Formanův film Amadeus před čtyřiceti lety, v březnu 1985, úspěšně proměnil osm z třinácti nominací na Oscara. Během let získal dalších dvaatřicet ocenění včetně čtyř Zlatých globů. Jako kasovní trhák vydělal přes 90 milionů dolarů. Americký velkofilm o Mozartovi a Salierim se tak stal jedním z nejúspěšnějších titulů světové kinematografie. Točil se v roce 1983, mnoho záběrů tehdy vzniklo v Praze, další v Kroměříži. Světovou premiéru měl v Los Angeles v  září 1984, pražskou premiéru v roce 1986.

Oscary, nejprestižnější ocenění ve filmovém průmyslu, ceny americké Akademie filmových umění a věd (AMPAS) za umělecké a technické zásluhy ve filmu, získal Amadeus jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon Fahrida Murraye Abrahama v roli Salieriho, za scénář, výpravu, za kostýmy Theodora Pištěka, za masky a zvuk. Neproměněna zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli – kreaci Toma Hulce jako Mozarta, za kameru Miroslava Ondříčka a za střih… V roce 1985 se ceremoniál uskutečnil 25. března.

Miloš Forman natočil film jako strhující vyprávění o hudební vášni a o konfliktu geniality a průměrnosti, ale i o nerovném a marném zápasu výjimečného jedince s představiteli institucionalizované moci. Výjimečné a nadčasové dílo, ve kterém velkou roli hraje hudba, způsobilo ve světě po uvedení do kin bezprecedentní, opravdovou a přelomovou „mozartománii“.

Původem český režisér, v té době už emigrant, byl shodou okolností přítomen v Londýně v listopadu 1979 na světové premiéře divadelní novinky, hry Amadeus Petera Shaffera. Příběh dvou skladatelů – podaný jako střet konformního, průměrného, žárlivého a konvenčního staršího umělce s uvolněným, drzým, samolibým a prostořekým, ovšem nesporně geniálním, Bohem políbeným mladším hudebníkem – ho hluboce oslovil. Ještě ten večer se prý rozhodl, že námětem pro jeho další film bude právě tato hra. V Praze se natáčelo v ulicích Malé Strany, ve Valdštejnském paláci a jeho zahradě, v Arcibiskupském paláci, ve Stavovském divadle, na Střeleckém ostrově, na Vyšehradě a v karlínské Invalidovně, jejíž interiéry se staly léčebnou pro choromyslné, v níž Salieri vypráví svůj příběh.

Foto/zdroj: archiv KlasikyPlus.cz