Kateřina Hiklová: Rozhodli jsme se vzdát hold mecenášům
„Pokračujeme v kvalitě festivalů Olomoucké barokní slavnosti a Dvořákova Olomouc, která byla nastavena už v padesátých letech.“
„‚Svět mocných‘ jsou podle nás ti lidé, kteří v průběhu věků podporovali umělce.“
„První koncert chceme pojmout opravdu jako zahajovací gala, kdy návštěvníkovi poskytneme ochutnávku všeho, co nabídneme v následujících týdnech.“

Právě dnes v Olomouci začíná festival Olomoucké hudební jaro s podtitulem Svět mocných. Ředitelka festivalu Kateřina Hiklová portálu KlasikaPlus.cz přiblížila program festivalových koncertů, osvětlila dramaturgickou linii a představila nosná jména letošního ročníku. Mezi jinými zavítají Tomáš Netopil s Pražskými symfoniky, Kateřina Kněžíková spolu se zlínskou filharmonií nebo už dnes soubor Vilém Veverka TrioPlus, který festival zahájí v Klášterním Hradisku.
Festival Olomoucké hudební jaro vznikl fúzí dvou tradičních olomouckých festivalů. Kterých a proč k tomu došlo?
Festival vznikl loni, kdy se odehrál, řekněme, zkušební, nultý ročník. V roce 2022 totiž vznikl problém s festivalem Dvořákova Olomouc. Moravská filharmonie neměla finance na realizaci festivalu a rozhodovala o tom, že festival úplně zruší. Festival Olomoucké barokní slavnosti jsme organizovali od roku 2013, ale chyběl nám širší dramaturgický rozsah. Někteří nám předhazovali, že na barokní slavnosti tam nebylo moc baroka, vyčítali nám, že jsme vybrali do programu i díla klasicistní, ač v autentické interpretaci. Hledali jsme proto cestu, jak festival rozšířit, ale nepoškodit tím jeho jméno. Přidali jsme proto podtitul Festival v barokních kulisách Olomouce, abychom získali volnější ruce v dramaturgii, ale bohužel se to nesetkalo s pochopením publika ani obecně širší veřejnosti, takže jsme znovu hledali cestu, jak z toho ven. Když jsme se doslechli, že Moravská filharmonie má v plánu zrušit Dvořákovu Olomouc, vůbec nejstarší hudební festival v kraji, první ročník proběhl v roce 1957, řekli jsme si, že takhle by to tedy nešlo. Začali jsme hledat způsoby, jak festival zachránit a pustili se do jednání s představiteli města. Nakonec jsme se rozhodli vrátit k úplně původnímu názvu festivalu, protože Dvořákova Olomouc byla až do roku 2001 nazývána Olomoucké hudební jaro. Letos se tedy koná 68. ročník festivalu. Pokračujeme v kvalitě, která byla nastavena už tehdy, v padesátých letech.
Letošní ročník nese podtitul Svět mocných. Co naznačuje?
Festivaly našeho typu mívají málokdy takové podtituly, pokud nepočítáme loňský Rok české hudby, který byl všudypřítomný, proto jsme se s dramaturgem festivalu Karlem Valentou rozhodli zvolit tematickou linku. Chtěli jsme poukázat na důležitost finanční podpory klasické hudby ze strany hudebních mecenášů, kteří nás provázejí odnepaměti. Bez nich by klasická hudba nebyla tam, kde je teď. Svět mocných jsou podle nás ti lidé, kteří v průběhu věků podporovali umělce – rozhodli jsme se jim takto vzdát hold. Setkáte se tedy například s kardinálem Františkem z Ditrichštejna, velkým milovníkem hudby, stejně jako byl šlechtic Karel II. z Lichtensteinu-Castelcorna či český král Jan Lucemburský. Jejich příběhy najdete v programech i na našich webových stránkách a snažili jsme se na ně poukázat i grafikou festivalu.

