Maki Namekawa a Dennis Russell Davies zahrají dnes večer v brněnském Besedním domě díla tří nejznámějších amerických skladatelů současnosti – Steve Reicha, Johna Adamse a Philipa Glasse. Šéfdirigent Filharmonie Brno a jeho manželka usednou ke dvěma klavírům. Program recitálu sestavili tak, aby autory, kteří jsou v určitém zjednodušení všichni tři v obecném povědomí spojováni s hudebním minimalismem, představili ve vývoji. Vybrali skladby tak, aby zazněla hudba z doby, kdy byl minimalismus revoluční novinkou, i z pozdějšího období, kdy už se většinou spojují minimalistické postupy s dalšími kompozičními a výrazovými prvky. Jde patrně o tři české premiéry… Základem Reichovy skladby Piano Phase je jednoduchý motiv, v opakování jedním z interpretů nepatrně zrychlovaný tak, že nastává posun a vytvářejí se nové tónové kombinace. Na konci provedení se hráči opětovně spojí do unisona. Hallelujah Junction; takhle – podle jména dálničního odpočívadla ležícího uprostřed vyprahlé krajiny na hranicích Kalifornie a Nevady – nazval svou skladbu u roku 1996 John Adams, kterého na minimalismu zajímá především rytmická energie, ve srovnání s Reichem se však výrazněji obrací k tradičnějším hudebním strukturám. S Philipem Glassem, od něhož zazní skladba Four Movements for Two Pianos, pojí oba umělce blízké přátelství. Ve světových premiérách uvádějí díla, klavírní i symfonická, z nichž mnohá jsou zkomponována přímo pro ně. Dne uváděná Glassova kompozice je vystavěna z nedlouhých motivů, do každého však skladatel později přidává nové tóny. Zajímavě se tím proměňuje harmonická struktura skladby.