Je Rok české hudby. Letopočet končící „magickou“ čtyřkou přináší významná výročí českých komponistů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Josefa Suka; půlkulatá řádka let navíc uplývá od úmrtí Bohuslava Martinů – autora, který uzavírá pětici tuzemských patrně největších. Pod drobnohledem na zmíněné však může být nesprávně zapomenuto na ty, co si připomínku také zaslouží. Bez ambice na úplnost výčtu, o koho jde v týdnu od 6. do 12. května?

Na 12. květen samozřejmě připadá 140. výročí úmrtí Bedřicha Smetany, nicméně záměrem textu je soustředit se na nikoli velmi známé osobnosti.

Josef Benda (1724–1804)

Stejně jako Bedřich Smetana i Josef Benda má letos velmi kulaté výročí narození – v úterý 7. května uplyne tři sta let od jeho příchodu na svět. Podobnost se Smetanou spočívá i ve výročí úmrtí, protože Benda zesnul v Berlíně v roce 1804, tedy před 220 lety. 

Český houslista a skladatel z muzikantské rodiny Bendů se narodil v Benátkách nad Jizerou. V roce 1742 odešel s rodiči Janem Jiřím Bendou a Dorotou Bendovou rozenou Brixi z Čech do Postupimi. O přesídlení rodiny Bendů z Čech do Pruska se na prosbu jeho bratra Františka Bendy, houslového virtuosa a prvního houslisty v pruské dvorské kapele, postaral pruský král Fridrich II.

Josef Benda začal svou hudební kariéru jako houslista právě v pruské dvorské kapele a po smrti bratra Františka (1786) byl ustanoven na jeho místo kapelníka. Tuto funkci zastával až do roku 1797. Z jeho čtyř synů nejstarší Ernst Friedrich Benda (1749–1785) a nejmladší Carl Friedrich Franz Benda (1754–1816) byli také hudebníky.

Z tvorby Josefa Bendy se dochovala houslová sonáta (ve Staatsbibliothek zu Berlin Preussischer Kulturbesitz) a 12 capriccií pro sólové housle v Etude de violon ou caprices… de Messieurs François et Joseph Benda (vydáno v Lipsku 1804).

Jan Křtitel Vaňhal (1739–1813)

Ve stejný den (12. května), jako zemřel Bedřich Smetana, se před 285 roky narodil Jan Křtitel Vaňhal, psán také Johann Baptist Wanhal, či dokonce van Hall. Byl skladatelem a instrumentalistou druhé poloviny 18. století a stejně jako výše zmíněný Benda na onen svět odešel mimo současné české území, a to ve Vídni 20. srpna 1813.

Již od raného dětství projevoval hudební nadání. Poté se vzdělával pod vedením nechanického učitele Antonína Erbana ve hře na housle, klavír, varhany a ve zpěvu. V osmnácti letech nastoupil jako varhaník do zámeckého kostela v Opočně a později přešel do Hněvčevse jako varhaník a ředitel kůru. V roce 1760 se o jeho nadání dozvěděla majitelka panství Nechanice hraběnka Schaffgotschová a vzala jej do Vídně, kde mu umožnila studium u předních hudebních pedagogů té doby. Kompozici ho tam učil Carl Ditters von Dittersdorf. Vaňhal se během pěti let stal jedním ze známých hudebníků Vídně.

Baron Riesch mu roku 1769 umožnil dvouletý studijní pobyt v Itálii. V Benátkách poznal Christopha Willibalda Glucka. V Římě zkomponoval dvě opery na libreta Pietra Metastasia (Il triomfo di Clelia, Demofoonte), které tam také byly provedeny. Po návštěvě dalších italských měst (Bologna, Ferrara, Florencie, Neapol) se v roce 1771 vrátil do Vídně. Po návratu mu baron Riesch vyjednal místo kapelníka v Drážďanech, Vaňhal však nabídku odmítl. V té době zápasil s duševní chorobou.

Získal si proslulost jako symfonik i jako skladatel chrámové a komorní hudby. Stal se také členem prestižního smyčcového kvarteta ve složení Carl Ditters von Dittersdorf – první housle, Joseph Haydn – druhé housle, Wolfgang Amadeus Mozart – viola a Vaňhal – violoncello. V závěru života vyučoval hudbě a stal se vyhledávaným klavírním pedagogem. Jeho klavírní skladby patří dodnes mezi dobrý pedagogický materiál. Dále komponoval, avšak jeho dílo bylo zastíněno dílem slavnějších spoluhráčů z kvarteta. Některé jeho práce byly těmto slavnějším kolegům také připisovány. Vaňhal tak trpěl pocity méněcennosti a také dalšími návaly své duševní choroby, ve kterých řadu svých prací zničil.

Jan Křtitel Vaňhal napsal 73 symfonií a více než sto smyčcových kvartetů, 58 mší a množství dalších hudebních skladeb, z nichž jsou obzvláště ceněny instrumentální koncerty (flétnový, violový, varhanní). Jeho dílo upadlo na čas v zapomenutí. Začalo být objevováno znovu ve 20. století.

Foto: Pixabay, Wikipedia / Friedrich Wilhelm Bollinger / volné dílo, Wikipedia / Heinrich Eduard Winter / volné dílo, Wikipedie / Dulcijan / CC BY-SA 4.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/)