„Nebylo možné si nevšimnout i krásného hlubokého basu Martina Šujana, sólisty uvnitř sboru.“

„Vyniklo sólo altisty Martina Ptáčka, též upravovatele textů a strážce čistoty historické angličtiny.“

„This Little Babe si nelze představit bez nádherných sól Lenky Cafourkové Ďuricové, Yvety Fendrychové a Františky Nevrlé s něžnou mezihrou sólové harfy.“

Autentický zážitek dopřál svým posluchačům soubor Silentium ensemble pod vedením Terezy Válkové ve čtvrtek 11. prosince v brněnském Besedním domě. V rámci 14. sezóny Bacha na Mozarta sestavil večer staroanglických koled. Jejich podobu známe v mnohém provedení a melodie některých z nich nás provázely napříč staletími. Ceremony of Carols od Benjamina Brittena tak byla samozřejmou součástí a vyústěním večera.

Z pohledu dramaturgie se stal skvost brněnského Besedního domu skvělým místem a soubor ho dokázal promyšleným aranžmá beze zbytku využít. Na počátku prostor potemněl a k osvětlenému varhannímu pozitivu na jevišti vstoupil za potlesku diváků varhaník Ondřej Múčka – jeho předehry, mezihry a improvizace spojovaly a provázely koledy celou první částí večera. Pak se z výšin galerie rozezněla první adventní píseň podle francouzské melodie z 15. století aranžovaná D. Willcocksem. O come, O come, Emmanuel. Zpívá se v předvečer vánočních svátků mnoha jazyky po celém světě. „Ach přijď, přijď, Emanueli, a osvoboď svůj zajatý Izrael, který zde naříká v osamělém vyhnanství, dokud se neobjeví Syn Boží…“ Ženský sbor s mužským se střídal i spojoval do unisona a v mezihře prošel kolem posluchačů až na pódium. Sólovým sopránem, ve staré Anglii tradičně chlapeckým, i jasně červenými šaty, zazářila Františka Nevrlá. V písni Once in Royal David‘s City na text irské básnířky Cecil Frances Alexanderové a nápěv Henryho Johna Gauntletta se pódiem rozestoupil a rozezněl šestnáctičlenný sbor společně s uměleckou vedoucí Terezou Válkovou. Mistrně nahradil tradiční chlapecký sbor Královské koleje univerzity v Cambridgi s malým chlapcem, který se o svém sólu dozvídal vždy těsně před vystoupením. Následující koledu O come, All Ye Faithful mnozí známe v latinském originále jako Adeste fideles. Text je připisován básníku Johnu Francisi Wadeovi a společně s ním prošla nelehkým osudem. Zde zazpívala skvělé sólo i Tereza Válková. Nebylo možné si nevšimnout také krásného hlubokého basu Martina Šujana, sólisty uvnitř sboru. Následovala koleda God Rest Ye Marry Gentlemen. Je známá z povídky Charlese Dickense. Vyniklo v ní sólo altisty Martina Ptáčka, též upravovatele textů a strážce čistoty historické angličtiny. Působivý byl i dvojhlas mužského sboru. Koleda Hark! The Herald Angels Sing s textem metodistického kněze Charlese Wesleyho zněla s působivou dynamikou až do vycizelovaných pianissim. Původem sahá k Felixi Mendelssohnovi-Bartholdymu a jeho Gutenbergově kantátě oslavující vynálezce knihtisku. Z ní melodii převzal a upravil mladý Mendelssohnův sborista. V nejstarší z uváděných koled, Coventry Carol, se zaskvěly vysoké, lahodně a dobře sladěné soprány. Na ně přímo navazovala skutečně radostná koleda první části večera Joy To The World s dokonalou dynamikou sboru a se sopránovým duetem Františky Nevrlé a Lenky Cafourkové Ďuricové. Dvojice dam v róbě červené a černé tak důstojně uzavřela první část koncertu.

V Ceremony of Carols, skladbě s dvanácti svébytnými částmi se zahajovacím i závěrečným chorálem, předstoupila Tereza Válková před svůj sbor jako sbormistryně. Místo pozitivu vévodila pódiu harfa s harfistkou Hanou Hrachovinovou. Jakoby nesměle ji zvonivě rozezpívala až do náhlého, překvapivě prudkého závěru. V části Wolcum Yole se přidal líbeznou melodií ženský sbor, mužský přizvukoval. There Is No Rose kombinovala latinu s angličtinou, něžně zněla That yongë child. Houpavou ukolébavku Balulalow vystřídala barvitá a svěží As dew in Aprille. Neuvěřitelnou silou působila This Little Babe zosobňující boj dobra se zlem, část plná dynamických zvratů i rytmických jinotajů podobných kapkám deště. Nelze si ji představit bez nádherných sól Lenky Cafourkové Ďuricové, Yvety Fendrychové a Františky Nevrlé s něžnou mezihrou sólové harfy. V zářivých sólech Spring Carol a v Deo Gracias bylo už cítit jaro a díkůvzdání. Barevná symbolika obleků, krásných šatů i celého sálu probouzela představu lásky, souboje dobra s temnotami zla i probouzející se přírody a věčně zelené naděje.

Jako poděkování vyzněla i poslední koleda doprovázená opět Ondřejem Múčkou. Všeobjímajícím, až do dalekých výšin širokým a děkovným gestem uzavřela Tereza Válková poslední takt. Venku se zatím snesla mlhavá noc s probleskujícími světly, obrysy fasád a vzdálenou pouliční koledou. Jako snad za dávných časů staré dobré Anglie.

foto: Silentium ensemble