Spolek Via Ad Artem pokračuje v sérii koncertů k oslavě 300. výročí českého skladatele Jiřího Ignáce Linka. V neděli 31. srpna se ve farním kostele sv. Bartoloměje v Bakově nad Jizerou uskuteční koncert s názvem Linek a jeho doba. Na koncertě kromě Linkovy hudby zazní také díla jeho současníků: Josefa Myslivečka, Josepha Haydna a Wolfganga Amadea Mozarta. Posluchačům je představí NeoKlasik orchestr s dirigentem Václavem Dlaskem.

Český skladatel a učitel Jiří Ignác Linek je jedním z hlavních představitelů kantorské hudby 18. století. Kantoři byli učitelé, kteří působili v prostoru českých zemí od 17. do poloviny 18. století v malých městech a na venkově. Mezi ně patří Linkův slavnější kolega Jakub Jan Ryba nebo Josef Schreier. Jejich povolání bylo často spojeno s hudební činností například v podobě obstarávání hudby během církevní liturgie. Na hudbu byl kladen důraz i v rámci vzdělávání, čímž kantoři přispěli k vysoké úrovni obecné hudebnosti na venkově.

Přesně takový kantor byl Jiří Ignác Linek. Působil ve svém rodišti v Bakově nad Jizerou. Zde mezi lety 1747–1791 vychoval několik generací hudebníků z místních obyvatel, kteří se živili hlavně řemeslem. Linek nebyl však jen kantor a regenschori v kostele sv. Bartoloměje. Byl také velmi plodným skladatelem. Dodnes se nám dochovalo přes 300 kompozic spojovaných s jeho jménem. Naprostá většina jeho díla je tvořena vokálně-instrumentální duchovní hudbou (mše, litanie, písně, nešpory, antifony, hymny, sekvence a další), což vyplývá z jeho pozice regenschoriho. Zkomponoval však i několik instrumentálních skladeb (2 symfonie, 3 koncerty pro cembalo, varhanní skladby a další). Celou jednu čtvrtinu a zároveň kulturně-historicky nejcennější část jeho díla tvoří kompozice psané na české texty. Jsou to zejména duchovní písně k různým obdobím liturgického roku. Mezi nimi nejznámějšími jsou vánoční pastorely. Linek psal také česká sepolkra (určená k rozjímání u Božího hrobu) a litanie.

Ač je Linkova hudba postavena na základech barokní hudby, nelze ji označit za barokní, nebo o Linkovy mluvit jako o barokním skladateli, jak býval označován dříve. Linkův hudební jazyk se často blíží spíše vídeňskému klasicismu. Pokud bychom měli jeho tvorbu nejpřesněji charakterizovat, jedná se o duchovní rokokovou hudbu, nebo také o duchovní galantní styl českého venkova. Z dochované sbírky hudebních rukopisů z bakovského kůru, kterou společně se svým žákem Janem Augustinem Fibigerem založil, lze usuzovat i na autory, kterými se nechal inspirovat. Dost zásadní vliv měla na Linka hudba svatovítského regenschoriho Františka Xavera Brixiho a dalších pražských autorů, jež se na bakovském kůru nacházela ve velkém množství. Ve sbírce však byly i skladby světových jmen jako J. Myslivečka, W. A. Mozarta, J. Haydna nebo Ch. W. Glucka. Lze s toho usuzovat, že měl Linek určité povědomí o soudobé hudbě.

Může se zdát, že Linkova provinční venkovská hudba nemá co nabídnout. Opak je pravdou. Sice nedosahuje kvalit vrcholných děl světových autorů zmíněných výše, může nás však překvapit a oslovit svoji lidovou melodikou, vokální a instrumentální náročností a nebo už jen kontextem, v jakých podmínkách vznikala. Linek musel být velice pracovitý, když vedle povinností a životních útrap po sobě zanechal nemalé hudební dílo. Díky tomu by si zasloužil možná i označení jako “český venkovský Haydn”. Lze si jen představit, jakou hudbu bychom dnes mohli slyšet od J. I. Linka, který by měl stejné hudební podmínky ve Vídni nebo u šlechtických dvorů právě jako J. Haydn, J. Mysliveček nebo W. A. Mozart.

Tuto pomyslnou představu pomůže navodit právě koncert nazvaný J. I. Linek a jeho doba. Vedle J. I. Linka budou na programu jeho současníci, tři skladatelé světového věhlasu. Joseph Haydn (1732–1809), Josef Mysliveček (1736–1781) a Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791).

Nejprve zazní Haydnova 1. symfonie D dur zvaná Lukavická. Tuto třívětou kompozici napsal sedmadvacetiletý skladatel v roce 1759 pro svého mecenáše Hraběte Karla Josefa z Morzinu, u kterého byl zaměstnán v Dolních Lukavicích na Plzeňsku.

Od J. Myslivečka zazní Sinfonia in Es. Skladbu napsal Mysliveček v 60. letech 18. století v Itálii, kde se stal známým operním skladatelem. Svojí hudbou mimo jiné inspiroval také mladého Mozarta, se kterým se přátelil.

Koncert uzavře čtyřvětá Serenáda č.13 pro smyčcový kvartet a kontrabas v G dur známá spíše pod názvem Malá noční hudba od W. A. Mozarta. Toto slavné dílo bylo zkomponováno v roce 1787.

Od J. I. Linka zazní v průběhu koncertu dvě skladby a sice jeho pastorální symfonie C dur a D dur. Linek tyto kompozice napsal pravděpodobně v 80. letech 18. století, tedy v době své pozdní tvorby, přičemž symfonie D dur vznikla dříve než symfonie C dur. Jedná se o Linkův pokus složit instrumentální skladby, které nejsou vázány na liturgii, ač jejich přídomek pastoralis napovídá, že mohly zaznít při mši během vánočního období.

Program koncertu poskytne jedinečný vhled do světové i české hudební tvorby za Linkova života a nabídne možnost srovnání orchestrální tvorby třech velkých skladatelů a českého venkovského kantora.

Foto/zdroj: Facebook orchestru