„Vladimír Franz se v průvodním dialogu s Hanou Dohnálkovou o tvorbě svého pedagoga skladby obšírně rozhovořil.“

„Na provedení všech tří Franzových skladeb se podíleli členové Prague Philharmonia vedeni jistým dirigentským gestem Kryštofa Kosky.“

„Námětově nás zde skladatel zve do svého složitě filozofického prostředí, rozvádějícího myšlenky převzaté z biblické historie a různých uměleckých oborů.“

Další hudební talkshow orchestru Prague Philharmonia, tentokrát s Vladimírem Franzem, se uskutečnila v pondělí 17. března ve Velkém sále Švandova divadla v Praze na Smíchově. Jako obvykle ji moderovala Hana Dohnálková, dramaturgyně tohoto koncertního cyklu. Přednesené skladby interpretovali vesměs členové orchestru, zejména její smyčcové sekce.

Vladimír Franz, výtvarník, vysokoškolský pedagog a komponista, čerstvý pětašedesátník, je osobností víceoborovou. Tento večer se publiku představil sice jako hudební skladatel, během hovoru však nebylo možné nezastavit se i u jeho dalších oborů, neboť ty všechny se zásadním způsobem hluboce promítají do hudební tvorby. Patří sem zejména malířství, které výrazně ovlivňuje autorův vytříbený cit pro formální výstavbu a latentní symboliku. Hudební východisko Vladimíra Franze se vyvíjelo pod silným vlivem Vladimíra Sommera, jeho učitele kompozice. 

Na úvod jsme tedy vyslechli Sommerův Druhý smyčcový kvartet v podání Barbory Kolářové a Mileny Kolářové (housle), Michala Sedláčka (viola) a Lukáše Pospíšila (violoncello). Vladimír Franz se v průvodním dialogu s Hanou Dohnálkovou o tvorbě svého pedagoga skladby obšírně rozhovořil. Charakterizoval jej jako významnou tvůrčí osobnost české hudby druhé poloviny 20. století, navazující na západoevropské tvůrce první poloviny tohoto věku. Výstižně připomenul Sommerovy zásadní charakteristiky, mezi něž patří přísnost a důslednost uměleckého údělu. Jeho hudební řeč sice vychází z tonality, je však mnohem širší. Převládá v ní horizontální myšlení, v ansámblové dramaturgii pakl rovnocennost všech hlasů smyčcového kvarteta.

Zejména v tomto směru Vladimír Franz na Sommera navazuje. V dalším průběhu večera jsme vyslechli tři Franzovy kompozice. Nejprve Rex tremendae majestatis pro smyčce a zvukovou stopu, po přestávce pak ve světové premiéře závažnou melodramatickou kompozici Kámen a bolest s podtitulem O tvorbě. Závěr večera patřil neméně rozlehlé, nicméně poněkud odlehčenější kompozici s názvem Pražské divertimento pro smyčce. 

Na provedení všech tří Franzových skladeb se podíleli členové Prague Philharmonia vedeni jistým dirigentským gestem Kryštofa Kosky. Zvuková stopa ve skladbě Rex tremendae nemá charakter klasické live electronic, spíše zde jde o něco jako externí, sémanticky velmi konkrétní zvukový komentář, umístěný na exponovaných místech hudební formy. 

Dominantní složkou premiérované skladby Kámen a bolest jsou dva vzájemně se doplňující melodramatické party, interpretované výraznými hereckými tvářemi Evou Salzmannovou a Jiřím Černým. Útržkovité texty se ve skladbě rozvíjejí na pozadí specifické instrumentální sestavy, v níž dominuje skupina houslí (Barbora Kolářová, Milena Kolářová, Kateřina Krejčová). Na violu hrál Michal Sedláček, na violoncello Judita Škodová. Nechybí lesní roh v podání (Adéla Psohlavcová) a dva hráči na bicí nástroje – Pavel Rehberger a Vít Rafael Matyska. V neposlední řadě je třeba zde připomenout skvělý výkon Daniela Wiesnera za klavírem. Námětově nás zde skladatel zve do svého složitě filozofického prostředí, rozvádějícího myšlenky převzaté z biblické historie a různých uměleckých oborů. V tomto směru je však na díle patrna jistá myšlenková nesoustředěnost a současně rozvláčnost. I zde jsou patrny Sommerovy vlivy, zejména v převaze horizontálního hudebního myšlení. Recitační přednes díla mnohdy překypuje až forzírovanou naléhavostí. Celkový dojem z interpretace je rovněž výrazně poznamenán nerovnoměrnou amplifikací, která mnohdy nepřirozeně moduluje hlasový témbr nejen recitátorů, ale i klavíru, zatímco zbytek souboru zní zcela autenticky. Patrně se zde ale jedná o specifický záměr.

Závěr večera patřil Pražskému divertimentu, kompozici rovněž určené jen smyčcovým nástrojům. Skladatel se v tomto čtyřvětém cyklu pokusil svými vyjadřovacími prostředky tlumočit posluchačům vlastní pohled na město, ke kterému má hluboký vztah. Nalézáme zde žánrové charakteristiky a formální specifikum, naznačené ostatně i v názvu skladby.

Dialog moderátorky se skladatelem byl veden s uvolněným výrazem, autor dostal příležitost poukázat na mezioborové souvislosti ve své umělecké tvorbě, na své bohaté zdroje tvůrčí energie.

Všechny interpretační výkony podané na koncertě byly vzdor značné náročnosti partů na vysoké úrovni. Vysoko lze rovněž ocenit pečlivou textovou dokumentaci. Programová brožurka obsahuje mimo jiné i obsáhlé medailonky všech účinkujících. Je z nich patrna jejich dosavadní, většinou nemalá umělecká zkušenost, získaná nejen doma, ale i na zahraničních pódiích a soutěžních kláních. Všichni si tuto mimořádnou pozornost určitě zaslouží.

Foto/zdroj: Prague Philharmonia