Recitálem renomovaného cembalisty Mahana Esfahaniho pokračuje 131. sezona Českého spolku pro komorní hudbu. Na prvním z celkem tří koncertů, na kterých vystoupí coby kurátor letošních spolkových řad, zazní první díl Dobře temperovaného klavíru Johanna Sebastiana Bacha. Koncert se uskuteční ve středu 29. října večer ve Dvořákově síni Rudolfina. Další programy spolku následují 1. a 4. listopadu.

„Základní myšlenkou při sestavování mých třech programů v rámci aktuální sezony Českého spolku pro komorní hudbu byl fakt, že cembalo mělo v Československu více než sto let velmi významné místo. Řada lidí to neví, ale Česko, a konkrétně Praha, hrály ústřední roli v renesanci tohoto nástroje, a to ve světovém měřítku. Své kurátorství pojímám jako projev uznání, že za své mezinárodní postavení vděčí cembalo i výraznému pokroku, který byl učiněn právě zde,“ uvedl cembalista.

Dobře temperovaný klavír je považován za jedno ze zásadních děl evropské hudební literatury a mimořádný experiment své doby. Johann Sebastian Bach jej zkomponoval roku 1722 v Köthenu. Jedná se o cyklus čtyřiadvaceti preludií a fug ve všech durových a mollových tóninách. Bach v něm reagoval na tehdejší vývoj ladění a ukázal, že je možné, aby klávesový nástroj zněl relativně „správně“ ve všech tóninách bez nutnosti přeladění. Dílo je encyklopedií stylů, afektů a kontrastů – každá dvojice preludium a fuga má vlastní charakter, střídá improvizační volnost s přísnou kontrapunktickou disciplínou.

Bachovo dílo se stalo „denním chlebem“ mnoha skladatelů a interpretů, od Beethovena po Chopina. Dnes se skladba častěji hraje na rovnoměrně naladěném moderním klavíru, ale cembalo včetně volby ladění je pro autentický zvuk Bachova díla vhodnější. Téměř dvacet let po první řadě zkomponoval Bach další řadu 24 preludií a fug – druhy díl Dobře temperovaného klavíru. Stalo se tak v Lipsku na začátku 40. let 18. století, jako reakce na velký ohlas, který způsobil první cyklus. Mahan Esfahani jej provede v rámci další z řad Českého spolku pro komorní hudbu 6. dubna 2026. 

„Bach v Temperovaném klavíru, a pak také v Umění fugy, představuje kompletní rozsah a možnosti tehdejšího nástroje. Navíc je mezi svazky Temperovaného klavíru rozdíl přes dvacet let. Proto se na něj dívám jako na destilát celého Bachova zvukového světa: světa mladíka i muže s celoživotními zkušenostmi. Jsou to zkušenosti ze života, hudby, ale i z církve. A také z divadla. Bach sice nenapsal žádnou operu, ale dobře ji znal. Nahlížím proto na jeho hudbu i prizmatem dramatu,“ dodal Esfahani.

Celoživotním uměleckým cílem Mahana Esfahaniho je vrátit cembalu rovnocenné místo mezi moderními koncertními nástroji. Provedení obou řad Dobře temperovaného klavíru proto v lednu 2026 proloží ještě programem sestaveným ze skladeb 20. století.

Esfahani se narodil v Teheránu a vyrůstal ve Spojených státech, kde na Stanfordově univerzitě vystudoval muzikologii a historii. K cembalu ho přivedla legendární Zuzana Růžičková, u níž později studoval v Praze jako její poslední žák. Od té doby zůstává Praha jeho domovem i místem, kde promýšlí své projekty. Esfahaniho přístup spojuje historickou znalost s odvahou experimentovat. Na jeho koncertech se potkávají Bach, Ligeti i současní skladatelé, kteří pro něj píší nové skladby. První díl Dobře temperovaného klavíru nedávno nahrál pro britské vydavatelství Hyperion. Časopis Gramophone označil nahrávku za „absolutní mistrovství“.

„V sezonách ČSKH usilujeme o pestrost, a to i z hlediska nástrojového obsazení. Proto vždy věnujeme jeden koncert bicím nástrojům. Zpravidla se jedná o počiny odvážné, vymykající se běžným zážitkům z komorní hudby,“ praví filharmonická produkce ke koncertu 1. listopadu chystanému v Sále Martinů na pražské HAMU. Vystoupí tamní domovský soubor HAMU Percussion Ensemble (umělecký vedoucí Daniel Mikolášek), jehož program vyzdvihne virtuozitu i hravost, kterou bicí umožňují. Zvolené skladby zde.

A v rychlém sledu 4. listopadu bude v Sukově síni Rudolfina k mání hudebně-dramatické vyprávění Mariusze Urbaneka o pohnutých osudech židovské houslistky Almy Rosé. Vybrané skladby Fritze Kreislera, Johanna Strausse, Antonína Dvořáka, Franze Schuberta, Johannesa Brahmse a Giacoma Pucciniho interpretuje smyčcové kvarteto, středobodem je pak herečka Sarah Haváčová, která hlavní roli ztvárňuje herecky, ale i hrou na housle. Režie, překlad i úprava textu je dílem Olgy Struskové.

Foto/zdroj: archiv KlasikyPLus.cz, archiv umělkyně