PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Kdybych se mohl zúčastnit nějaké ankety o nejlepší knihy, které u nás v posledních letech vyšly, bez váhání bych jmenoval dvě knihy o operách Leoše Janáčka z pera Jiřího Zahrádky, které vydalo Moravské zemské muzeum v roce 2021 (Její pastorkyňa) a v roce 2023, již ve spolupráci s brněnským nakladatelstvím Host (Osud a Výlety páně Broučkovy), píše autor rozhovoru a pokračuje: Nominaci bych zdůvodnil nejen velice fundovaným textem, ale i obrazovou a grafickou podobou zmíněných knih. Před vydáním třetí publikace o Janáčkových operách, věnované operám Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky, položil doktoru Zahrádkovi několik otázek.

„Janáček zase jednou ve vídeňské Státní opeře zvítězil.“

„Pavel Černoch prokázal, že mu janáčkovské role jsou velmi blízké.“

„Marlis Petersen v závěru překvapila lyrickou kantilénou s dramatickým témbrem. Uchvátila publikum, které jí ve zcela zaplněném hledišti děkovalo dlouhým potleskem.“

Inscenace opery Leoše Janáčka Věc Makropulos se vrátila po deseti létech na jeviště Vídeňské státní opery. Tehdy ji dirigoval Jakub Hrůša, letos 30. listopadu stál za dirigentským pultem Tomáš Hanus. Na jevišti vedle Marlis Petersen, představitelky Eliny Makropulos, stál i český tenorista Pavel Černoch. Obnovená inscenace režiséra Petera Steina na scéně Ferdinanda Wögerbauera a v kostýmech Annamarie Heinreich byla de facto premiérou, neboť z původního obsazení zůstal je Wolfgang Bankl v roli doktora Kolenatého. Představení sklidilo obří aplaus.

„Radikální a novátorské je jak použití prozaického jazyka v libretu, tak nalezení svébytného přístupu v hudebním uchopení námětu. Úpravy prosazené kdysi Karlem Kovařovicem jsou naopak konvenční.“

„Svými překlady pomohl objevit světu Leoše Janáčka jednoznačně Max Brod.“

„O uvedení Jenůfy v Metropolitní opeře se zasloužila Maria Jeritza, vlastním jménem Marie Jedličková. Navzdory její popularitě však první americká inscenace Jenůfy zůstala na repertoáru pouze pro jednu sezónu.“

Před sto lety, 6. prosince 1924, měla Janáčkova Jenůfa historicky první představení v Metropolitní opeře. Od prvního uvedení v Brně uplynula tehdy už dvě desetiletí, od dlouho odkládaného uvedení pražského však dělilo tuto americkou premiéru pouhých osm let. V New Yorku se hrála v německém překladu pražského literáta Maxe Broda. A v titulní roli vystoupila Maria Jeritza, slavná dramatická sopranistka přezdívaná ve světě Moravian Thunderbolt – něco jako Moravské hromobití. Pocházela totiž z Brna.

„Druhý svazek budoucího monumentálního projektu má na pět set stran a na nich vedle českého a anglického textu na sto čtyřicet vyobrazení dokumentů a ikonografických materiálů.“

„Je dokladem toho, jak bylo obtížné skloubit jeho vize s přístupem literátů spolupracujících s ním na libretu. Nakonec Janáček dospěl k rozhodnutí, že příště si texty bude připravovat výhradně sám.“ 

„Jiří Zahrádka se proto rozhodl, že Jenůfa bude z celé řady jediná tvořit samostatný svazek. Každou další knihu věnuje vždy dvěma operám.“ 

Velkým stářím se označuje poslední tvůrčí období Leoše Janáčka, které vydalo plody v podobě jeho nejlepších komorních a orchestrálních děl, Glagolské mše a čtyř skvělých oper. V období mezi Její pastorkyní a těmito opusy vznikly Osud a Výlety páně Broučkovy, dvě pozoruhodné opery, divadly doposud trochu opomíjené. Právě jim se věnuje výpravná monografie brněnského muzikologa Jiřího Zahrádky.

