Český dirigent Tomáš Netopil včera dirigoval v Austrálii před orchestrem Queensland Symphony a už za pět dní ode dneška, tedy 9. května ho čeká koncert s Filharmonií Brno. Budoucí šéfdirigent Pražských symfoniků se představí v repríze i o den později, přičemž hudba v jeho pojetí bude znít v brněnském Janáčkově divadle.

Pořad Epilogy přinese díla skladatelů Sergeje Rachmaninova, Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho. Skladatel, klavírista a dirigent Sergej Rachmaninov proslul zejména jako tvůrce lisztovsky virtuózních, posluchačsky vděčných a romantismem prodchnutých klavírních skladeb (včetně čtyř koncertů a populární Rapsodie na Paganiniho téma pro klavír a orchestr). Do hudební historie se však zapsal i jako symfonik – je autorem tří číslovaných symfonií, vokální symfonie Zvony, symfonických básní Ostrov mrtvých a Skála nebo Symfonických tanců, které mají svou stavbou a závažností mnohem blíž k symfonii než k žánru sugerovanému názvem. Symfonické tance coby Rachmaninovovo poslední velké dílo vznikly roku 1940 v americkém exilu, tři roky před skladatelovou smrtí a právě ty nyní zazní v Brně.

Spojení hudby Gustava Mahlera a Alfreda Schnittkeho ve druhé polovině koncertu není nahodilé. „Symfonie, jak ji chápe Mahler, si musí zachovat svou autonomii,“ napsal Kurt Blaukopf v monografii Gustav Mahler. Současník budoucnosti. „Do sebe však smí pojmout všechno, co se dá kde získat z techniky opracovávání zvuku. Sonátovou formu vídeňské klasiky a Bachovu polyfonii, techniku orchestrálního splývání a Wagnerovy modifikace tempa, zcizování zvuku neobvyklým zacházením s nástroji (…) Syntetické je v Mahlerových symfoniích i vidění světa. Vytváří nejvýš osobním způsobem amalgám základních filozofických otázek a extatických vyznání, expresívních výbuchů a poetické nevinnosti lidové romantiky.“ Na brněnských koncertech zazní Mahlerovo Adagietto. 

K obdobné syntéze dospěl i Schnittke, ovšem z pozice skladatele druhé poloviny 20. století. Jeho osobitá postmoderní „polystylovost“ se zrcadlí i v hudbě k baletu Peer Gynt, který v 80. letech vytvořil volně podle Ibsenova stejnojmenného dramatu slavný americký choreograf John Neumeier pro věhlasný hamburský balet. Epilog, „nekonečné adagio“ vystavěné jako passacaglia, jejímž ostinátním tématem je sborový chorál (z nahrávky) a která sumarizuje hudební i filozofické myšlenky baletu, je natolik silným kusem, že obstojí i jako samostatná autonomní skladba; koncertně byl Epilog poprvé uveden roku 1987 Gennadijem Rožděstvenským, o několik let později jej skladatel upravil pro Mstislava Rostropoviče a svou ženu Irinu do podoby komorní verze pro violoncello, klavír a nahrávku.

Kroměřížský rodák Tomáš Netopil, jeden z celosvětově nejžádanějších českých dirigentů, dlouholetý (bývalý) generální hudební ředitel Aalto Musiktheater a Philharmonie Essen, hlavní hostující dirigent České filharmonie je pravidelným hostem brněnských filharmoniků. Zároveň je uměleckým ředitelem Letní hudební akademie Kroměříž, kterou založil v roce 2018.

Foto: Jakub Joch, Youtube

Facebook X E-mail WhatsApp