Bayerische Staatsoper v Mnichově byla včera svědky významné operní derniéry – s kariérou trvající více než půlstoletí se tam rozloučila slovenská sopranistka Edita Gruberová. Pro svoje poslední vystoupení na divadelním jevišti si zvolila roli královny Alžběty v opeře Roberto Devereux italského skladatele Gaetana Donizettiho. „S odchodem Gruberové končí v opeře jedna éra,“ napsala agentura DPA. „Edita Gruberová je primadonna assoluta, je jedinečná a velká diva,“ uvedl úvodem večera umělecký ředitel mnichovské opery Nikolaus Bachler. V Česku se rozloučila s operním jevištěm loni v Národním divadle v Praze jako Norma Vincenza Belliniho. Edita Gruberová se narodila v roce 1946 v Bratislavě, její otec byl Němec a matka Maďarka – po té také zdědila talent a hlas. Vystudovala bratislavskou konzervatoř a už ve dvaceti letech zpívala v tamní opeře jako Rosina v Rossiniho opeře Lazebník sevillský. Dlouhodobější angažmá na této scéně ale nezískala, údajně z důvodu nadbytečnosti. Cesta na vrchol nebyla jednoduchá, provázely ji problémy s kádrovými posudky, později se vstupními vízy do rodné země. Přesto si od sedmdesátých let připisovala jeden úspěch za druhým: Stěžejními a startovacími byly v roce 1970 její debut ve Vídeňské státní opeře jako Královna noci v Mozartově opeře Kouzelné flétně, rok 1973 a její debut ve stejné roli na festivalu v Glyndebourne, o tři roky později role Zerbinetty v Ariadně na Naxu Richarda Strausse. Následovaly obrovské úspěchy po vystoupení v milánské La Scale, v Royal Opera House v Londýně, v pařížské Národní opeře, v Bavorské státní opeře a mnoha dalších divadelních scénách. Dokonce prorazila i železnou oponu, shodou okolností do tehdejší ČSSR – v roce 1979 byla na Pražské jaro pozvána Vídeňská státní opera a proti Editině účasti padly mnohé politické námitky, vedení opery je ale odmítlo s tím, že bez Gruberové tedy nevystoupí vůbec. Než by úředníci riskovali mezinárodní ostudu, raději její příjezd povolili. Důležitým mezníkem v její kariéře byla také vystoupení v devětaosmdesátém ve Verdiho opeře La Traviata pod taktovkou Carlose Kleibera a v režii Franka Zeffirelliho v newyorské Metropolitní opeře. Nicméně domovskou scénou jí zůstala Vídeň, kde ztvárnila skoro pět desítek rolí, stala se čestnou členkou Vídeňské státní opery, která jí také propůjčila titul komorní pěvkyně (Kammersängerin). V současné době žije v Curychu, dál plánuje koncerty a také péči o mladé talenty.