Klavírista Jan Bartoš a hudba Leoše Janáčka je logické propojení dvou umělců, přestože se Jan Bartoš narodil více než půl století po Janáčkově smrti. Supraphon, který nové CD vydává, to vysvětluje takto: „V genech interpreta této nahrávky, klavíristy Jana Bartoše, se bezesporu otiskl bohatý hudební život jeho předků včetně dědečka – cimbalisty. Kořeny vycházející z lidové hudby a slezský původ jsou společným jmenovatelem skladatele a interpreta této nahrávky. V Bartošově pojetí Janáčka je zřejmý hluboký muzikologický vhled i fascinující prostor intuice.“ Je tu však ještě jedna linka, která oba umělce spojuje: Jana Bartoše učil na klavír na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy (dříve Gymnázium Jana Nerudy s hudebním zaměřením) prof. Martin Ballý, který studoval u vynikajícího „janáčkovského“ klavíristy Josefa Páleníčka. Svůj opus číslo jedna, Thema con variazioni, napsal Janáček jako 26letý student lipské konzervatoře. Drobná klavírní Vzpomínka je naopak jedním z posledních notových zápisů skladatele. Tři zásadní klavírní skladby (1. X. 1905, Po zarostlém chodníčku, V mlhách) napsal Janáček v nelehkém životním období mezi léty 1900–1912 a představují nejosobnější, nejintimnější položky v celém jeho díle. Janáček se tady často nechal inspirovat zvukem cimbálu, se kterým se setkával při sběru lidových písní na Moravě.