„Je odsud snad nejkrásnější pohled na kostel sv. Jakuba, na jehož věži se Martinů narodil.“

„Jako sólista na těremin se představil Martin Jaroš, jenž je v současnosti jediným českým umělcem, který se hře na tento nástroj věnuje.“

„Sobotní hudební maraton byl doplněn promítáním uměleckého dokumentárního filmu KaprKód.“

Městské muzeum a galerie Polička uspořádaly druhý ročník rodinného festivalu s názvem Zažít Martinů, konaného ve spojitosti s nadcházejícím výročím úmrtí Bohuslava Martinů (28. srpna 1959). Cílem akce je přiblížit nejslavnějšího rodáka široké veřejnosti. O víkendu 17. a 18. srpna se sešli jak klasičtí posluchači vážné hudby, tak i malé děti či celé rodiny – ambicí pořadatele je totiž nabídnout veřejnosti co nejširší nabídku různorodých aktivit pro všechny věkové kategorie. 

Těm nejmenším byly věnovány hned dvě sobotní akce: pohádková dílna Martinů ve světě pohádek a interaktivní koncert Filharmonie Brno nazvaný 51 strun. Průvodkyní v obou programech byla zkušená Michaela Kulísková, která se dětským programům věnuje dlouhodobě. Ve druhém jmenovaném programu jí byli partnery členové Filharmonie Brno Marek a Ivana Švestkovi, kteří dětem s rodiči představili možnosti hry na harfu a kontrabas, tedy nástroje, které dohromady mají 51 strun. Harfa je všeobecně vnímána jako královský nástroj, jenž zaujme svou elegancí a krásou zvuku, a o base se zase říká, že ‚tvrdí muziku‘. Že to ale zdaleka není vše a oba nástroje mají nepřeberné množství výrazových poloh, přesvědčili dětské i dospělé publikum oba sympatičtí hráči v jednotlivých výstupech.

Současně byla pro tento den zprovozněna stezka nazvaná Po stopách Bohuslava Martinů, určená zejména rodinám s dětmi. Na několika stanovištích čekala na příchozí postava malého i dospělého Bohouše a u ní se nacházely instrukce k řešení úkolů, které vedly k rozluštění záhady ztracených předmětů. A stejně jako vloni i letos se mohli unavení návštěvníci občerstvit několika druhy moučníků podle dochovaných receptur skladatelovy sestry Marie Martinů ve stylovém prostředí kavárny Palačinka. Z její zahrádky je snad nejkrásnější pohled na kostel sv. Jakuba, na jehož věži se Martinů narodil.

Tam probíhaly celý víkend léty osvědčené kostýmované prohlídky rodné světničky skladatele. Ty byly letos ozvláštněné různými prvky, které návštěvníkům vtipnou formou přiblížily, jak se za Martinů dětství žilo na věži: návštěvníci si kupříkladu mohli vyzkoušet, jaké to je, vynést až nahoru pytel s bramborami, podívali se, kde a jak přespával pomocník děda Stodola, nebo jak paní Martinů sušila na ochoze věže prádlo. A samozřejmě nahoře ve světničce mohli pozorovat malého Bohouška, jak cvičí na housličky v přítomnosti své starší sestry Marie.

