PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Za velkými okny žlutě svítilo malé nádvoří se stánky a štěbetajícími dětmi.“

„Hluboká empatie vzbuzuje aspoň na chvíli pocit odpuštění neodpustitelného a tím i osobní očistu.“

„Harmonie je plná průzračné, čisté severské energie a modlitby vyjádřené Arvo Pärtem slovy: Pane, dej nám pokoj v našich dnech, neboť není nikdo krom Tebe, kdo by se za nás bral. Jen Ty, náš Bůh.“   

V barokním Freskovém sále brněnské Staré radnice uskutečnil Diversa Quartet pod hlavičkou brněnské umělecké společnosti Ensemble Opera Diversa koncert s názvem Da pacem Domine. Připadl na neděli 15. prosince a byl příjemným vybočením ze zažitých hudebních rituálů, ač je měl téměř na dotek. Nechyběl mu svěží vánek severu i současnosti. Na programu byl Pēteris Vasks, Alfred Schnittke, Dmitrij Šostakovič, Pavel Zemek Novák a Arvo Pärt, po jehož skladbě Da pacem, Domine, byl koncert pojmenován. Českou premiéru měly skladby Péterise Vaskse, Pavla Zemka Nováka a Arva Pärta.

„Houslový part nechal Respighi v originální podobě a jeho skvělá interpretace Martinem Pavlíkem, jindy koncertním mistrem filharmonie, přinesla první obrovský aplaus.“

„Nezklamala ani Stravinského úprava Bachovy Chorální variace, která přinesla nový, modernizující pohled.“

„Součástí byl i dort à la Schnittke a čokoládový penízek s houslovým klíčem od hornisty Nikolase Pereze.“

Včetně přístavků a míst k stání. Ve zcela vyprodaném sále Besedního domu zahájila 21. listopadu Filharmonie Brno novou řadu abonentních koncertů s duchovním rozměrem. Koncert Schnittke & Bach se v počátku dramaturgicky vrátil k odkazu Johanna Sebastian Bacha. Náročná díla skvěle provedli houslista Martin Pavlík, mezzosopranistka Hana Kopřivová Šumpíková, tenorista Pavel Valenta, Pěvecký sbor Gaudeamus Brno se sbormistryněmi Dašou Karasovou a Martinou Kirovou a Filharmonie Brno s dirigentem Robertem Kružíkem…

„Rachmaninovova hudba přináší překvapivé konotace.“

„Epilog z baletu Peer Gynt Alfreda Schnittkeho nastoupil po Mahlerovu Adagiettu attacca; dřív než publikum stačilo vůbec nadechnout, natož tleskat.“

„Děsivé ticho začaly z dáli plnit lehounké vokály, třepetající se nějakou dobu v prostoru, aby zase odpluly někam do nebeských výšin, kde je klid a mír.“

Abonentní řada Filharmonie v divadle se uzavřela čtvrtým abonentním koncertem 9. a 10. května. Koncert nazvaný krátce Epilogy nabídl skladby, které skutečně plní účel završení díla; v principu nemají nic společného, ale nakonec vytvořily překvapivě dobře fungující celek. Nejprve Symfonické tance Sergeje Rachmaninova, po přestávce Adagietto z Páté symfonie Gustava Mahlera a jako poslední Epilog z baletu Peer Gynt Alfreda Schnittkeho. To vše se v podání orchestru Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila „vylouplo“ v kouzelný a pohádkový večer.

„Sarkastické Polyfonické tango Alfreda Schnittkeho je ironickým komentárom hudobného schematizmu sovietskej hudby v päťdesiatych rokoch.“

„Lukáš Vondráček zaujal výsostne kultivovaným pianizmom a hlbokým interpretačným ponorom do Mozartovho diela.“

„Daniel Raiskin s filharmonikmi prezentovali v Griegovej symfónii ukážkový model ako s raným symfonizmom daného typu naložiť.“

Zaplnená bratislavská Reduta v dňoch 11. a 12. januára 2024 privítala Slovenskú filharmóniu na prvej dvojici jej abonentných koncertov v novom roku. Náš reprezentačný orchester sa uviedol pod taktovkou svojho šéfdirigenta Daniela Raiskina s dielami Alfreda Schnittkeho, W. A. Mozarta a Edvarda Hagerupa Griega. Ako sólista v Mozartovom koncerte spoluúčinkoval dnes už prominentný a medzinárodne vyhľadávaný český klavirista Lukáš Vondráček. Bolo to umelcovo druhé vystúpenie v Bratislave; na tom predchádzajúcom v októbri 2021 uzatváral 56. ročník Bratislavských hudobných slávností, keď takisto pod Raiskinovou taktovkou predniesol sólový part Koncert pre klavír a orchester g mol Antonína Dvořáka. Nie každodenná a rozhodne zaujímavá dramaturgická zostava, ktorá musela uspokojiť i toho najnáročnejšieho poslucháča.

