„Poslední část pak ve své husté a hekticky proměnlivé sazbě hráči umožňovala nejvíce ukázat technickou zdatnost.“

„Výborně nesená melodická linka klarinetu byla pak ještě umocňována bravurním přednesením dynamických rozdílů.“

„V první větě vynikala zejména viola ve svých občasných, avšak důvtipných sólových výstupech.“

Dne 24. listopadu se, příhodně v Sále Martinů na HAMU v Praze, konal koncert nejlepších laureátů letošního a loňského ročníku soutěže. Letos jimi byli cembalista Jakub Krutta a klarinetistka Jana Krejčí, loňskou soutěž ovládli klavírista Pavol Praženica a soubor Siebeneichener Quartett.

Soutěž Nadace Bohuslava Martinů již řadu let poskytuje vynikající příležitosti mladým českým hudebníkům. Kromě cen standardních i řady speciálních pak také umožňuje nejlepším laureátům hrát v rámci festivalu Dny Bohuslava Martinů, k čemuž sloužil právě také tento koncert. Letošní soutěžní kategorie byly cembalo a dechové nástroje (konkrétně klarinet, flétna a trubka). Ty loňské pak klavír a soubory od dvou do šesti hráčů bez klavíru.

Koncert zahájil cembalista Jakub Krutta skladbou Akvarely pro cembalo, op. 53 od Viktora Kalabise. Jelikož letos v cembalové kategorii nebyla udělena první cena, stal se zde nejlepším laureátem právě Jakub Krutta, který obdržel spolu s Adamem Štefunkem cenu druhou, krom toho však také speciální cenu Bohuslava Martinů a speciální cenu Viktora Kalabise. Je to Nadační fond Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové, který sponzoruje tuto cenu, další důležitá podpora pro mladé umělce toužící hrát modernu.

Jakub Krutta navštěvoval hodiny klavíru nejprve u Zdeňky Křížkové v ZUŠ Králíky a poté u Lucie Fišerové na ZUŠ Iši Krejčího v Olomouci, kdy mu pedagožka ukázala krásy cembala. Úspěšně složil přijímací zkoušky na Konzervatoř Evangelické akademie v Olomouci a nastoupil ke studiu hry na cembalo ve třídě Lucie Fišerové. V roce 2021 na zahajovacím ročníku Soutěže konzervatoří a uměleckých gymnázií v Brně obdržel první cenu. Nyní se věnuje hře na cembalo na pražské Akademii múzických umění ve třídě Moniky Knoblochové. Aktivně se účastní mnoha mistrovských hodin a kurzů se světovými umělci (Christine Schornsheim, Jacques Ogg, Tamar Halperin, Ludovica Mosca, Giedrė Lukšaitė-Mrázková a další). Kromě sólové hudby se věnuje i hudbě komorní. Je jedním ze zakládajících členů Kvarteta Jany Pallové, které se věnuje interpretaci moderní a soudobé české hudby s cembalem.  

Na dnešním koncertu byly v nelehké skladbě, kterou Akvarely jsou, přesvědčivě vykresleny charaktery jednotlivých „obrazů“. Nejprve mnohovrstevný pomalejší, avšak dynamický první (Allegro ma non troppo) s řadou nenadálých rytmů. Následoval mysterióznější druhý (Andante), ve kterém pravá ruka vedoucí zpěvnou kantilénu snažila se vyzpívávat melodii, zatímco levá s rejstříkem loutny symbolizovala smrt této snaze se vysmívající. Poslední část (Allegro molto) pak ve své husté a hekticky proměnlivé sazbě hráči umožňovala nejvíce ukázat technickou zdatnost, která zajišťovala s přehledem vynikající kontrolu nad prováděním díla. Nutné je ještě podotknout, že nejčastější nástroj, na který se v současnosti v rámci studia vyučuje cembalo je tzv. historická kopie. Kalabis však svá díla ovšem zamýšlel na nástroj moderní, jehož používání je v dnešní době sice spíše méně časté, avšak soutěžící dostali k dispozici právě tento nástroj, čehož využil i Jakub Krutta, který aktuální konstelaci podal naprosto suverénní výkon.

Druhá polovina první části koncertu pak poskytla prostor klarinetistce Janě Krejčí. Ta studovala v letech 2014 až 2020 na Konzervatoři Brno hru na klarinet ve třídě Mgr. Břetislava Winklera a nyní je posluchačkou druhého ročníku magisterského studia na HAMU v Praze ve třídě doc. Irvina Venyše a prof. Vlastimila Mareše. V roce 2015 získala na soutěži Pardubické dechy ve své kategorii třetí cenu a v roce 2017 první cenu. V soutěži ProBohemia Ostrava se v roce 2016 umístila na třetím místě. V roce 2017 se s Triem Konzervatoře Brno účastnila soutěže „Karl Ditters z Dittersdorfu a hudební klasicismus“, kde soubor získal první cenu a zároveň titul laureáta soutěže. Roku 2020 jí byla udělena cena Leoše Janáčka za uměleckou činnost a hudební úspěchy během studia na Konzervatoři Brno. Účastnila se také řady mezinárodních mistrovských kurzů, hrála i v brněnské a České filharmonii, působí taktéž v České studentské filharmonii a je členkou Tria Cinque Ance a Tria studentů AMU ve složení housle, klarinet, klavír.

