Rozhlasoví symfonikové mají dnes večer koncert na domácí půdě, ve Studiu 1 v budově Českého rozhlasu na Vinohradech. Pod taktovkou Marka Šedivého, a to v menším obsazení a se čtyřmi sólisty z vlastních řad, hrají hudbu, jejímž úběžníkem je jméno Bach. Stravinského neoklasické Dumbarton Oaks Concerto může připomínat barokní concerto grosso, nebo ještě konkrétněji některý z Bachových Braniborských koncertů. Vedle této skladby klasika 20. století proto zazní i Braniborský koncert č. 4 se dvěma sólovými flétnami a pak navíc i Koncert pro flétnu d moll Bachova syna Carla Philippa Emanuela. Nejodvážnější položkou programu je skladba Kdyby byl Bach včelařem… od Arvo Pärta. Zazněla poprvé v roce 1976 na legendárním koncertě souboru staré hudby Hortus musicus, s nímž měl Pärt intenzivní kontakty. Právě tehdy začal krystalizovat jeho nový tvůrčí projev, využívající jako charakteristický idiom techniku vzdalování a přibližování melodické linie a okolních akordů k tónovému centru. Publikum se poprvé setkalo se slovem „tintinnabuli“ – zvonečky, jímž Pärt svůj osobitý vynález pojmenoval. Ve skladbě použil čtyřtónový motiv b-a-c-h. Na jejím vrcholu se pak objevuje citát z Bachova Dobře temperovaného klavíru, ovšem typicky modifikovaný… K Bachovi se Pärt vztahoval jako k nepřehlédnutelné postavě hudebních dějin, ale s jasnou symbolikou rovněž jako k umělci, který se mohl věnovat víře a duchovním tématům – na rozdíl od Pärta žijícího tehdy ještě v nesvobodě sovětské totality.