„Díky ZUŠ Open je přítomna větší mediální pozornost a určitě víc lidí pochopilo, proč tu ‚zušky‘ jsou.“

„Kdyby Olomouc byla bez filharmonie, velmi by ji to ochudilo.“

„Jedním z partnerů města Olomouc je Lucern. Budeme spolupracovat s jejich smyčcovým orchestrem a s jejich orchestrální akademií.“

Klavírista Filip Hajdu je ředitelem a pedagogem ZUŠ Iši Krejčího v Olomouci. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz popisuje aktivity základních uměleckých škol v kraji i v celorepublikovém měřítku, oceňuje přínos každoročního festivalu ZUŠ Open, přibližuje propojení škol s místní filharmonií a filharmonie s městem a zamýšlí se nad významem zahraničních kontaktů. Konkrétně jeho škola je rozvíjí s orchestrální akademií ve švýcarském Lucernu, jednom z partnerských měst Olomouce. Společné koncerty se uskuteční na jaře 2026.

V republice máme bezmála pět set ‚zušek‘ se čtvrtmiliónem žáků. Kolik je základních uměleckých škol ve stotisícové Olomouci?

Dohromady osm. Tři státní, pět soukromých. Jsou, jak je obvyklé, víceoborové. Ale máme i jedno zajímavé specifikum. Základní umělecká škola Miloslava Stibora má jen jeden, a to výtvarný obor. A pak máme ještě jedno prvenství. Základní umělecká škola Žerotín – v Olomouci se čtrnácti sty žáky ta největší, navazující na někdejší hudební školu spolku Žerotín, českého pěveckého sdružení soupeřícího s německým živlem – je zcela určitě jednou z nejstarších v republice.

Iša Krejčí v názvu vaší školy tedy nezaručuje, že jste ta nejstarší a největší?

Automaticky ne. Nejsme. Žáků máme něco přes osm set. A jeho jméno používáme teprve od roku 2000. Iša Krejčí byl na přelomu čtyřicátých a padesátých let významným šéfem olomoucké opery. Zanechal tady poměrně významnou stopu. Ve své době byl také jedním z nejdůležitějších skladatelů. Jsme asi jedinou institucí v republice, která jeho jméno nese.

Jakým způsobem Krejčího jméno uplatňujete směrem k žactvu? Tuší, o koho šlo? A hrají se od něj třeba nějaké instruktivní skladby?

V roce 1987 tady v Olomouci vznikl Smyčcový orchestr Iši Krejčího a bývalý ředitel školy byl současně v jeho vedení. Na základě této obecnější okolnosti se usoudilo, že by bylo dobré, aby škola měla tohoto skladatele v názvu… Išu Krejčího si připomínáme vždy, když je výročí školy. Narodil se roku 1904, škola vznikla roku 1969… Právě u těchto výročí se snažíme připomínat jeho tvorbu. Je ale pravda, že hudby, té elementární, instruktivní, kterou bychom mohli používat pro výuku, nemá tolik. Ale vždycky se nám podaří něco drobnějšího, třeba z jeho klavírního díla, objevit a snažíme se, aby se, aby se věc někdo z vyspělejších žáků naučil. A co se týká orchestrální tvorby, ta už je interpretačně náročnější, tou už se spíš zabývají profesionální orchestry. Takže se snažíme jeho odkaz a tvorbu připomínat, ale v rámci možností našich žáků a našich souborů.

Škola má smyčcový orchestr?

Naše škola má několik orchestrů a souborů. Ve smyčcovém oddělení, v dechovém… V tom se nám daří docela dobře.

Vy sám pracujete i v rámci města nebo regionu na úrovni zastřešující základní umělecké školy?