„Hráči předvedli výjimečnou technickou vyspělost, důmyslnou práci s časem a obdivuhodně jednotný rytmický cit a sehranost.“

„Smyčec Václava Petra se definitivně prozpíval do nástroje i do prostoru a duo společně vtáhlo publikum do děje příběhu.“

„Při druhém přídavku Václav Petr odložil violoncello, usedl ke klavíru a zahrál secondo čtyřruční polky Sergeje Rachmaninova s Markem Kozákem v primu.“

Festival Dny Bohuslava Martinů v úterý 5. prosince pokračoval vystoupením dvojice umělců. Trojici sonát pro violoncello a klavír – každou v jiném stylu – zahráli etablovaní Marek Kozák a Václav Petr. Někdejší semifinalista prestižní varšavské „Chopinky“ a nynější koncertní mistr skupiny violoncell v České filharmonii připravili padesátce diváků v Sále Martinů na pražské HAMU vysoce kvalitní zážitek.

„Záměrem je představit neprávem opomíjené skladby či skladatele. Koncert Kremeraty Balticy toto zadání skutečně splnil.“

„Onutė Gražinytė disponuje ohromnou dynamickou škálou a mistrovsky pracuje se zvukem, především v tichých pasážích, kdy se jí daří barevně odlišit polyfonickou strukturu téměř na hranici slyšitelnosti.“

„Kremerata Baltica do Brna přivezla skutečně objevný program, navíc ještě mistrovsky přednesený.“

Koncert souboru Kremerata Baltica v rámci festivalu Moravský podzim patřil k dramaturgicky i interpretačně mimořádným počinům. Smyčcový orchestr založený roku 1977 lotyšským houslistou Gideonem Kremerem se představil 4. října v brněnském Besedním domě spolu s mladou litevskou klavíristkou Onutė Gražinytė.

„Obdivoval jsem především úžasnou jemnost dynamiky, schopnost jít do skutečných něžných pian, neobyčejně měkkého charakteru tónu v kultivovaném zvuku klavíru.“

„Klarinetista Karel Dohnal si vedl znamenitě, technicky suverénně, bylo na něm znát, že si živé muzicírování velmi užívá.“

„Houslistka Xenie Dohnalová hrála zcela uvolněně, vyšší polohy nástroje zněly s patřičným jasem alikvotních tónů, nosně, hrála i s výrazovým vtipem.“

Tradiční mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově přivedl do atraktivního prostředí Maškarního sálu 20. července nadmíru zajímavý komorní koncert s promyšlenou dramaturgií a vysoké stylové úrovně. Představil se klavírista David Kalhous, žijící v USA, kde je profesorem na Florida State Univerzity College of Music. Přizval si výborné hosty – houslistku Xenii Dohnalovou a klarinetistu Karla Dohnala. V repertoáru širokého záběru byli vedle Mozarta a Beethovena zařazeni významní tvůrci hudby 20. století: Milhaud, Stravinskij a Schnittke.

„Problémem bylo a je, že málokterá skladba, snad jen s výjimkou Novosvětské, by se dala na takto zvýrazněném místě opakovat každý rok. Beethovenova Devátá ano.“

„Emocí, které k hudbě patří primárně a snad i neoddělitelně, bylo během festivalu přítomno dost.“

„O mimořádné otevření festivalu se postaral hned 12. května Orchestr Velšské národní opery z Cardiffu se svým šéfdirigentem Tomášem Hanusem. Jejich Má vlast byla opravdu Smetanova.“

Po třinácti letech uzavřela Pražské jaro zase jednou Beethovenova Devátá. Lepší završení festivalu, který se během tří týdnů dennodenně pohybuje mezi národním a mezinárodním rozměrem, zatím nikdo nevymyslel. Jaký byl 2. června v Obecním domě poslední večer s Českou filharmonií, Pražským filharmonickým sborem a Christophem Eschenbachem? A jaký byl celý osmasedmdesátý ročník, který 12. května na stejném místě otevřel Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery?

