PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Sbor zacílil na důsledné vykreslování jednotlivých hlasových linií.“

„Posluchačovu pozornost upoutaly výkony instrumentalistů.“ 

„Sopranistka Barbora Kabátková doplnila španělskou sestavu líbezným, měkkým, a přitom jistým hlasovým projevem.“

Musica Florea si na pondělní večer v kostele U Salvátora přichystala dramaturgicky pestrý, netradiční a v pravém slova smyslu objevný výběr ze španělské duchovní hudby, jenž v podání mistrů autentické interpretace podstatně rozšířil povědomí tuzemského publika o jihozápadní tradici barokní hudby. Vokálně-instrumentální kompozice tří význačných jmen staré španělské hudby posluchače překvapily nejen svým specifickým melodickým a rytmickým charakterem, ale také neobyčejnou interpretační náročností, k níž se čeští a španělští muzikanti postavili nanejvýš zodpovědně a s notnou dávkou profesionálního nadhledu.

„Známe ho dnes zejména díky jeho jediné symfonii. A nebo bohužel už jen díky jeho jediné symfonii…?“

„Dílo oplývající elegancí má plynule směřovat k vrcholu ve čtvrté větě, která je plná radostí a vitality – a přesně tak tomu u PKF a Jiřího Bělohlávka je.“

„Poslouchejme pod zorným úhlem obou přístupů Ančerlovu starší nahrávku s Českou filharmonií. Aniž bychom vynášeli jednoznačný soud.“

Znal se s Beethovenem a přátelil se Schubertem, držel se klasicistních pravidel, ale svou hudbou už směřoval k romantismu… Stihl napsat jedinou symfonii. Ovšem symfonii skvělou. Jejích nahrávek existuje v tuzemském prostoru řada. Pořízených symfonickými a komorními orchestry i souborem dobových nástrojů… Jan Václav Hugo Voříšek, její autor, jeden z mnoha Čechů ve Vídni, zemřel ve čtyřiatřiceti, před dvěma stoletími. Psal se 19. listopad 1825.

„Štryncl tempo modeloval důkladně a vehementně a výsledkem bylo opravdu živoucí, energické, poutavé pojetí Dvořákova slavného kusu.“

„Zralý, znalý výkon postupně stále více uvolněný Roman Patočka ve třetí větě rozezpíval do už neoddiskutovatelně obdivuhodného tónu, kterého byl najednou plný sál.“

„Fibich známý především tvorbou melodramů, kterou se z dnešního pohledu nejvýrazněji odlišuje, napsal dílo hodné pozornosti.“

Třiadvacátý ročník cyklu Musica Florea Bohemia pokračoval ve sváteční den 28. října koncertem Romantik Zdeněk Fibich. Orchestr poučeného přednesu vystoupil pod svým obvyklým vedoucím Markem Štrynclem a koncertnímu sálu vršovického Vzletu představil zásadní symfonické dílo zmíněného autora, ale také slavný koncertantní kus jeho o něco staršího souputníka Antonína Dvořáka. Sólistou v jeho houslovém koncertu byl zpaměti hrající Roman Patočka.

„Veronika Vojířová mě nadchla svým doslova špičkovým, ‚špendlíkovým‘ nasazováním a precizní intonací rovného, Hanu Blažíkovou připomínajícího tónu.“

„Těžko si představím klidně zkušeného posluchače, či dokonce aktivního hudebníka, který by při slepém poslechu rozeznal, které z provedených děl patří komu – co napsal Habermann, co Händel…“

„Habermann a Händel patří k sobě.“

Opisoval! Skandál! Skandál? Ne. Bylo to v době, kdy podobná věc byla projevem úcty, nikoli záškodnictví. Sám slavný Georg Friedrich Händel si, řekněme, „vypůjčil“ některé hudební myšlenky. Od koho? Dnes příliš málo známého českého tvůrce Františka Václava Habermanna, jemuž se pro vazbu na slavného kolegu začalo říkat „český Händel“. Zda to bylo označení oprávněné, se mohli přesvědčit mnozí příchozí do pražského kostela U Salvátora, kteří díla obou komponistů měli k dispozici k bezprostřednímu srovnání. 15. září hrála Musica Florea, zpívalo Collegium Floreum a čtyři sólisté, dirigoval Marek Štryncl.

„František Václav Habermann, nazývaný ‚český Händel‘, se proslavil v 18. století jak u francouzského dvora, tak i u italských vládců. Poté působil v Praze.“

„Marek Štryncl je také zakladatelem i sbormistrem sboru Collegium Floreum, což souboru umožňuje realizovat velké barokní projekty.“

„Jako poslední zaznělo opět dílo G. F. Händela, anthem Zadock The Priest.“

19. ročník festivalu Klášterní hudební slavnosti skončil. Maraton jednadvaceti koncertů v různých zajímavých lokalitách Olomouckého kraje ukončil závěrečný slavnostní koncert 14. září v Šumperku v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie. Finále patřilo souboru Musica Florea spolu se sborem Collegium Floreum pod vedením Marka Štryncla. Zazněly skladby Georga Friedricha Händela a také Františka Václava Habermanna, nazývaného „českým Händelem“.