Dospělým návštěvníkům byly věnovány dva koncerty. K napjatě očekávaným patřil zejména sobotní večerní koncert v Reprezentačním sále barokní radnice, na němž se Poličce představil pražský NeoKlasik orchestr. Soubor, založený před čtyřmi roky dirigentem Václavem Dlaskem, se dílu Bohuslava Martinů věnuje intenzívně ve více typech svých programů (řada NeoMartinů s jednotlivými tituly NeoBarok Martinů, NeoKlasik Martinů a Neo-Jazz Martinů). Pro poličské vystoupení zvolil nový formát s důrazem kladeným na fantazijní a impresionistické inspirace skladatele a nazval jej Fantazie s Martinů. Zazněla na něm Martinů precizně zformovaná Komorní hudba č. 1,  písňový výběr z cyklů Čtyři písně na texty české lidové poezie a Písničky na jednu stránku (úprava pro soprán a harfu v aranžmá Anety Pávkové), v němž sopránové sólo přednesla Hana Koreisová; dále Serenáda pro flétnu, smyčcové trio a harfu (op. 30) z roku 1925 francouzského učitele Martinů Alberta Roussela a napjatě očekávaná Fantazie pro těremin, hoboj, klavír a smyčcový kvartet. Poslední jmenovaná skladba byla jednoznačným dramaturgickým i interpretačním vrcholem večera. Těremin vynalezl v roce 1920 Lev Sergejevič Těrmen, je to první hudební nástroj, na nějž se hraje, aniž by se ho hráč jakkoli dotýkal a interpretace je tudíž velmi náročná. Jako sólista na tento nástroj se představil bravurní Martin Jaroš, který je v současnosti jediným českým umělcem, který se hře na těremin věnuje. Jeho poličské vystoupení bylo vůbec prvním, na němž byla Martinů Fantazie provedena.

Sobotní hudební maraton byl v nočních hodinách doplněn promítáním uměleckého dokumentárního filmu KaprKód jako součást pravidelně konaných produkcí letního kina ve venkovních prostorách muzejní zahrady. Film mapuje neobvyklým způsobem život a dílo kdysi prominentního, později zatraceného skladatele Jana Kapra. Unikátní pohled režisérky Lucie Králové filmu právem vysloužil Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokument a též cenu za nejlepší film na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava v roce 2022.

Na nedělní dopoledne byl zařazen druhý koncert vážné hudby, na něj pak byl navázán pietní akt u hrobu skladatele. Koncert byl situován v půvabném kostele sv. Michaela nacházejícím se ve hřbitovním areálu na západním okraji historické části města Poličky. Jeho konání bylo ohroženo náhlou zdravotní indispozicí původně plánovaného souboru Ensemble Lyrico Graffe a jen díky pohotovosti a jistě i odvahy členů NeoKlasik orchestru, kteří byli schopni během šibeničně krátké doby sestavit pro Poličku druhý program, nemuselo být matiné zrušeno. Posluchači tak mohli v chrámovém prostoru vyslechnut různorodá komorní díla v programu nazvaném Pocta českým skladatelům. Po skončení koncertu se všichni přesunuli k hrobu Bohuslava Martinů, aby krátkým pietním aktem důstojně připomenuli nadcházející 65. výročí úmrtí skladatele.

Popsaná hlavní osa rodinného festivalu Zažít Martinů měla ještě řadu přidružených akcí. 

Patřilo sem mimo jiné slavnostní zahájení putovní výstavy Národního muzea Slavní čeští skladatelé, konané v rámci Roku české hudby. Výstavu přijeli osobně představit její tvůrci, muzikologové Sandra Bergmannová, Veronika Vejvodová a Jiří Zahrádka. Současně byly veřejnosti představeny ještě dvě novinky spojené s poličským muzeem. První byl originál nového muzejního přírůstku, skladby Dumka Bohuslava Martinů. Muzeum ji získalo darem od amerických potomků Doris Rybkové, které skladatel dílo věnoval v roce 1941 jako narozeninový dar. Skladbu si návštěvníci mohli prohlédnout ve výjimečném veřejném vystavení v rámci vernisáže výstavy Slavní čeští skladatelé a současně si ji poslechnout v živém provedení posluchačky brněnské JAMU, pianistky Julie Hrivíkové. Druhou novinkou byl křest nové martinůovské publikace autorky tohoto příspěvku nazvané Martinů a Brno.

Mimo sféru široké veřejnosti se navíc v rámci akce Zažít Martinů konalo ještě i setkání představitelů poboček Společnosti Bohuslava Martinů, která letos slaví pětačtyřicet let existence. Setkání, které připravila předsedkyně poličské pobočky Ellen Erbesová, se zúčastnili představitelé všech existujících poboček, to je v Praze, Brně a Zlíně; pozvání přijali též zástupci pražských institucí Nadace Bohuslava Martinů a Institutu Bohuslava Martinů. Celá akce byla konána za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Pardubického kraje a Města Polička.

Foto: Petr Serafin a archiv Centra B. Matinů v Poličce