Založili jsme spolek Arte, spolek základních uměleckých škol Olomouckého kraje, který se snaží organizovat společné aktivity – napříč všemi okresy. Připravujeme akce, které v poslední době souvisí zejména s festivalem ZUŠ Open. Já se jako předseda spolku snažím tyhle aktivity koordinovat a spolupracovat s ostatními školami… Podařilo se nám několik krásných představení a koncertů, a to i například ve spolupráci s Moravskou filharmonií, kdy jsme připravili společný koncert našich žáků a filharmoniků. Ale objevujeme se třeba i při svátcích města, naše orchestry a soubory vystupují při Vyznání růžím, dvoudenním rodinném festivalu a výstavě květin, které se každoročně koná v rozáriu Výstaviště Flora Olomouc. Bývá to povedená akce a ve velmi atraktivním prostředí… Těch aktivit je tedy víc, soutěže, speciální festivaly… Děláme například festival pro kytarové soubory z celého našeho kraje i z kraje Moravskoslezského – a chtěli bychom, aby zasáhl i do Královéhradeckého kraje. Teď se snažíme se na tento festival dostat i profesionální soubory, které mohou ukázat žákům, jak vypadá nejvyšší úroveň.

Rozumím tomu tak, že spolek Arte jde mimo obvyklé struktury?

Ano. Ale samozřejmě spolupracujeme i s Asociací základních uměleckých škol, se ZUŠ Open a s Krajskou uměleckou radou, která se zaměřuje spíš na pořádání okresních a dalších kol soutěží ZUŠ.

Existuje i v jiných částech republiky něco jako váš spolek Arte, nebo jste jediní?

Existuje.  

A byli jste první?

Nebyli. Inspirovali jsme se v Moravskoslezském kraji, kde je podobný spolek – sdružení základních uměleckých škol Múza, za kterým stojí Pavla Kovalová, ředitelka ZUŠ v Ostravě – Mariánských Horách, a Anna Mikulová, ředitelka ZUŠ Leoše Janáčka v Havířově. Výhodou takového spolku je, že může žádat o dotace a příspěvky…

…což by ZUŠ sama nemohla?

Mohla, ale nemohla by pak už žádat na své vlastní projekty. Proto máme pro čerpání možných financí samostatný subjekt. Myslím, že takových spolků bude ještě víc…

Bylo by mimochodem hůř, kdyby nebylo ZUŠ Open, projektu Nadačního fondu Magdaleny Kožené, který má ve štítě charakteristiku Hudba, tanec, divadlo, výstavy, workshopy v režii základních uměleckých škol…?

My se připojujeme od začátku, a to různým způsobem. Naši žáci chodí do celorepublikových akcí, kde se prezentují všechny obory základních uměleckých škol. Takže je pravda, že se pozornost teď víc zaměřuje na ZUŠ Open, včetně krajských akcí. ZUŠ Open dává školám nový rozměr a nové možnosti spolupráce a zviditelnění. Jednoznačně. Vystoupili jsme i v rámci koncertu v Senátu v Praze, žáci i učitelé byli nadšení, objevujeme se i dalších projektech, včetně spolupráce s Českým rozhlasem…

Byly by ‚zušky‘ bez ZUŠ Open jiné?

Nevím, jestli jiné, ale rozhodně jsou silnější. Je přítomna větší mediální pozornost a určitě víc lidí pochopilo, co ‚zušky‘ dělají a nabízejí, proč tu jsou a jak jsou zařazeny do systému vzdělávání… O tom často veřejnost mnoho neví, někdy ani učitelé základních škol. Znova říkám, mediálně jsme silnější. Záležitosti jako vysílání koncertu jednou ročně v přímém přenosu, to jsou velmi dobré a podnětné věci. Včetně toho, že se zviditelňují méně nápadné obory –  taneční, výtvarný a literární, protože hudební obor je celostátně největší, je v něm nejvíc žáků, přes šedesát procent, i nejvíc učitelů. Je moc fajn, že na festivalu dostávají příležitost všechny obory rovnocenně.