Na letošní soutěži získala tato mladá vynikající hudebnice první cenu v oboru Dechové nástroje, speciální cenu Bohuslava Martinů, speciální cenu Jiřího Hlaváče a jakožto soutěžící s nejvyšším počtem bodů v obou kategoriích i speciální cenu Nadace Život umělce pro nejúspěšnějšího účastníka soutěže. V rámci laureátského koncertu v jejím podání zazněla Sonatina pro klarinet a klavír, H. 356 od Bohuslava Martinů.

V prvním Moderatu se od prvních tónů nádherně projevila čistota a průzračně jasná kvalita zvuku, která se v případě potřeby dokonale mísila s klavírem. Výborně nesená melodická linka klarinetu byla pak ještě umocňována bravurním přednesením dynamických rozdílů, kterážto jakost byla přítomna bez oddychu po celou skladbu. Tajemnější zamyšlení tónu přinesla druhá věta Andante, ve které se stavěl na odiv také lyrický průběh martinůovských harmonií. Třetí Poco allegro bylo platformou nejen pro skvěle zvládnutý výraz, ale také pro všudypřítomnou vynikající techniku, jež zde mohla zazářit snad úplně nejvíce. Zvukový a technicky obdivuhodný výkon poskytl sólistce i klavírní doprovod, o který se suverénním způsobem postarala Kristina Marková Stepasjuková, citlivě a muzikálně saturující potřeby klarinetu. Tato obtížná skladba byla Janou Krejčí přednesena se vskutku zcela profesionálním přehledem.

Po přestávce nastoupili již staří známí laureáti z roku minulého, které si kvůli délce článku dovolím nepředstavovat tak podrobně.

Došlo k prohození pořadí skladeb a interpretů (z důvodu akutní nezastihnutelnosti klavíristy) a tak jako první hrál Siebeneichener Quartett, jenž je složen z vynikajících smyčcových hráčů, kteří jsou i sami držiteli řady ocenění. Těmi jsou David Hernych (první housle), Marek Pavlica (druhé housle), Jan Čermák (viola) a David Pěruška (violoncello).

Zazněl Smyčcový kvartet č. 7, H 314 „Concerto da camera“ (Poco Allegro, Andante, Allegro vivo) od Bohuslava Martinů. Kompaktní a vyrovnaný smyčcový zvuk souboru se umně přizpůsoboval potřebám harmonie i jednotlivých hlasů. Sehrané přechody mezi jednotlivými tektonickými úseky a citlivě vylaďované harmonie prohlubovaly posluchačům zážitek z díla. V první větě vynikala zejména viola ve svých občasných, avšak důvtipných sólových výstupech. Ve větě druhé se naopak mohl v plné kráse ukázat primárius, který expresivně vynášel melodii, ústrojně doplněnou následnými druhými houslemi. V této části asi nejvíce vynikly také promyšlené hudební nuance. Poslední část pak svěží dramatičností a brilantními kontrasty výborně završila smyčcový úsek večera.

Bohuslav Martinů byl velmi plodným skladatelem a napsal samozřejmě i celou řadu skladeb klavírních. A jednu z nich, Sonátu pro klavír, H. 350 (Poco Allegro, Moderato, Adagio – Poco allegro) přednesl mladý klavírista Pavol Praženica. Ten již na sebe poutá pozornost mnoho let a jeho dnešní výkon jasně ukázal, že se jedná o pozornost oprávněnou. Zvukovost a barevnost jeho hry byla naprosto všudypřítomná. Výrazné a procítěné vedení melodie bylo krásně ukázáno v části první, ve druhé pak ještě gradoval barevnost, zejména pak obdivuhodné odstiňování mnoha vrstev a linií najednou. V části poslední se zvuk ještě jakoby rozšířil a zcela naplnil prostor. Hudebně byl precizně zvládnut každý harmonický postup. Náročná a intenzivní skladba byla Pavlem Praženicou bez zaváhání zvládnutá s excelentní technikou a vynikajícím výrazem.

Přestože koncert nabídl kvalitní český repertoár v podání špičkových tuzemských mladých umělců, a to zadarmo, účast zde byla bohužel velmi malá. Doufejme, že v následujících ročnících se tento trend zvrátí a výkony dostanou své posluchače, protože tyto jsou ve všech ohledech špičkové.

foto: Michael Romanovský