V programu jsem registrovala poměrně značný akcent na různé mecenáše, včetně místních politiků, kteří budou, pokud to dobře chápu, zastřešovat jednotlivé koncerty. Jak vás napadl takový koncept?
Ano, máme tam třeba pana primátora Miroslava Žbánka a pana hejtmana Ladislava Oklešťka, protože oni jsou představitelé institucí poskytujících dotace v našem městě a v našem kraji. Ač nejsou přímými mecenáši, tak přece jen rozhodují o tom, kam budou peníze našich daňových poplatníků směřovat a je vhodné na ně proto poukázat.
Další z „mocných“ je například Hugo Boss, co mě překvapilo. Co má společného s muzikou?
Hugo Boss nemá vysloveně souvislost s hudbou, je představitelem jiné kulturní složky – módy. Vybrali jsme jej na závěrečný koncert u příležitosti 80. výročí druhé světové války, abychom ukázali, že svět není černobílý. Světoznámý módní návrhář totiž za války šil uniformy NSDAP, a přesto jeho značka žije dál a těší se velké popularitě, stejně jako třeba v případě Ferdinanda Porscheho či Adolfa Dasslera.
Když se podívám do programu, vidím celkem dvanáct velmi rozdílných koncertů. Můžete říct, kteří umělci na Olomoucké hudební jaro zavítají?
Letošní ročník bude opravdu hvězdný, každý koncert bude úplně jiný a věřím, že si všechny najdou své příznivce. Za všechny musím zmínit Kateřinu Kněžíkovou, která vystoupí spolu se zlínskou filharmonií v rámci koncertu Vzkříšení ve svatomořickém kostele 29. dubna, kde zazní Mahlerova Druhá symfonie. Dále Pražští symfonikové pod vedením Tomáše Netopila společně s houslistkou Sarou Dragan vystoupí ve zcela novém prostoru Bea Centrum. Uvedou S nejstarším projektem letošního ročníku přijede Hana Blažíková spolu s uznávaným souborem Cappella Mariana, a to v rámci koncertu nazvaného Soud českého krále. 6. května ve Zdíkově paláci přednesou skladby renesančního velikána Guillauma de Machaut.

Čím navážete na odkaz Olomouckých barokních slavností?
Barokních koncertů bude několik, zmínit mohu například projekt Vivaldi 300. Vivaldiho Čtvero ročních dob totiž letos slaví krásných 300 let. Poslechneme si je v autentické interpretaci v Klášterním Hradisku v čele s Josefem Žákem, výborným houslistou a odborníkem na barokní hudbu. Troufám si říct, že to bude dechberoucí koncert, kde bude s úžasem sledovat a poslouchat Volantes Orchestra. Kromě toho určitě duchovní koncerty Eduarda Tomaštíka, ať už Missa Carolina, odkazující na olomouckého kapelníka Philippa Jacoba Rittlera, nebo italské baroko ze sbírky Armonici concentus v podání vokálního kvintetu Societas Incognitorum. Velmi mě těší, že tímto koncertem připomeneme jméno Claudia Cocchiho, o němž ani někteří hudební vědci nikdy neslyšeli. Koncerty Eduarda Tomaštíka jsou vždy citlivě poskládané až do nejmenších detailů.

Četla jsem, že publikum nebude vnímat festival pouze ušima, ale všemi smysly. Co to znamená?
Snažíme se do koncertů přidat nějakou tu perličku navíc, proto budeme letos každý koncert zahajovat welcome drinkem. Například v rámci koncertu Monarchie hudby a vína bude degustace vína z různých oblastí Rakouska-Uherska. V rámci zahajovacího galakoncertu v Klášterním Hradisku se můžete těšit na pohoštění z kuchyně Romana Pauluse. Naší prioritou je, aby posluchač odcházel spokojený a aby se vracel na další koncerty.
Zahajovací koncert festivalu se koná právě dnes večer. Na co se posluchači mohou těšit?
Koncert s podtitulem Polibky múz otevře dramaturgii v celé její šíři. Zazní hudba od baroka až po současnost v podání souboru Vilém Veverka TrioPlus. Na naši prosbu do programu zařadili i Williama Byrda, který bude stát v opozici k jazzové úpravě Smetanovy Vltavy z pera Martina Hyblera, která před pár měsíci měla premiéru. Chceme koncert pojmout opravdu jako zahajovací gala, kdy návštěvníkovi poskytneme ochutnávku všeho, co mu nabídneme v následujících týdnech. Ochutnat bude moci i welcome drink, letos čerpáme z arcibiskupských sklepů. Myslím, že je na co se těšit.

