„Jaroslav Březina na nahrávce působí oproti kolegům civilněji, více ´intelektuálněji´. Dynamicky je poněkud potlačen, nevyčnívá z davu, drží se mazaně stranou.“ 

„Při poslechu perfektně připraveného studiového snímku nejsme rušeni režijními nápady, mnohdy velmi problematickými.“

„Cenné je poznání, že vyrostla nová generace vynikajících pěvců, schopná prostřednictvím nových špičkových operních nahrávek plně konkurovat někdejším legendárním snímkům.“

Výlety páně Broučkovy, pátá z devíti oper Leoše Janáčka a jediná z nich uvedená ve světové premiéře v Praze, mají novou studiovou nahrávku. Stojí za ní soubor pražského Národního divadla s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem, titulní roli ztvárňuje tenorista Jaroslav Březina. Snímek z přelomu let 2020 a 2021, vydaný v Roce české hudby 2024, připomínáme ve výroční den skladatelova úmrtí.

V minulosti bylo vydání každé české kompletní opery na hudebních nosičích událostí. Naposledy se tak stalo – je to neuvěřitelné! – před třiceti lety (!). Máme na mysli českou klasiku vydanou u Supraphonu, jehož archiv představuje základní fond českých operních nahrávek. Například poslední nahrávka Prodané nevěsty domácího vydavatelství (nastudování Zdeňka Košlera s Gabrielou Beňačkovou a Petrem Dvorským) byla dokončena v roce 1981, Rusalky (Neumann – Beňačková, Ochman) v roce 1983, Dalibora (Košler – Vodička, Urbanová) v roce 1995 a Káti Kabanové (1997). V rozhlasových studiích byla situace stejná. 

To další dlouhé období, kdy se prakticky nic nového nedělo (až na nepatrné a méně významné výjimky), znamenalo pro historii českého hudebního záznamu doposud největší absenci českého operního repertoáru, kdy zůstala více než jedna generace našich pěvců bez dokladů své umělecké činnosti. Některé zahraniční edice za účasti našich umělců nemohly tento neblahý stav napravit (např. záznamy Bělohlávkových koncertních provedení v Londýně, mimo jiné i Janáčkova Broučka v koprodukci BBC a Deutsche Grammophon). Nazvěme tedy příchod nové nahrávky Janáčkových Výletů páně Broučkových u Supraphonu za událost epochální!

V katalogu Supraphonu se jedná o třetí nahrávku. Tu první pořídil v roce 1962 Václav Neumann a on sám si jí i v pozdějších životních obdobích velice vážil. Nejednou ji připomínal zvláště díky přítomnosti první garnitury sólistů Národního divadla. Měla velký význam především poznávací. Pamětníci možná vzpomínají, že malý zájem při její subskripci v tehdejším Gramofonovém klubu málem způsobil, že k nahrávce nedošlo. Tento výtečný snímek byl pro mnohé vůbec prvním setkáním s touto operou. Podruhé se Brouček ve studiu narodil v roce 1980. Tehdy šlo o větší akci, o součást jakési polemiky se vznikajícím souborem Janáčkových oper ve Vídni pod taktovkou Sira Charlese Mackerrase s českými pěvci u firmy Decca.  Brouček tehdy zůstal vedle ostatních oper z Prahy a Vídně u Supraphonu osamocen – u Deccy chyběl. Českou filharmonii řídil František Jílek a v titulní roli v ní účinkuje poněkud překvapivě Vilém Přibyl. Tuto roli na scéně nikdy nezpíval a ani v této nahrávce necítil dle svých slov plné uspokojení.

Až tedy nyní – opět Národní divadlo. V roce 2018 přišlo s novým nastudováním Výletů a to se stalo podkladem pro tuto studiovou nahrávku, pořízenou v letech 2020 až 2021. Akceptována byla nová kritická edice nejvýznačnějšího současného janáčkovského muzikologa Jiřího Zahrádky, drobnými a užitečnými změnami se odlišující od dřívější praxe. Toutéž verzí se může pochlubit už zmíněná nahrávka Jiřího Bělohlávka pro BBC z roku 2007.  Časový odstup mezi premiérou Kyzlinkovy inscenace a nahrávkou byl velmi užitečný – nastudování působí velmi usazeně a bezproblémově. Divadelní provedení se tehdy setkalo většinou s velkými výhradami, netýkajícími se naštěstí hudební stránky. Při poslechu perfektně připraveného studiového snímku nejsme rušeni režijními nápady, mnohdy velmi problematickými, ani dalšími vizuálními prvky (scéna, výprava, kostýmy). Můžeme se tedy plně soustředit na vlastní hudbu a analýzu její interpretace. 