„Žižkovské improvizování si ‚vzalo na paškál‘ díla českých barokních skladatelů.“

„K úsměvné dokonalosti byla dotažena divákova dezorientace v programu.“

„Mohla vznikat otázka, kde začíná a kde končí improvizování.“

Soubor Musica Florea, tuzemský průkopník tak zvané historicky poučené interpretace skladeb starších slohových období, vystoupil v Atriu Žižkov a právě znalost dřívějších provozovacích technik se stala gró koncertního pořadu. 3. března sedmička muzikantů vystoupila opět pod imaginární taktovkou violoncellisty a uměleckého vedoucího Marka Štryncla a představila hudbu doby barokní v o něco jiném světle, než jsme už zvyklí.

„Tsalkovo pojetí považuju v obecnosti za racionální, výrazově spíše defenzívní a introvertní, raději spolehlivé než strhující.“

„Musica Florea se výborného materiálu zhostila na výbornou, dynamicky diferencovaně a zejména s maximálním hráčským nasazením, jak jsme u ní ostatně rádi zvyklí.“

„Vaňhal skutečně stojí za to.“

Jedinému skladateli Janu Křtiteli Vaňhalovi byl věnován čtvrteční koncert souboru Musica Florea. Dvou symfonií se ujalo těleso s uměleckým vedoucím v osobě Marka Štryncla samostatně, ke Koncertu pro kladívkový klavír a orchestr A dur pozvalo původem izraelského nejen pianistu Michaela Tsalku. Večer 6. února ukázal, že koncentrace věnovaná pozapomenutému klasicistnímu autorovi dává smysl.

„Nejprve jsme vyslechli Vaňhalovo Kyrie a Gloria, hudbu slavnostní, plnou okázalého jasu. Následovalo emocionálně vypjaté Zachovo Requiem d moll.“

„Hudební prostředky těchto českých skladatelů jsou si podobné.“

„Všichni umělci vytvořili atmosféru nepochybně blízkou slavnostním duchovním událostem konce 18. století.“

Více než dvě století nás dělí od doby, kdy v evropské hudební kultuře probíhal estetický přechod od baroka ke klasicismu. Je to dostatečně dlouhý čas na to, abychom si dnes uvědomili všechny dobové souvislosti a s nadhledem docenili tehdy vznikající hodnoty. Současná muzikologická bádání nám totiž umožňují provozovat a vnímat historickou hudbu autenticky, národní cítění nás opravňuje k hrdosti, že naši lidé byli přitom. Program koncertu, který uspořádal soubor Musica Florea 2. října v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Praze na Náměstí Jiřího z Poděbrad, byl sestaven z duchovní tvorby dvou českých hudebních světoběžníků druhé poloviny 18. století, tedy Jana Zacha a Jana Křtitele Vaňhala.

„Aby nešlo jen o pomyslnou vzpruhu, rozdávaly dívky ze sboru letáčky s číslem účtu a s QR kódem.“

„Sbor excelentně připravila sbormistryně Helena Stojaníková“

„Pěvecké spojení Elišky Zajícové a Vojtěcha Pelky bylo inspirující a setkalo se s velkým ohlasem v publiku.“

Klášterní hudební slavnosti v pátek 20. září zavítaly do Šternberka, kde se uskutečnil koncert v chrámu Zvěstování Panny Marie. Musica Florea, Motýli ze Šumperka, Vojtěch Pelka a Eliška Zajícová vystoupili s projektem Stabat Mater. Zněly skladby Františka Ignáce Tůmy, Antonia Vivaldiho a Giovanniho Battisty Pergolesiho.

„Mariñova ojedinělá hlasová poloha s dokonalým zvládnutím všech myslitelných atributů pěvecké techniky, sympatický zjev, navíc nevtíravé, přitom sugestivní pohybové a mimické ztvárnění jednotlivých árií, to vše doslova uhranulo posluchače.“

„Musica Florea zahrála s technickou bravurou, rytmickou pregnancí a doslova živelnou radostí; tak, jak je pro tento soubor typické.“

„Náročnou árii rozvinuli do dialogu hoboje a zpěvu, plného nápaditého hudebního humoru, takže došlo dokonce i na smích publika.“

Jubilejní 15. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Hudební léto Kuks připravil pro své posluchače na svém čtvrtém z pěti koncertů opravdovou lahůdku. Za doprovodu souboru Musica Florea, pochopitelně pod vedením Marka Štryncla, zde 3. srpna vystoupil fenomenální venezuelský pěvec Samuel Mariño, obdařený nevšední hlasovou dispozicí mužského, respektive chlapeckého sopránu.

„Válka obrů je muzikology často označována za výlučně španělské dílo, které ještě nebylo ovlivněno italskou operou.“

„Sólisté a Musica Florea s dirigentem Markem Štrynclem se představili jako dobře spolupracující soubor, který se s úspěchem vyrovná i s hudbou tohoto u nás méně známého autora.“

„Všichni čtyři sólisté předvedli po pěvecké stránce výtečné výkony, podtržené do posledního detailu dobře zvládnutou, ale zároveň přirozeně působící barokní gestikou.“

Ve čtvrtek večer byli návštěvníci krumlovského festivalu obohaceni o další zážitek. V prostředí zámeckého barokního divadla se uvedením barokní zarzuely Sebastiána Duróna Válka obrů podařilo sólistům a souboru Musica Florea jedinečným způsobem propojit vizuální a sluchové dojmy, tedy splnit zásadním požadavek autentického provedení barokního jevištního díla. Ve stejném obsazení se o den později uskutečnily i odpolední a večerní reprízy.