Návštěvníci festivalu také zavítají do spousty architektonicky skvostných míst Olomouce. Kde se budou koncerty konat?
Přesně tak, v rámci dvanácti festivalových koncertů se podíváme do jedenácti unikátních prostor. Snažili jsme se vytěžit potenciál města na maximum a výběr koncertních míst přizpůsobit dramaturgii koncertů. Olomouc je opravdu krásné město plné zajímavých míst, které stojí za návštěvu. Myslím, že i proto je festival vhodný pro návštěvníky jak z Olomouce, tak ze širokého okolí. Prohlédnete si Slavnostní sál Klášterního Hradiska, Arcibiskupský palác či nově zrekonstruovaný Freskový sál, který se netradičně nachází na základní škole Komenium. S duchovními projekty nahlédnete do největší katedrály na Moravě – do svatováclavského dómu, do barokního kostela s úžasnou akustikou, tedy do kostela Panny Marie Sněžné. Výše zmíněný nejstarší projekt festivalu, kde zazní skladby Guillauma de Machaut, se odehraje ve vůbec nejstarší budově v Olomouci, ve Zdíkově paláci. Nesmíme zapomenout na chrám svatého Mořice, kde zazní Mahler v obrovském obsazení a v rámci Druhé symfonie se rozezní také proslulé mořické varhany, kolem kterých se na kůru rozestoupí kapela.
Takže potěšení pro ucho i oko…
Rozhodně, některé prostory budou dokonce speciálně nasvíceny tak, aby byly zdůrazněny některé artefakty. Třeba sochy a obrazy, kterých si člověk kolikrát sám ani nemá šanci všimnout. Budeme se snažit návštěvníkům zajistit maximální komfort, co se týče i těchto „drobností“. Letos nám dokonce pomáhá personální agentura z Brna, uděláme všechno proto, aby si návštěvníci odnesli ten nejlepší zážitek, aby zkrátka přišli a už se nemuseli o nic starat. Důležité je také zmínit, že všechny koncerty kromě toho v sále ZŠ Komenium, budou bezbariérové, můžeme tedy přivítat opravdu všechny návštěvníky. Dáme jim do ruky skleničku se sektem a řekneme: „Užijte si to.“

Foto/zdroj: archiv festivalu, archiv KlasikyPlus.cz, Wikipedia / Ondraness / volné diílo
Příspěvky od Simona Stejskalová
- Dariia Lytvishko: Klidně i filmová hudba… Baví mě možnosti varhan
- Svátky písní Olomouc přinesly sborový výběr z hroznů
- Aneta Vondráčková: Na kultuře mi přijde skvělé, jak dovede lidi spojovat
- Olomoučtí si vychutnali jazzový um Emila Viklického
- Duchovní rozjímání Moravské filharmonie a Akademického sboru Žerotín
Více z této rubriky
- Marie Svobodová: Mám více hudebních já
- Victoria Khoroshunova: Plná podpora před velkou výzvou vede k úžasným výsledkům
- Víkingur Ólafsson: Všechna hudba je současná
- Kateřina Hebelková: V sopránu testuju svoje hranice
- Karolína Levková: Pro zpěváky je zásadní psychohygiena. Soutěže hodně doporučuju
- Filip Hajdu: Se ZUŠ Open jsou základní umělecké školy silnější
- Daniel Wiesner: Když se čas dělí mezi práci a studium, výsledky nebývají stoprocentní
- Ludmila Pavlová: Všechno souvisí se vším, i dogdancing s hraním na housle
- Margherita Maria Sala: Hudba je divadlo. Aby bylo uvěřitelné, musíte opustit své já
- Jiří Habart: Netušil jsem, že hledají šéfdirigenta. Nabídka přišla v pravý čas