, přes modernistický, a přesto prozářený neoklasicistní zvuk, po romantismus par excellence. Tam všude (ještě by se slušelo zmínit Šostakovič, Dvořák a Suk) je doma a ve všech těchto polohách nabízí autentický zvuk a kus řemeslné práce.

Většinu recenzovaných skladeb Smetanovo trio postupně nahrálo u Supraphonu a za skvělou a nedostižnou nahrávku Martinů hudby bylo oceněno u BBC Music Magazine. V Krumlově zazněl nejprve Haydn. Trio G dur nabízí volnou první větu, oscilující mezi variacemi a rondem, a pak také taneční „cikánské téma“ finální věty. Smetanovo trio provedlo skladbu až nezvykle v romantickém švihu a větší dynamice. Nejvýrazněji to bylo slyšet v tanečním finále, zahraném „hezky od podlahy“, v zemitém zvuku plném nejrůznějších důrazů. I Andante nabídlo několik zajímavých detailů jako třeba ve variacích hlavního tématu zpěvnost hry houslisty Jana Talicha, který v roce 2019 vystřídal u houslového pultu Radima Krestu. Naopak pomalá věta poskytla přece jenom o trochu odlehčenější a vzdušnější hru a především vhled do hráčského umu jednotlivých členů tria.

Následoval Bohuslav Martinů. Smetanovo trio interpretuje každou jeho skladbu jako drahokam, vyzrálé Klavírní trio č. 3 C dur nevyjímaje. Svojí hrou dokáže oscilovat mezi moderností této hudby a neoklasicistní zářivostí a průzračností, jež Martinů zachytil především v tomto třetím triu, které se snad ještě více než zbylé dvě pere v emocích a náladách. A přesně takové bylo i provedení Smetanova tria. Slyšeli jsme podmanivou, technicky vzrušující a rafinovanou hru, plnou propracované dynamiky a neprůstřelných temp klavíristky Jitky Čechové. Pod jejíma rukama se klavír doslova třpytí. Každá věta, ať už to byla zpěvná a těkavá první, dramatická a úzkostná druhá nebo jiskřivá a nekompromisní třetí, nabídla paletu emocí a blyštivého zvuku. Možnost slyšet naživo Smetanovo trio hrát Martinů je svátkem, což ocenili i posluchači v Maškarním sále dlouhotrvajícím potleskem.

Po přestávce vyvrcholil koncert skoro padesátiminutovou skladbou Petra Iljiče Čajkovského. Rozsáhlé co do výrazových prostředků, požadavků na interprety i svojí délkou, je Klavírní trio a moll s podtitulem „Na paměť velkého umělce“ tučným romantickým kusem s tragickým nádechem, nabízejícím Čajkovského emoce v neředěném poměru. A stejně jako u Brahmse i zde je Smetanovo trio schopno všechny tyto emoce a dramatiku zvýraznit a v obdivuhodné souhře a kvalitě hry posluchačům podat všechny náladové kontrasty. Hráči do skladby vstoupili s neuvěřitelným osobním nasazením (učarovalo už violoncellové sólo Jana Páleníčka na počátku první části) a jednoznačnou interpretační představou poukázat na každý jednotlivý detail, téma, každou variaci, ale přesto ve prospěch tohoto rozsáhlého celku. Skladbu provedli v bohatém barvitém zvuku, standardním tempu a bez přílišných interpretačních perliček a novot. Zkrátka jako poctivou a delikátní hru romantického repertoáru.

Smetanovo trio v aktuálním složení je ve skvělé formě a každé setkání s ním je mimořádným zážitkem. To potvrdil i koncert na mezinárodním hudebním festivalu v Českém Krumlově. Ke třem provedeným skladbám se nadšené publikum dočkalo dvou (znovu skvěle) zahraných přídavků: volné věty ze Sukova Klavírního tria c moll a předposlední Dvořákovou Dumku. Nezbývá než se těšit na večer s Martinů, protože hudba Bohuslava Martinů v jejich podání se dotýká samotného nebe.

Foto: Festival Krumlov / Libor Sváček