„Vzniklo výjimečné, nadčasové dílo, které navíc po uvedení do kin způsobilo ve světě ´mozartománii´.“

„Střet konformního, průměrného, žárlivého a konvenčního staršího umělce s uvolněným, drzým, samolibým a prostořekým, ovšem nesporně geniálním, Bohem políbeným mladším hudebníkem.“

„Československá metropole konkurovala uvažované Vídni nejen díky zachovalému, tehdy navíc ještě omšelému historickému centru, ale i tím, že byla pro americké filmaře mnohonásobně levnější.“

Osm Oscarů, třináct nominací na Oscara a dalších dvaatřicet ocenění včetně čtyř Zlatých globů. To je bilance jednoho z nejlepších filmů historie, jednoho z nejúspěšnějších titulů světové kinematografie – amerického velkofilmu o Mozartovi a Salierim. Filmu o hudební vášni a o konfliktu geniality a průměrnosti, ale i o nerovném a marném zápasu výjimečného jedince s představiteli institucionalizované moci. Amadeus Miloše Formana se točil v roce 1983, tedy před čtyřiceti lety. Mnoho záběrů tehdy vzniklo v Praze, další v Kroměříži.

Miloš Forman, čáslavský rodák, režisér Lásek jedné plavovlásky a dalších filmů československé nové vlny, emigroval jako třicátník po sovětské okupaci země do Spojených států. Natočil tam filmy Taking Off, Přelet nad kukaččím hnízdem, Vlasy a Ragtime. V první polovině osmdesátých let se pak dostal k látce svého nejznámějšího filmu – k Mozartovi a jeho hudbě. Vzniklo výjimečné, nadčasové dílo, které navíc po uvedení do kin způsobilo ve světě bezprecedentní, opravdovou a přelomovou „mozartománii“.

Šlo vlastně o náhodu. Sám později přiznal, že filmy o skladatelích neměl nikdy rád, byly totiž „evidentně zkreslené“ a nudily ho. Byl nicméně shodou okolností přítomen v Londýně v listopadu 1979 na světové premiéře novinky – hry Amadeus Petera Shaffera. Příběh dvou skladatelů – podaný jako střet konformního, průměrného, žárlivého a konvenčního staršího umělce s uvolněným, drzým, samolibým a prostořekým, ovšem nesporně geniálním, Bohem políbeným mladším hudebníkem – ho hluboce oslovil. Ještě ten večer se prý rozhodl, že námětem pro jeho další film bude právě tato hra.

Shaffer, o šest let starší anglický dramatik a romanopisec, se pak stal autorem scénáře. V něm Salieri, patron všech průměrných, jak sám sebe nazývá, nedokáže unést tíhu závisti vůči hudebnímu rivalovi. Žárlivost ho dohání až k zuřivosti a Mozart se stává obětí jeho vražedných intrik… Jakkoli muzikologové opakovaně protestují, že jde o fikci či dokonce lež a také o historickou nespravedlnost, protože Salieri zas tak špatný skladatel nebyl, tak i v Puškinově hře Mozart a Salieri je přece Salieri Mozartovým vrahem…

Exteriérové scény Amadea a ty interiérové scény, pro které nebyly postaveny dekorace ve studiu, se natáčely převážně v Praze – například ve Stavovském divadle, v karlínské Invalidovně, v Arcibiskupském paláci, na Hradčanském náměstí, v Nerudově ulici, na Střeleckém ostrově, na Vyšehradě, ve Valdštejnské zahradě a na Maltézském náměstí, ale také v Arcibiskupském zámku v Kroměříži, v oboře ve Veltrusích nebo na hřbitově v Horních Beřkovicích.

