„Z koncertu, který mi napsal Jiří Teml, jsem nadšený. Je plný nápadů, barev, vtipu, ale i hloubky a geniálních harmonických míst.“

„Řecké pašije nyní v zahraničí zažívají renesanci, v červnu dílo zazní na festivalu v Bordeaux.“

„Neřekl bych, že by Martinů v zahraničí zaostával za Bedřichem Smetanou. A máme spoustu skladatelů, které je nutné připomínat, v zahraničí to za nás nikdo jiný neudělá.“

Na rozhovoru jsme se domlouvali dlouhé týdny, čas byl, zvlášť v Roce české hudby, neúprosný. Klarinetista a ředitel Nadace Bohuslava Martinů patří mezi hodně vytížené hudební manažery a aktivní české interprety. Na svém kontě má mimo mnohá jiná vystoupení i provedení světových premiér v rámci projektu Hledání českého klarinetového koncertu, dále organizování tradičních podzimních Dnů Bohuslava Martinů, které oslavily už 30 let existence, péči o odkaz a popularizaci tohoto skladatele a také výuku na pražské HAMU. Nakonec jsme se setkali až na sklonku Roku české hudby a mohli ho tak shrnout i vyhlédnout do začínajícího roku 2025. 

Dny Bohuslava Martinů 2024 měly minimálně dva důvody k oslavám, jednak třicáté narozeniny a také Rok české hudby. Pro tebe osobně znamenaly účinkování na závěrečném koncertě. Jak na tebe jubilejní ročník působil, jsi spokojený?

Kdybych neměl s festivalem nic společného, chodil bych na koncerty jak kvůli dramaturgii, tak z důvodu kvalitního uměleckého obsazení. A blízký by mi byl i způsob prezentace, vizuální i mediální. Jako osoba spjatá velmi úzce jsem spokojený s návštěvností festivalu, která se teď opět zvýšila, ale i s komunitou, která se kolem Dnů Bohuslava Martinů utvořila. Stejně tak mě těší přízeň našich partnerů uměleckých, mediálních a samozřejmě finančních. Pro ročník 2024 máme svolení užívat krásnou karikaturu Bohuslava Martinů malíře Františka Muziky. Jakékoliv další konstatování by z mé strany bylo jistou formou samochvály.

Přistupovali jste k dramaturgii jinak než, řekněme, v běžných letech?

Nijak zvlášť. Samozřejmě jsme měli na paměti Rok české hudby, už kvůli podpoře Ministerstva kultury, ale česká hudba a české interpretační umění u nás hraje tradičně hlavní úlohu. I během komunikace s umělci oslava české hudby vyplynula velmi přirozeně v čele s dílem Bohuslava Martinů. Sluší se připomenout i výročí 130 let od narození Charlotte Martinů, manželky skladatele, která byla svému choti opravdu zásadní oporou a bez které by Nadace Bohuslava Martinů a pravděpodobně ani festival neexistovaly.

Na závěrečném koncertě jsi představil ve světové premiéře koncert pro klarinet a orchestr Jiřího Temla, byl přístupný a melodický, jak jsme u tohoto autora zvyklí, nebo tentokrát Jiří Teml něčím překvapil?

Z koncertu, který mi napsal Jiří Teml, jsem nadšený. Myslím, že přívlastky přístupný a melodický úplně nevystihují jeho tvorbu. Koncert je plný tematických nápadů, barev, vtipu, ale i hloubky a geniálních harmonických míst. Jediné, co jsme spolu intenzivně řešili, byla kadence, jejíž materiál jsem notně přizpůsobil možnostem nástroje i schopnostem interpreta. Koncert je součástí projektu Hledání českého klarinetového koncertu, právě k Roku české hudby. Vznikl spolu s koncerty Jiřího Gemrota, Michala Rataje a Ladislava Simona (ten je staršího data, ale nebyl nikdy proveden) jako oslava a hold české hudbě. V celém projektu jsem měl navíc velké štěstí spolupracovat se skvělými dirigenty, ať už to byl Richard Kružík, který vedl Filharmonii Bohuslava Martinů na zmiňovaném koncertě, či Jakub Hrůša a Ondřej Vrabec při klarinetových koncertech Jiřího Gemrota a Ladislava Simona.

Mimochodem, hraješ na každém ročníku festivalu, nebo aspoň většinou?

Mimo jednoho záskoku v minulosti jsem na festivalu Dny Bohuslava Martinů hrál plánovaně poprvé. Z projektů, které organizuju, hraju pravidelně pouze na Koncertě proti totalitě. Uvedení světové premiéry Jiřího Temla, který mimo svoji tvorbu vytvořil několik velmi úspěšných úprav skladeb Martinů, bylo jednou z přirozených variant a jeho skladba, jak se později ukázalo, skvěle „seděla“ v dramaturgii, právě vedle děl Bohuslava Martinů a Josefa Suka, což je opravdu velmi silná konkurence pro jakéhokoliv skladatele.

Vnímáš nějaký obecnější příklon k hudbě Bohuslava Martinů díky Roku české hudby? Podařilo se ho zas o krůček popularizovat a vzbudit o jeho hudbu zájem u diváků a posluchačů?

Vnímám nyní všeobecný příklon k hudbě Bohuslava Martinů u nás a silněji snad dokonce v zahraničí. Nemyslím si, že je to nutně kvůli Roku české hudby. V roce 2023 provedl festival Salzburger Festspiele s obrovským úspěchem Řecké pašije, které nyní v zahraničí zažívají renesanci, v červnu dílo zazní na festivalu v Bordeaux. V roce 2025 se také uskuteční Martinů and his World Bard Music Festival v New Yorku. Každý rok se tento vysoce prestižní festival soustředí na jednoho skladatele. A vzniká spousta dalších projektů s hudbou Martinů, za což jsem samozřejmě rád. 

