„Do povědomí široké veřejnosti se dostal především svojí dlouholetou čilou aktivitou v oblasti populární hudby.“

„Svým posluchačům Zdenek Merta vychází vstříc, sám sebe považuje za ryzího melodika.“

„Již sama přítomnost Viléma Veverky v pořadu byla příjemným osvěžením.“

Prague Philharmonia uspořádala druhý koncert cyklu soudobé hudby „S“. Autorské kompozice přišel představit, zčásti též interpretovat skladatel a klavírista Zdenek Merta, kdy speciálním hostem koncertu byl přední hobojista Vilém Veverka. Publikum 10. prosince příchozí do Studia Švandova divadla na Smíchově zažilo večer plný krásných, svěžích melodií.

Soudobé hudbě se v současné Praze věnuje celá řada periodických akcí. Za všechny jmenujme alespoň teprve před několika dny zakončený již 36. ročník festivalu Dny soudobé hudby se svými 70 skladbami od 56 soudobých autorů z čehož 51 z nich byly světové premiéry.

I Prague Philharmonia má k tomuto žánru co říci. Přistupuje k němu však svým osobitým způsobem. Každoročně mu formou talkshow věnuje specifický abonentní cyklus „S“ své koncertní sezóny. V té letošní pokračoval 10. prosince již druhým večerem. Byl věnován, jak je zde obvyklé, jedné výrazné hudební osobnosti, tentokrát pod názvem Zdenek Marta / Hudba, Divadlo a adventní blues. Dramaturgyně a moderátorka cyklu Hana Dohnálková si pozvala známého, všestranného hudebníka, dirigenta, klavíristu a producenta.

Zdenek Merta (*1951) absolvoval kompoziční studia na pražské HAMU, do povědomí široké veřejnosti se záhy dostal především čilou tvůrčí, interpretační a organizační aktivitou v oblasti populární hudby, zejména muzikálu. Svým příznivcům se však tentokrát ve Studiu Švandova divadla na Smíchově představil „vážnou“ komorní tvorbou, napsanou v posledních dvou dekádách.

Na úvod programu, v podání Hany Kubisové Jarošové, za doprovodu Bohumíra Stehlíka, zazněla Mertova třívětá kompozice Tango, Doomka a Ragtime pro housle a klavír (2003). Je to hudba rapsodická, hravá, melancholická i žertovná.

Encore – Kroky vraha pro smyčcové kvarteto a klavír (2024) je skladba z okruhu Mertovy rozsáhlé hudební tvorby pro film. Je v ní patrná tvůrčí jistota, cítíme dramatické napětí i uvolnění po prožité katarzi. Provedení se ujali Roman Hranička a Hana Kubisová Jarošová (housle), Emi Sawahata (viola), Balázs Adorján (violoncello) a Bohumír Stehlík (klavír).

Ve světové premiéře jsme dále vyslechli Rondo erotico pro smyčcové kvarteto (2025). Je to skladba jednovětá, sestavená z drobných, výrazných epizod, zcela nová, napsána na přímý popud dramaturgie tohoto večera. Vyzařuje z ní radost a svěží pohled na svět v mnohém má blízko k výrazovosti Dmitrije Šostakoviče. 

Mertovo klavírní trio nese název Movimento vivo (2017). Přednesli je Hana Kubisová Jarošová, Balázs Adorján a Bohumír Stehlík. Je to dramatický kus s náročným klavírním partem a skvěle napsanou houslovou kadencí.

Svým posluchačům Zdenek Merta vychází vstříc, sám sebe považuje za ryzího melodika, a to právem. Toto tvůrčí zaměření si nepochybně osvojil a dokonale vytříbil psaním populární písňové tvorby a muzikálů. Slyšíme lehce navozenou, dobře zvládnutou houslovou virtuozitu, cítíme napětí filmové dramatické situace, oceňujeme však i schopnost vytvářet logickou autonomní hudební formu. Autor komponuje s vrozenou spontaneitou, většinou opřenou o ohlasy pozdního romantismu. Vzdor tomu, že má v krvi jazzové podněty let pozdějších, v mnohém připomíná, či přímo navazuje, i na téměř o jedno sto let staršího Oskara Nedbala, žáka Antonína Dvořáka.     

Jako Mertova hosta publikum ve druhé části večera přivítalo hobojistu Viléma Veverku. Za autorova klavírního doprovodu přednesl skladbu Bluesy (2019), s publikem se pak interpreti rozloučili provedením závěrečné věty z orchestrální koncertantní kompozice Concert for 9 fingers, zde v úpravě pro sólový hoboj a smyčcové kvarteto (2023). 

Již sama přítomnost Viléma Veverky v pořadu byla příjemným osvěžením, nejen zvukovým, ale i teatrálním. V úvodním proslovu, se svým nástrojem již v rukou, lehce navodil několik aktuálních i nadčasových, společenských, mírně filozofických témat. Navázal pak prostředkem, nepochybně mu bližším, kvalitní hudební interpretací. Přednesl výrazně kantabilní Mertovo Bluesy. Prokázal zde svoji obdivuhodnou schopnost přirozeného, velmi emotivního frázování, barvitého tónu a hluboce citového přednesu. Ideálním způsobem tak v tomto ohledu zdůraznil již vzpomenutou Mertovu melodičnost. 

V závěrečné ensemblové kompozici, která jak harmonicky, tak i výrazem zde zjevně inklinuje k neoklasicismu, se pak Vilém Veverka suverénně představil v náročné dvojroli dirigujícího sólisty. 

Je chvályhodné, že dramaturgie Prague Philharmonia klade tak velký důraz na interpretační složku svých koncertů soudobé hudby. Nejen z kvalitního arzenálu svých instrumentalistů vybírá jedince disponované pro komorní hru v nejrůznějších konstelacích. Je třeba ocenit přesný a emocionálně vyvážený výkon Hany Kubisové Jarošové ve vstupní cyklické skladbě, jemný, pohotový, galantně přizpůsobivý herní projev klavíristy Bohumíra Stehlíka, jisté vedení kvarteta primistou Romanem Hraničkou, hutný tón violistky Emi Sawahata. Zvláštní pochvalu si však zaslouží violoncellista Bálázs Adorján. Svým uměleckým typem je pravým opakem Viléma Veverky. Neokouzluje publikum tak výrazně již svým zjevem a vystupováním jako on, zato je věcný, technicky přesný, pohotový a všestranný.  

Autorský večer Zdenka Merty je dokladem toho jak široký, různorodý a vyjadřovacími prostředky rozmanitý může být ambitus současné kompoziční tvorby, že do ní i v dnešní době může stále patřit bohatě vyklenutá kantiléna s čistě diatonickými harmonickými postupy.

Foto: Milan Mošna