„Teml vybavil svou novotu odvážně utkanými, avšak logicky a posluchačsky relativně dobře sledovatelnými harmoniemi.“
„Blackfordova skladba i přes svou nestabilní kvalitativní úroveň pod Netopilovým vedením dozrála ve šťavnatý plod interpretačního umění.“
„Již první ‚skica‘ dala na vědomí, že se orchestrální těleso nespokojí toliko s pastózním vrstvením barevných ploch.“
Česká filharmonie pod dirigentským vedením Tomáše Netopila naložila rudolfinskému publiku hned dvě světové premiéry významných tvůrců soudobé artificiální hudby Jiřího Temla a Richarda Blackforda. Jako sólistka se v plné záři ukázala violoncellistka Alisa Weilerstein, jež na sebe tradičně upozornila svým virtuózním a osobitě jedinečným přístupem k technicky obtížným a výrazově mnohovrstevnatým místům. Zatímco Temlův Labyrint paměti opětovně potvrdil neotřelost a originalitu svého tvůrce, Blackfordův Koncert pro violoncello a orchestr posluchače zasáhl svou hudební obrazností a deskriptivním nábojem, který však šel místy na úkor hudební přesvědčivosti.