„Je odsud snad nejkrásnější pohled na kostel sv. Jakuba, na jehož věži se Martinů narodil.“

„Jako sólista na těremin se představil Martin Jaroš, jenž je v současnosti jediným českým umělcem, který se hře na tento nástroj věnuje.“

„Sobotní hudební maraton byl doplněn promítáním uměleckého dokumentárního filmu KaprKód.“

Městské muzeum a galerie Polička uspořádaly druhý ročník rodinného festivalu s názvem Zažít Martinů, konaného ve spojitosti s nadcházejícím výročím úmrtí Bohuslava Martinů (28. srpna). Cílem akce je přiblížit nejslavnějšího rodáka široké veřejnosti. O víkendu 17. a 18. srpna se sešli jak klasičtí posluchači vážné hudby, tak i malé děti či celé rodiny – ambicí pořadatele je totiž nabídnout veřejnosti co nejširší nabídku různorodých aktivit pro všechny věkové kategorie. 

„Jaroslav Březina na nahrávce působí oproti kolegům civilněji, více ´intelektuálněji´. Dynamicky je poněkud potlačen, nevyčnívá z davu, drží se mazaně stranou.“ 

„Při poslechu perfektně připraveného studiového snímku nejsme rušeni režijními nápady, mnohdy velmi problematickými.“

„Cenné je poznání, že vyrostla nová generace vynikajících pěvců, schopná prostřednictvím nových špičkových operních nahrávek plně konkurovat někdejším legendárním snímkům.“

Výlety páně Broučkovy, pátá z devíti oper Leoše Janáčka a jediná z nich uvedená ve světové premiéře v Praze, mají novou studiovou nahrávku. Stojí za ní soubor pražského Národního divadla s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem, titulní roli ztvárňuje tenorista Jaroslav Březina. Snímek z přelomu let 2020 a 2021, vydaný v Roce české hudby 2024, připomínáme ve výroční den skladatelova úmrtí.

„Brněnské hudební školství by se bez Janáčkovy celoživotní dřiny začalo rozvíjet později.“

„Stejně jako JAMU, i Janáčkovo kvarteto slaví letos pětasedmdesáté narozeniny.“

„Kniha s názvem ‚…vždy svou hřivnou přispívat…‘ je věnovaná devatenácti držitelům titulu doctor honoris causa.“

Přestože se jejího založení Janáček nedožil, dnes by na její počest jistojistě složil nějakou oslavnou skladbu a byl by nadšen z toho, že jeho celoživotní snažení založit vysokou uměleckou školu mělo přece jen nějaký smysl. Historie Janáčkovy akademie múzických umění v Brně je dlouhá tři čtvrtiny století a za tu dobu se toho opravdu hodně událo. Institucí prošla řada významných pedagogů, absolventů a jiných předních hudebních a divadelních osobností. Koncerty k oslavám výročí pětasedmdesáti let od založení akademie probíhaly po celý rok a vygradovaly 16. října, kdy vystoupilo v Besedním domě v Brně nemalé osazenstvo z obou fakult v čele s dirigentem Jakubem Kleckerem. Na programu nemohl chybět Leoš Janáček. Zazněla ale i díla jiných českých a světových skladatelů. „JAMU na cestě k uzavření kruhu přeji odvahu, nasazení a schopnosti táhnout za jeden provaz. JAMU je 1,“ vzkazuje rektor Petr Michálek.

„Budu absolutně šťastný, když se teď po Filasově Requiem ještě podaří dva koncerty na závěr roku.“

„Musíme mít kontakty. Nesmíme sázet na to, že České centrum samo osloví širší publikum.“

„O interpretaci české hudby mají zájem i Asiaté, kterých je na amerických školách opravdu hodně. Neznají naše emoce, ale nahrazují je nesmírnou pílí.“

V New Yorku se letos koná řada akcí ke 180. výročí narození Antonína Dvořáka, který se ve Spojených státech nesmazatelně zapsal světovou premiérou Novosvětské symfonie Také už bylo a je více akcí k osmdesátému jubileu příjezdu Bohuslava Martinů do amerického exilu. A v těchto dnech i ke smutnému dvacátému výročí teroristických útoků z 11. září 2001, při nichž bylo zničeno Světové obchodní centrum a zahynulo několik tisíc lidí…

„Pocházím z rodiny, kde je hudba důležitou součástí života.“

„Hodně spontánní byly Žítkovské elegie pro cimbál.“

„Na Mannheim vzpomínám moc ráda.“

Přinášíme rozhovor s další představitelkou mladé generace českých skladatelů – Petrou Čtveráčkovou. Její profesní zaměření je však daleko širší – pro portál KlasikaPlus si se Štěpánem Filípkem povídala o svých studiích, kompozici, hudební vědě, výuce hudby, dramaturgii, projektu Hudebníček a dalších tématech.