Stal jste ambasadorem Moravské filharmonie – jako osobnost, nebo jako ředitel?

Asi proto, že jsem s ní už předtím spolupracoval jako koordinátor společných aktivit. Jednotliví filharmonici vedli jako lektoři nějaké naše skupiny, pomáhali nám nastudovat repertoár… Myslím, že s tím souvisí i to, co naše škola vyzařuje, jaké má absolventy, kolik se jich dostalo na konzervatoř, jakým způsobem s filharmonií spolupracujeme… Já jsem byl osloven na návrh předchozího ředitele orchestru Jonáše Harmana. Zřejmě se mu líbilo, co a jak děláme. Zájem snad bude teď pokračovat dál, abychom žáky, studenty a nakonec i výkonné umělce z našeho regionu dostali na pódium Moravské filharmonie. Na základě tohoto záměru ostatně vznikl speciální cyklus Patriot, ‚koncerty pro Olomouc‘, ve kterém vystupují umělci připravující se na profesionální dráhu, interpreti, kteří v Olomouci našli svůj domov nebo se do hanácké metropole rádi vracejí. Vnímám sám sebe jako toho, kdo je tu hlavně za cyklus Patriot a pro podporování mladých talentů.

Bylo tohle od počátku nastaveno dobře?

Ano, jen nám ty aktivity trošku pokazil covid… Filharmonie pak v posledních třech letech navíc musela řešit sama sebe, jak bude po spojení s divadlem fungovat dál, takže na rozvíjení věcí kolem vzdělávání nezbylo tolik času. Ale věřím, že se prostor zase najde a že budeme s Davidem Gernešem, novým panem ředitelem Moravského divadla a Moravské filharmonie, pokračovat.

Někteří filharmonici u vás učí?

Ano, v Olomouci i v pobočkách v okolí, většinou v kratších úvazcích. Učí u nás také profesoři z Konzervatoře Evangelické akademie, která sídlí v Olomouci. Děláme i společné koncerty… Takže propojení uměleckého světa se ‚zuškami‘ je přirozené a přináší nám řadu výborných impulsů. Nejde o to, být jenom skvělým kantorem na ZUŠ, ale jde o to, aby pro určitý typ žáků, zvláště pro speciálně nadané a talentované, byla přítomna i odbornost a zkušenost s předáváním těch poznatků, kterých lze nabýt působením v orchestru. Zrovna to je jeden z přesahů a vyzařování filharmonie – a i proto jsem vždycky zdůrazňoval, že v Olomouci má filharmonie být. Ne jen v Ostravě a v Brně… Věcí, které filharmonie může a dokáže přinášet do kultury města, je ale ještě víc. Není to jen samotné provozování hudby, ale i všechny související návaznosti. Vyzařování do škol, i to, že rodiny filharmoniků tady žijí a vychovávají tu svoje děti, které pochopitelně víc inklinují ke vzdělávání a k dalšímu rozvoji… Tohle všechno přináší městu obrovské benefity. Kdyby Olomouc byla bez filharmonie, velmi by ji to ochudilo.

Je v tuzemsku obecně ambicí základních uměleckých škol mít nějaké zahraniční kontakty? Víme, že jste navázali kontakt ve Švýcarsku – jste tím výjimečnější?

Každá ZUŠ uvažuje o tom, jakým způsobem bude spolupracovat s vnějšími partnery, ať už v rámci republiky, nebo v rámci mezinárodních vztahů. Existuje několik možností: často to bývají vedoucí souborů nebo skupin, kteří mají nějaké kontakty a vidí příležitosti, vidí, kam by stálo za to zajet, s kým by chtěli spolupracovat. Pak je tu možnost využít partnerství města nebo kraje, to preferuju já… Je pak jednodušší získat podporu. Jedním z partnerů města Olomouc je Lucern. Teď je pro nás aktuální. Budeme spolupracovat s jejich smyčcovým orchestrem a s jejich orchestrální akademií, konkrétně jde o náš Komorní smyčcový orchestr KOSMORIKO.