Martinů je výrazně osobitý, melodický, mnohdy lyrický, jeho hudba se pozná už s prvními tóny, čím to je, že stále trochu pokulhává za Dvořákem a Smetanou, za světovými velikány, aspoň co do všeobecné obliby a četnosti uvádění?

Nejedná se o závod čísel, jak tomu je například v popu. Jde také o kvalitu provedení, nejen četnost. V Nadaci Bohuslava Martinů se těšíme z úspěchu všech, nejen „našeho“ skladatele, jehož jméno neseme. Neřekl bych, že by právě Martinů v zahraničí zaostával za Bedřichem Smetanou. Má výhodu velkého počtu velmi kvalitních skladeb a jeho kompoziční styl prošel několika stádii, proto se v jeho případě uvádí velké množství děl různého rozsahu, třeba na rozdíl od hudby Bedřicha Smetany. A samozřejmě Dvořák a Smetana mají přeci jen několik desítek let náskok. 

Jak si stojí Martinů u domácího a jak u světového publika? Potřebuje třeba víc času k všeobecnému přijetí? Nebo je třeba podniknout ještě nějaké specifické kroky, aby se k lidem víc a hlouběji dostal?

Martinů patří do velké čtyřky českých skladatelů spolu s Janáčkem Smetanou a Dvořákem. Myslím, že k všeobecnému přijetí přispěje větší povědomí o hudbě Bohuslava Martinů nejen širšího publika, ale například i dramaturgů a organizátorů koncertů. Samozřejmě se k tomu v Nadaci Bohuslava Martinů snažíme celou řadou činností přispět. Pestrá paleta skladeb různých stylů je obrovskou výhodou, ale samozřejmě i jistou nevýhodou. Před několika lety jsem například pro sebe objevil Serenádu pro dva klarinety a smyčce H 334, o které se v klarinetových kruzích příliš nevědělo. Nyní ji vídám na programech komorních koncertů pravidelně. Máme spoustu skladatelů, které je nutné připomínat. Jan Novák, Karel Husa, Miloslav Kabeláč, Klement Slavický, Viktor Kalabis a samozřejmě mnoho dalších. Jak často říkám, musíme je připomínat my, protože to za nás v zahraničí nikdo jiný neudělá.

Blíží se rok 2029, uvolnění autorských práv. Pro Nadaci Bohuslava Martinů je to samozřejmě citelný zásah do rozpočtu, ale co to udělá s hudbou Martinů?

Hudba Bohuslava Martinů zůstane nadále od prvních tónů rozpoznatelná, hluboká, působivá. Co se týká četnosti uvádění, je možné, že se může zvýšit. Nicméně dramaturgie kvalitních festivalů, renomovaných hudebních institucí a projektů dílo Bohuslava Martinů obsahují již mnoho desítek let.

Posláním Dnů Bohuslava Martinů je nejen popularizovat hudbu tohoto autora a českou tvorbu, ale také dávat příležitosti mladým umělcům a vyhledávat nové talenty. V rámci letošní soutěže jste ale byli poměrně přísní, v jedné kategorii jste neudělili první cenu… (Můžete si připomenout ZDE a ZDE)

Přísná byla porota, která se v rámci Interpretační soutěže Nadace Bohuslava Martinů skládá vždy z předních interpretů a pedagogů jednotlivých oborů. V oboru cembalo letos udělila celkem šest cen. V současné době kombinujeme na Koncertě laureátů vítěze aktuálního a předchozího ročníku. Výkony našich mladých „renomovaných“ Pavola Praženici, Siebeneichener kvartetu, Jany Krejčí a Jakuba Krutty si opravdu nezadaly s renomovanými umělci, pomyslnými hvězdami festivalu.

Rok české hudby je za námi, ale sezóna je jinak v plném proudu, jaká pro tebe je a co máš zajímavého před sebou?

V současné době oddechuji po opravdu náročném Roce české hudby a po finiši, kdy jsem během čtrnácti dnů mimo jiné zahrál tři premiéry výše zmíněných klarinetových koncertů. Bohužel jsem v prosinci první koncert ve svém životě v Uherském hradišti musel ze zdravotních důvodů i zrušit. Dodnes mě to mrzí. Čeká mě několik festivalů na krásných místech naší vlasti, Kutná hora, Moravský podzim nebo nový zajímavý festival Josefa Špačka v Zoologické zahradě pražské Tróji. Koncerty s Zemlinsky kvartetem a Igorem Františákem či Philharmonia oktetem, nebo verze opery Don Giovanni s vypravěčem pro dva klarinety a tři basetové rohy na Svaté hoře v Příbrami, ve spolupráci s hercem Janem Šťastným. V zahraničí německá premiéra klarinetového koncertu Jiřího Temla v Hannoveru, Martinů Ronda v Hamburku a možná se podívám po letech i do Japonska, snad i na Expo v Ósace. Hned na úvod roku představíme s Ivo Kahánkem na společném koncertě mladé umělce, stipendisty projektu MenArt, a čekají mě už tradičně projekty Pražské klarinetové dny a Koncert proti totalitě. Pokud by klarinetu nebylo dost, může se ctěný posluchač přijít podívat na výborné výkony absolventů naší klarinetové třídy na Hudební a taneční fakultě Akademie múzických umění v Praze.

Foto: archiv KlasikyPlus.cz, Centrum Bohuslava Martinů Polička, Fb / Dny Bohuslava Martinů, Michael Romanovský