Tak především hned na začátku poslechu jsme příjemně zaujati prostorem, jaký nám nabízí. Rudolfinum vykonává své a potvrzuje, jak už jsme se nejednou přesvědčili, své dispozice ne pouze pro záznam koncertního repertoáru (aniž bychom odmítali starou dobrou Domovinu). Orchestr i sbory zde znějí kompaktně a navíc se zcela zřetelnými rozlišeními svých hlasových a nástrojových skupin. I party pěvců jsou naprosto srozumitelné a především díky stereofonii rozloženy logicky v prostoru. Pěvci, vybraní citlivě pro jednotlivé postavy, se ujali svých rolí s plným nasazením, porozuměním a adekvátním dramatickým výrazem. 

Jak známo, hlavní postavy jsou obdařeny třemi rolemi, z nichž každá je pevně zasazená do třech různých prostředí, jež opera přináší. Alžběta Poláčková (Málinka/ Etherea / Kunka), Aleš Briscein (Mazal / Blankytný / Petřík), Jiří Sulženko (Würfl / Čaroskvoucí / Konšel) a František Zahradníček (Sakristián / Lunobor / Domšík) dokázali perfektně rozlišit charaktery svých rolí a zároveň poukázat na jejich vnitřní provázanost. I ostatní role jsou obsazeny takřka ideálně. 

U role titulní pochopitelně neodoláme určitým konfrontacím s dřívějšími nahrávkami. Nemá smysl činit jakékoliv pořadí – u tak osobitých interpretů je to ostatně velmi problematické. Broučka ztvárnil v minulosti výtečně Bohumír Vích (Neumann), o Vilému Přibylovi (Jílek) již byla řeč. Nutno zmínit i Jana Vacíka (Broučka z kompletu Jiřího Bělohlávka pro DG). Beno Blachut je bohužel zachycen pouze na rozhlasovém záznamu představení Národního divadla, na komerčních nosičích není. Od nynějška se tedy stává dalším osobitým typem Jaroslav Březina. Byl vysoce hodnocen v recenzích představení. Na této nahrávce působí oproti svým kolegům poněkud civilněji, více „intelektuálněji“, což může ještě lépe odpovídat dnešním představám malého českého člověka, rafinovaně skrytého mezi početným davem nositelů různých výrazně osobitých vlastností. Dynamicky je oproti kolegům poněkud potlačen, nevyčnívá z davu, drží se mazaně stranou. 

Ozdobou této nahrávky je nesporně sbor (sbormistři Martin Buchta a Pavel Vaněk) a orchestr Národního divadla vedený tehdejším uměleckým ředitelem opery ND Jaroslavem Kyzlinkem, zkušeným janáčkovským dirigentem, jehož dlouholeté zkušenosti v této oblasti jsou veliké. A zvláště cenné je poznání, že během posledních deseti, dvaceti let vyrostla nová generace vynikajících českých operních pěvců, jež je schopna prostřednictvím nových špičkových operních nahrávek plně konkurovat někdejším legendárním snímkům let padesátých až sedmdesátých. Je to samozřejmě velká výzva pro vydavatele hudebních nosičů k nápravě onoho dlouhého období absolutní stagnace. Nová kompletní nahrávka jakéhokoliv operního díla je pro dnešek velmi potřebná a tedy vítaná!

……………………

O nahrávce Jiřího Bělohlávka čtěte ZDE.

O výročí světové premiéry opery čtěte ZDE.

Výlety páně Broučkovy v režii Raberta Carsena otevřou letos 1. listopadu program festivalu Janáček Brno 2024, o kterém čtěte ZDE.

Foto: Hana Smejkalová, Patrik Borecký, Wikimedia Commons / a.n. / volné dílo