Československá metropole konkurovala uvažované Vídni silně a jednoznačně – nejen v tom, že díky zachovalému, tehdy navíc ještě autenticky omšelému historickému centru nebyly nutné žádné velké úpravy scén, ale samozřejmě i tím, že byla pro americké filmaře mnohonásobně levnější. A Formanovi, který odjel pracovat do Ameriky a už tam zůstal, se myšlenka točit v Čechách a na Moravě líbila pochopitelně i proto, že se mohl po víc než deseti letech podívat zase do vlasti. Napadla ho prakticky hned v okamžiku, kdy se rozhodl Amadea zfilmovat. Z pohledu komunistického režimu patřil ovšem k nepřátelskému kapitalistickému státu. Komunisté kladli odpor, začátek natáčení se oddaloval, producenti hledali jiné řešení, Forman však trval na svém. K dohodě došlo až tehdy, když si komunisté spočítali, kolik miliónů amerických dolarů filmaři v Praze utratí… Natáčení ale přesto nebylo bez problémů: štáb i s režisérem se museli smířit s permanentním dohledem tehdejší tajné policie, Státní bezpečnosti.

Dokumentuje to i dnes slavný cyklus černobílých fotografií, které v pražských exteriérech a interiérech při natáčení mohl pořídit – díky přímluvě scénografa Josefa Svobody a s Formanovým souhlasem – Petr Našic. Na jednom je vidět mladé české komparsisty v historických kostýmech, jdoucí po ulici pod dohledem uniformovaného příslušníka Veřejné bezpečnosti, který je zas pod dohledem „estébáka“ v civilu…

Film ve skvěle vystavěných dramatických scénách brilantním způsobem využívá roli hudby. Divák je prostřednictvím hudby jednak vtahován do příběhu, ale některé sekvence jsou naopak bezděčným, dobře srozumitelným rozborem konkrétních hudebních pasáží.

Amadeus bývá charakterizován jako strhující drama závisti, žárlivosti, intrik a vášnivé lásky k hudbě. Existují i podrobnější vyjádření, jsou k nalezení například v internetových diskusích: „Salieri popisuje svůj vnitřní boj s Bohem a vnější odboj proti Amadeovi, nedokáže pochopit, proč si Bůh místo něj vybral jako svůj harmonický ´nástroj´ jakéhosi infantilního a nekultivovaného mladíka…“ A jiný postřeh: „Nejlepší ukázkou Mozartovy geniality je fakt, že Salieriho úspěšně ve všem porážel, aniž by vůbec věděl, že s ním bojuje.“ A jedna poklona: „Forman přišel s pravděpodobně nejlepším způsobem, jak převést největšího velikána vážné hudby do tříhodinového filmového kolosu, aniž by hudebně nezasvěcené publikum unudil k smrti.“

Pražskou premiéru měl film v roce 1986. Osm Oscarů získal jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon Fahrida Murraye Abrahama v roli Salieriho, za scénář, výpravu, za kostýmy Theodora Pištěka, za masky a zvuk. Neproměněna zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli – kreaci Toma Hulce jako Mozarta, za kameru Miroslava Ondříčka a za střih… Později Miloš Forman natočil ještě filmy Valmont, Lid versus Larry Flynt, Muž na Měsíci a Goyovy přízraky.

V roce 2001 realizoval Miloš Forman o čtvrt hodiny delší režisérský sestřih Amadea, který se pak v roce 2017 dostal v digitální podobě i do českých kin a byl vydán na dvou discích na DVD; kromě filmu je přidán vzpomínkový dokument z roku 2002 The Making of Amadeus – Jak se natáčel Amadeus.

Kameraman Amadea zemřel v roce 2015, scenárista v roce 2016, režisér o další dva roky později. Výtvarníkovi Pištěkovi je jedenadevadesát, herci Abrahamovi čtyřiaosmdesát, představitel nenapodobitelně se smějícího Wolfiho Mozarta, rodák ze státu Wisconsin Tom Hulce, oslavil koncem roku 2023 sedmdesátiny…

Předmětem debat a diskusí zůstává názor, že po Amadeovi už nic lepšího Miloš Forman nevytvořil. Měřeno pozitivním dopadem na celosvětový zájem o klasickou hudbu – určitě ne.

Foto: ilustrační – Facebook / FilmGame.cz, Petr Našic / Facebook. stránka Miloš Forman, Youtube  / Andrea YT, Youtube / Lucky Jack, Facebook / Juan João