Rekviem za nekonečno – To je komponovaný večer Pražského komorního baletu a českých tvůrců. Představení se koná 20. prosince od 19 hodin ve velkém sále Městské knihovny v Praze. Skládá se ze tří částí – choreografie Toma Rychetského „Rekviem za nekonečno“, která dala název celému večeru, dále z nového nastudování choreografie „Důvěrná místa“ Belgičana Samuela Delvauxe a úspěšné choreografie Lukáše Timuláka „Prolínání“.

Ptali jsme se: Kdo je vedle Toma Rychetského spoluautorem námětu titulní choreografie Rekviem za nekonečno?
Správná odpověď je za A) Pavel Šimák

Dvojici vstupenek vyhrává Stanislava Novotná z Prahy 5 – GRATULUJEME!

Večer otevře „Rekviem za nekonečno“, působivý taneční příběh o hledání odpovědí na otázky, které se vážou k existenci po smrti člověka. „Prvotním impulzem a v podstatě i inspiračním motorem pro mě byla samotná hudba a její obsah – jedná se o Rekviem Antonína Dvořáka. Z něj jsem se snažil citlivě odebrat zhudebněné liturgické texty,“ říká choreograf díla Tomáš Rychetský. Na hudebním podkladu známé skladby jednoho z největších českých skladatelů pak Rychetský rozpracoval konkrétní lidský osud, jenž se prodírá napříč časem. Inspiroval se východními kulturami. Rekviem v jejich pojetí tedy není mší za zemřelé, ale vyjádřením víry, že životní energie nemůže jednoduše zmizet, jen se dál proměňuje a předává, a také že může mít stejně jako tanec nekonečné množství podob. Premiéra choreografie „Rekviem za nekonečno“, která se uskutečnila před rokem, byla věnována prof. Pavlu Šmokovi k nedožitým devadesátým narozeninám.

Ve druhé polovině programu představí soubor premiérově nové nastudování díla s názvem „Důvěrná místa“ z pera belgického choreografa Samuela Delvauxe. Choreografie je vytvořena na fragmenty ze slavné klavírní Kreutzerovy sonáty Leoše Janáčka. Dílo je jakousi poklonou velkému hudebnímu géniovi, pro kterého byl ženský element vždy sžíravou a věčně nenaplněnou inspirací. Nehledejte v něm ale skladatelův životopis – je to velmi stylizovaná a abstraktní sonda spíše do Janáčkovy hudby, než do jeho života. Choreografii, která původně vznikla pro soubor Balet Praha Junior v roce 2014, nyní Pražský komorní balet nastudoval při příležitosti devadesátého výročí Janáčkova úmrtí.

Na závěr uvede Pražský komorní balet úspěšnou inscenaci „Prolínání“ Lukáše Timuláka, slovenského choreografa, který před lety vzešel z nizozemské taneční dílny Jiřího Kyliána. Ve světové premiéře byla choreografie, kterou Timulák připravil exkluzivně pro Pražský komorní balet, uvedena letos na jaře. Autor se v díle zabývá prvky, které jsou ve vzájemné závislosti a zároveň permanentním pohybu, a jež se neustále prolínají – příroda, lidské bytosti a jejich životní prostor. „Každým nádechem stvrzujeme svázanost s prostředím, které nás obklopuje,“ říká Timulák v anotaci své novinky. „Proměňujeme jej, mísíme se s ním. Pohybem těla rozrážíme vzduch, odrážíme jej, ohříváme, vdechujeme a vydechujeme. Svým samotným bytím se podílíme na ustavičném pohybu a přetváření hmotného světa…” Jako hudební doprovod zvolil Timulák skladby Ivy Bittové, v nichž je znát vliv lidových písní, ale které zároveň představují vrchol hudebního experimentu, a také novou kompozici Henryho Vegy.