Co všechno jste schopni zorganizovat?

Připravujeme společný koncertní program, který bude dirigovat profesionální dirigent. Myslím, že i přesto, že žáci mohou svobodně jezdit po celé Evropě, soukromě i v rámci svých škol, tak že ocení možnost vzájemného muzikantského navštěvování; vždyť mohou vnímat i jako určitou odměnu fakt, že jsou na takové úrovni, díky které mohou spolupracovat s partnery z nějakého zahraničního města… Je o to zájem, je chuť na tom pracovat. Samozřejmě taková aktivitě vyžaduje větší zapojení a úsilí než při standardních akcích školy. Když se ale propojí s podporou města – toho našeho i toho, které nás zve – daří se všechno lépe. Jde i o podporu finanční. V Lucernu chápou, že náklady pro nás budou vyšší než pro ně, když oni jedou do Olomouce… Příprava takových věcí dává smysl. Rezonují, přinášejí spoustu nových impulsů. Slýchávám i od kolegů z jiných ‚zušek‘, že takové věci mají vždycky značný dopad, že významně doplňují další činnosti, které školy pro žáky připravují.

A jak bude vypadat tahle vzájemnost konkrétně?

Ze Švýcarska přijedou za námi, budeme společně secvičovat v Olomouci koncertní program. Koncert by se měl uskutečnit 16. května příštího roku. Další týden pak stejní hráči z naší strany pojedou do Lucernu a budou tam vystupovat v rámci jejich kulturní akce. Repertoár se bude reprízovat.

Máte už vymyšlené tituly?

Děláme na tom. Jednak půjde o orchestrální spolupráci, kdy by mělo hrát asi padesát až šedesát žáků, k tomu přibude z naší i z jejich strany nominace na hru sólisty s orchestrem. Za naši školu tam bude violoncellista Lukáš Paděra, který by měl hrát první větu z Koncertu c moll Johanna Sebastiana Bacha, ze smyčcové sekce by tam měl být i někdo z jejich strany.

Půjde o běžnější skladby, nebo se budete snažit třeba prosadit do Švýcarska něco českého?

Počítáme s částí Janáčkovy Idyly. A další budou skladby Gustava Holsta, Camilla Saint-Saënse, Jeana Sibelia a Gyuly Beliczaye. Z obou stran se repertoár vybírá tak, aby byl na vysoké umělecké úrovni, ale zároveň tak, aby ho naši i jejich žáci, a nejsou to profesionálové, byli schopni zvládnout.

Hovořil jste o tamní akademii? Jaká je to instituce?

Švýcaři vybírají žáky napříč regionem. Nemají systém základních uměleckých škol jako my, takže jde spíše o soukromou výuku nebo o akademie při orchestrech. Žáci z privátní sféry, ať už jsou vyučováni filharmoniky, nebo někým jiným, se dostanou do společného uskupení, které může vytvářet podhoubí… V tomto případě jde o návaznost na Luzern Festival Strings. Společný orchestr žáků z Olomouce a Lucernu povede houslista a dirigent Daniel Dodds, výjimečný švýcarský hudebník, umělecký ředitel Festival Strings Lucerne.

Má podobnou ambici třeba také olomoucká filharmonie? Orchestrální akademie už delší dobu funguje například u České filharmonie…

Ano, myslím, že i Moravská filharmonie by mohla složit z nejvyspělejších žáků jednotlivých škol, ze soukromé i veřejné sféry, orchestrální akademii, která potom bude produkovat koncerty a spolupracovat. Zatím se něco podobného odehrává tak, že pořádáme jako spolek Arte jeden společný koncert žáků s filharmoniky. Myslím, že i v našich podmínkách je ale realizovatelné něco většího.

Foto: Petr Veber a ZUŠ Open

Facebook X E-mail WhatsApp