„Leoš Janáček patřil ke skladatelům takzvaným všetečným a nedůtklivým, kteří v divadle nevynechají ani jednu zkoušku na své dílo.“

„Je nutné chápat Neumannovo nastudování do jisté míry jako vzorové a nepodceňovat důležitost jeho poznámek a doplňků v partituře.“

„Premiéra, jak předurčila divadelní pranostika, měla mimořádný (kanónový) úspěch.“

V tomto roce uplyne rovné století od premiéry Janáčkovy opery Káťa Kabanová. Dílo si prorazilo cestu na divadelní prkna záhy po svém dokončení. První provedení, které zaznamenalo dle dobových ohlasů mimořádný úspěch, nastudoval v tehdejším brněnském Městském divadle za přítomnosti a spolupráce autora František Neumann v režii Vladimíra Marka a výpravě Vladimíra Hrsky.

„Práce operní dramaturgie je velmi různorodá. Je hodně na každém z nás, v čem naše práce přesně spočívá.“

„Na zkouškách je dramaturg taky dalším párem očí, který má prostor vnímat i to, co režisér v pracovním procesu třeba nemůže postihnout.“

„Rozjet celý aparát zabere hodně času a není vůbec jednoduché to naplánovat.“

Od dramaturga filharmonického tělesa jsme zamířili k dramaturgyni operní: v opeře Národního divadla Brno nás přijala Patricie Částková. V čem spočívá její práce? Co všechno vyžaduje zahájení operního provozu a co dělá soubor nyní? O tom si povídala v rozhovoru s KlasikouPlus.

„Původní sborové party jsou plné invektiv, z nichž ty slušnější jsou typu ‚nafackovat Janáčkovi‘.“

„V roce 1920 neměl už nikdo náladu na satiru a sebemrskačství národního sobectví, měšťáctví a zbabělosti. Hledělo se vpřed, a nikoliv dozadu. Načasování premiéry se takto zpozdilo o rok a půl.“

„Část kritiky označila Janáčka za hudebního novátora a část jej považovala za hudebního primitiva a podivína. V podstatě však kritika byla jaksi bezradná.“

Rok 2020 přinesl kromě celosvětové pandemie také jedno významné janáčkovské výročí, které jsme ale kvůli první vlně koronaviru na jaře poněkud přehlédli. Dne 23. dubna totiž uplynulo sto let od premiéry Janáčkovy v pořadí páté opery Výlety páně Broučkovy, události o to významnější, že se jednalo o první a zároveň i poslední světovou premiéru opery Leoše Janáčka na prknech pražského Národního divadla.

„Mnozí měli tendence jeho dílo vylepšovat. Ale dneska už naštěstí existují kritické edice, díky nimž zní Janáček opravdu původně.“

„Názorově byl Janáček dost blízký Masarykovi…! Stejná generace.“

„My asi těžko můžeme skočit do německých nebo rakouských poměrů. Ale v rámci možností se pro Janáčka dělá maximum.“

Jak dobře uměl rusky? Rozlišoval nějak výrazně Moravu a Čechy? Jak hodně byl vlastencem? A mluvil také hantecem…? S brněnským muzikologem Jiřím Zahrádkou, docentem Masarykovy univerzity a v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea kurátorem janáčkovských sbírek, se dá hovořit o Leoši Janáčkovi dlouho a zajímavě…

„Pod jeho taktovkou je to výbušná, syrově stručná, téměř barbarská hudba.“

„Mackerras byl interpretem Mozarta, Händela, anglických skladatelů i Brahmse a Wagnera. Česká tvorba nicméně pro něj byla nepřehlédnutelnou a mimořádně důležitou položkou.“

„Pokud jsem v životě něčeho dosáhl, pak to byla propagace Janáčka, rekapituloval svůj život nedlouho před smrtí.“

Nahrávek skladeb českých autorů, pod nimiž je jako dirigent podepsán Sir Charles Mackerras, je nespočet. Ještě mnohem víc bylo koncertů, které řídil v Praze a Brně, stejně jako koncertů a operních představení, na nichž nastudoval a řídil českou hudbu mimo naše území. Živý snímek Janáčkovy Glagolské mše z festivalu Janáček Brno 2004 připomínáme v den nedožitých 95. narozenin tohoto „přítele české hudby“, Australana narozeného v USA a žijícího v Británii, jehož život se uzavřel v létě před deseti lety.