„Kvarteto naplnilo dílo energií, vášnivostí v rytmu a ve výrazu a také lyrikou – to vše už v první větě Con brio.“

„Pavel Haas Quartet je unikátní v zobrazení emotivních poloh kvartetní hudby Martinů.“

„Třetí smyčcový kvartet Martinů je považován za dílo, ve kterém autor experimentuje.“

Dvě hudební události na jednom místě: Pavel Haas Quartet vystoupil na 31. ročníku festivalu Dny Bohuslava Martinů v úterý 2. prosince a zároveň zveřejnil nový kompaktní disk s kvartety Martinů. Koncert v Sále Martinů v Lichtenštejnském paláci na pražské Malé Straně měl na programu Smyčcový kvartet č. 1 Vítězslavy Kaprálové a tři kvartety (č. 3, 5, a 7) od Bohuslava Martinů. Právě tato díla soubor natočil u Supraphonu a disk vyšel 29. září letošního roku. Po koncertě byl tento titul slavnostně pokřtěn, byť šampaňské neteklo proudem a obal disku zůstal alkoholem nedotčen. Úchvatný zážitek z provedení nezkalil dramaturgicky provokativní fakt, že kvarteto hrálo tři skladby Martinů v jednom sledu, moudře přerušeném přestávkou.

Pavel Haas Quartet otevřel svůj program Smyčcovým kvartetem č. 1, op. 8 Vítězslavy Kaprálové. Talentovaná, jednadvacetiletá komponistka, kterou obdivoval nejen Martinů, kvartet dokončila v roce 1936. Kvarteto naplnilo dílo energií, vášnivostí v rytmu a ve výrazu a také lyrikou – to vše už v první větě Con brio. Lento těžilo z poetické triové hudby předchozí věty a přidalo zabarvení roztouženosti i radosti. Sebevědomé tóny Kaprálové, vložené nejen do náladově a tempově pestré finální věty, vyneslo kvarteto do popředí s takovou rázností a nástrojovou barvou, že by z ní nepochybně měla sama skladatelka nelíčenou radost. Vše v té hudbě připomínalo její osobnost, o které psal Martinů. Cituji: „Bylo to pravé moravské děvče, vytrvalá a milá, laskavá i energická a za svým cílem šla přímo bez oklik, bez velkých rozbrojů, instinktivně a neústupně.“ V hudbě kvartetu byla zmíněná energie, pak i ta laskavost, cesta bez oklik (tak začínala první věta, vzestupnou přímočarou škálou), instinkt a neústupnost. Tak výrazově srozumitelně hrál Pavel Haas Quartet. Ve smírně ukončovaném závěru druhé věty kvartetu jde nejspíše o inspiraci krásou a tajemnem, které autorce vnukla příroda v okolí vísky Tři Studně ve Žďárských vrších, kde kvartet Kaprálová komponovala.

Program koncertu pokračoval Smyčcovým kvartetem č. 5, H 268 Bohuslava Martinů a po přestávce Smyčcovým kvartetem č. 3, H 183a konečně Smyčcovým kvartetem č. 7, H 314 (Concerto da camera), který autor věnoval své ženě Charlotte Martinů. Pavel Haas Quartet, jak sděluje primárius souboru Veronika Jarůšková, se hudbou Martinů zabývá již dlouhá léta a koncert v Sále Martinů opět potvrdil, že dokonale vyjadřují vše, co v ní našli. Nehledě k energii, která je souboru vlastní a s jejíž mocností překvapují interpretací hudby všech stylových období, jde tady o něco navíc. Pavel Haas Quartet je unikátní v zobrazení emotivních poloh kvartetní hudby Martinů. Máme-li co do činění se stylovou růzností jeho skladeb, jsme ve vytržení ve vystižení vztahu autorova vztahu ke Kaprálové v tajemném Pátém smyčcovém kvartetu, který ji věnoval. V jeho úvodu nás stihne rozhořčené, nasupené, až drásavé dění.A viola narušuje náladu druhé věty s úvodní tklivou melodií pizzicatem. A to v horní poloze nejvyšší struny, takže věrně ilustruje nehudební zvuk ztupeného klepání. Neodbytné pizzicato se do tklivého dění vrací v závěru věty. Významově výrazné pizzicato se vrací do třetí věta se spěšným rytmem, a to ve fázi, kdy se skoro zastavila. Finále v Lentu má krásnou melodii s pochmurnými přiznávkami a vzrušivý závěr. Nejen zde věnoval Martinů viole překrásné pasáže, které Šimon Truszka plně využil. Na druhé housle hraje v souboru Pavel Haas Quartet Marek Zwiebel.

Třetí smyčcový kvartet Martinů je považován za dílo, ve kterém autor experimentuje. Má tři věty a hned v první z nich užívá violoncellista Peter Jarůšek nejen pizzicato, ale struny trsá, což je technika na tomto nástroji vyloženě svůdná. A zároveň hraje viola col legno (prutem smyčce poklepává na struny). Sekundista Marek Zwiebel hraje tremolo con sordino (s dusítkem) a první housle staccato. Tedy moderna. Třetí větu Vivo rozbíhá sólová viola. Závěrečný smyčcový kvartet je skutečným završením oblouku let, ve kterém kvartety vznikly, a jeho neoklasický sloh dramaturgicky a psychologicky koncert uzavřel. Jsou v něm jas (od prvních taktů), přívětivé melodie, které v primu znějí jásavě, chytlavý rytmus i blažící harmonie.

Součástí koncertu byl křest kompaktního disku vydavatelství Supraphon, desátého titulu u tohoto labelu se souborem Pavel Haas Quartet. Je na něm hudba Bohuslava Martinů. Album se čtyřmi kvartety – druhým, třetí, pátým a sedmým – vyšlo za laskavé podpory Nadace Bohuslava Martinů. Jeho křtu se ujali ředitel Nadace Bohuslava Martinů a festivalu Dny Bohuslava Martinů Irvin Venyš a předseda správní rady Nadace Bohuslava Martinů Vít Zouhar. Soubor získal řadu ocenění včetně pěti cen prestižního britského časopisu Gramophone a byla vyslovena naděje, že tento titul přinese souboru stejné uznání.

***

O novém CD souboru Pavel Haas Quartet čtěte ZDE.    

Foto: archiv Dny Bohuslava Martinů