„Jsem přesvědčen, že romantičtí skladatelé a interpreti měli k dispozici bohatší výběr výrazových prostředků.“

„Hrát romantickou hudbu bez romantické interpretace je jako pít kafe bez kafe.“

„Fridrichovo oratorium je poklad z archivu želivského kláštera.“

Musica Florea nahraje a zároveň představí publiku další symfonii Antonína Dvořáka v původním znění. Po 1., 2., 7., 8., a 9. tentokrát zvolila Dvořákovu Čtvrtou. Koncerty budou dva, 30. října v Brně a 31. října v Praze. Na úvod zazní scénická předehra Můj domov, op. 62, kterou Dvořák zkomponoval k divadelní inscenaci Františka Ferdinanda Šamberka Josef Kajetán Tyl. Musica Florea tak pokračuje ve znovuobjevování a nahrávání Dvořákových symfonií na původní romantické nástroje.

Výsledkem Projektu bude provedení a natočení všech Dvořákových symfoniích s přispěním historicky poučené interpretace. Ta totiž pomáhá objevit původní zvuk romantických nástrojů i to, čím se romantická „duše“, muzikalita a genialita skladatele projevovala. A co bylo vlivem technicko-amuzikálního přístupu zapomenuto. „Jsem přesvědčen, že romantičtí skladatelé a interpreti měli k dispozici bohatší výběr výrazových prostředků, které se týkaly např. ozdobného užívání vibrata, rozmanitější artikulace, výrazového „portáta“ (glissanda) a tremola, a hlavně afektových tempových změn a agogiky. Spousta těchto „poetických“ prostředků se do not nezapisovala, ale automaticky se předpokládala a považovala za naprosto samozřejmé. Všechny tyto původní součástí romantické hudby se z velké části začaly omezovat či dokonce rušit. Začalo platit, že co není v notách, nemá právo na existenci. Hrát romantickou hudbu bez romantické interpretace je jako pít kafe bez kafe. Muzikálnost interpretace děl 19. století tak byla v následujícím století značně omezena. Proto je nezbytné oživit pravé romantické ideály,“ říká Marek Štryncl, vedoucí a dirigent.

Musica Florea také vzápětí chystá odloženou pražskou premiéru Jana Anselma Fridricha, a to 4. listopadu na pražské AMU v Sále Martinů. Na jaře bylo nutné zrušit uvedení jeho oratoria Musica in luctu. Jde o poklad z archivu želivského kláštera. V roce 1764 tam vzniklo unikátní dílo do té doby neznámého skladatele. Toto oratorium je známé pod názvem Musica in Luctu sive piae cosiderationes in amarissimam Christi passionem. Název bývá překládán jako Hudba v zármutku neboli zbožné rozjímaní o hořkém umučení Krista. Dílo obsahuje uzavřené recitativy, árie a sbory, které v mnohých momentech nepostrádají punc virtuozity. „Tu ale skladatel dokázal plně podřídit významu textu. Jeho hudba tak nepostrádá mnoho rozličných emocí, které ji poskytují překvapivou přitažlivost i pro současného posluchače,“ doplňuje Marek Štryncl.

Musica Florea vznikla v roce 1992 jako jeden z prvních souborů zabývajících se stylově poučenou interpretací v České republice. Zakladatelem a vedoucím ansámblu je violoncellista a dirigent Marek Štryncl. Orchestr hraje na originální nástroje nebo jejich kopie, zároveň studuje dobové prameny a provádí vlastní badatelskou činnost, díky které oživuje zapomenuté interpretační styly a prostředky.

Foto: Vojtěch Havlík, archiv Musica Florea