„Autor, německý Žid žijící až do roku 1991 v Sovětském svazu, se ve svém díle po celý život potýkal se základním problémem identity. Po matce Němcem mezi Rusy, po otci Židem mezi Němci a katolíkem v převážně pravoslavném prostředí.“

„Extrémně náročný sólový part violy nenese ani stopy nástrojové exhibice, ale v propojení s orchestrem poskytuje výjimečně závažnou, niternou výpověď maximální výrazové síly.“

„Už ze spolupráce ve skladbě Schnittkeho jsme poznali, že u pultu orchestru stojí zcela komplexní, všestranně muzikální a po profesní stránce perfektně vybavená hudební osobnost, jejíž nepostižitelné fluidum vyzařuje do orchestru i do koncertního sálu.“

Na hudební mapě Evropy, a zdá se, že i celého kulturního světa, přibylo v krátkém čase několika posledních let nové jméno. Doslova raketovou rychlostí se vřítil do mezinárodního koncertního života nyní sedmadvacetiletý finský dirigent Klaus Mäkelä. Nedávno řídil poprvé Berlínské filharmoniky a nyní rovněž poprvé stanul v českém debutu u pultu České filharmonie jako host festivalového koncertu Pražského jara.

„Cesta hlubšího pronikání do hudby nikdy nekončí.“

„Má cit pro tvorbu hudebních okamžiků, formováním jednotlivých frází dosahuje strhujících výsledků.“

„Nikdo z nás dvou nemá poslední slovo. To ani v hudbě nejde.“

Pozorně a s velkým očekáváním sledovaný debut má 17. května v Praze sedmadvacetiletý finský dirigent Klaus Mäkelä, šéfdirigent Filharmonie Oslo a Orchestre de Paris a designovaný šéfdirigent amsterdamského Orchestru Concertgebouw. S Českou filharmonií připravil pro Pražské jaro Mahlerovu První symfonii a Violový koncert Alfreda Schnittkeho se sólistou Antoinem Tamestitem, rezidenčním umělcem letošního festivalu.

„Máme naplánováno si všímat skladatelů a kompozic dosud spíše opomíjených, přesto však zajímavých. V této souvislosti si i pokládáme otázku, kdo všechno tvoří pojem česká hudba, kdo jsou vlastně čeští skladatelé? Jsou to i ti, kteří se narodili na území dnešní České republiky ale život prožili jinde?“

„V této souvislosti bych ráda vyzdvihla koncert z děl málo uváděných autorů, na kterém zazní Jarní symfonie Jana Nováka spolu s Novým žalmem Antonína Rejchy, který zazní pravděpodobně v premiéře. Zde se v sobě pojí dvě myšlenky, pocta české hudbě a také koncepční péče o méně uváděné, avšak vynikající autory.“

„Rok 2024 by se mohl zapsat do historie brněnské kultury jako počátek nové éry – rok, kdy se začalo stavět Janáčkovo kulturní centrum. Mé velké přání je, aby se tento plán stal skutečností a abychom si užili hudbu z pódia světových parametrů v některé z nejbližších sezón. (Markéta Vaňková, primátorka Města Brna v Katalogu sezóny 2023/24.)“

Marie Kučerová je ředitelkou Filharmonie Brno již deset let. Za tu dobu se jí podařilo dostat brněnskou filharmonii do povědomí evropské i světové veřejnosti a získat větší návštěvnost brněnského publika zajímavou dramaturgií. Pro nadcházející sezónu již filharmonie dramaturgii odtajnila a proto jsem se s ní nad programy koncertů sešla. Současně mne zajímalo, jak vypadá příprava na stavbu nového koncertního sálu.

„Navázání spolupráce s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem bylo při interpretaci Schnittkeho Faustovské kantáty společně s Českým filharmonickým sborem Brno v roce 2017 na Pražském jaru.“

„Jedná se o pečlivě propracovanou strukturu, která přesto působí velmi expresivně a emotivně. Orchestr hrál pod vedením svého šéfdirigenta velmi koncentrovaně. Propojení se sólovými houslemi bylo niterné a vypracovaná byla instrumentální barevnost.“

„Houslista Milan Paĺa hrál s expresivním, až démonickým výrazem, kterým uchvacoval publikum, stejně jako krásnými jemnými zářivými piany, zejména v diskantové poloze.“

Abonentní koncerty hrají nyní hudebníci brněnské filharmonie svým posluchačům jeden za druhým. Třetí koncert cyklu Filharmonie v divadle I se uskutečnil 9. a 10. března, přičemž je recenze psána z prvního, čtvrtečního. Plné Janáčkovo divadlo slyšelo Koncert č. 4 pro housle a orchestr Alfreda Schnittkeho a na housle ho přednesl původem slovenský houslista Milan Paľa. Ten je v Brně usazený a již natolik věhlasný, že jeho jméno přilákalo mnoho posluchačů. Ve druhé polovině večera zazněla Symfonie č. 3 a moll Sergeje Rachmaninova. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Dennis Russell Davies.