„Nedělní atmosféra svědčila o tom, že si této příležitosti účinkující opravdu považovali.“

„Až na malé výjimky hráli zpaměti, jejich výkony byly přesvědčivé, sebejisté, u většiny už i přednesově vyspělé a výrazově pochopené a procítěné.“

„Je zvláštní, jakou mají koncerty mladých hudebníků vždy jiskřivou a pozitivní atmosféru.“

Smyčcové kvarteto a celkem sedmnáct sólistů se představilo v rámci festivalu Pražské jaro na Salonu ZUŠ. Koncert naplnil bohatě celé nedělní odpoledne 21. května a pro mladé talentované hudebníky byl prvním veřejným vystoupením, které završilo jejich roční úsilí a intenzivní práci s mentory Akademie MenART. Těmi byli Kateřina Kněžíková, Michaela Fukačová, Jan Fišer, Jan Ostrý, Pavel Steidl, Ivo Kahánek a Karel Košárek. Na své svěřence mohli být právem hrdí.

MenART je roční stipendijní program určený nadaným dětem a studentům středních škol, kteří by se chtěli věnovat hudbě, případně divadlu, výtvarnému umění nebo tanci. Letos se konal už popáté. Mentoři, kterými jsou přední čeští interpreti, si vyberou některé z přihlášených zájemců a pak s nimi i s jejich učiteli pracují celý rok. Účinkování na Pražském jaru pak jejich společné úsilí završí a je přitom jednou z největších motivací pro stipendisty, navíc jde o první ze závěrečných výstupů Akademie MenART. A nedělní atmosféra svědčila o tom, že si této příležitosti účinkující opravdu považovali. Je zvláštní, jakou mají koncerty mladých hudebníků vždy jiskřivou a, i když je to slovo trochu zprofanované, pozitivní atmosféru.

Klavírní spolupráce se ujaly Stanislava Bradová, Silvie Ježková, Eva Nýdlová a Ladislava Kaspříková. Program otevřelo smyčcové kvarteto a po něm se postupně vystřídali flétnisté, violoncellisté, houslisté, klavíristé, zpěváci a kytarista, celkem devatenáct talentovaných mladých lidí na pomezí dětství a dospělosti z celé České republiky. Až na malé výjimky hráli zpaměti, jejich výkony byly přesvědčivé, sebejisté, u většiny už i přednesově vyspělé a výrazově pochopené a procítěné. Nebude překvapením, když se některá jména časem objeví mezi přihlášenými na prestižní soutěže, třeba zrovna na tu pražskojarní, a výhledově i na programech profesionálních koncertů – což už se v minulosti také stalo, jak v rozhovoru na pódiu vzpomněla Kateřina Kněžíková, která se už několikrát sešla na jevišti s některým ze svých předchozích svěřenců.

Nedělní Salon ZUŠ už popáté ukázal, na jak exkluzivní úrovni máme v Česku umělecké vzdělávání a že tento v Evropě, respektive ve světě unikátní systém má smysl. Svědčí o tom i to, jak vyrovnané výkony stipendisté podávají, bez ohledu na to, jestli chodí do „zušky“ ve velkém nebo malém městě. Nebýt této možnosti přístupné pro všechny, jistě by se mnoho talentů vůbec neodhalilo, případně by se nemělo kde rozvinout. Začít s hudbou nebo jiným uměleckým oborem je důležité už v útlém věku, který se jen těžko pojí s dojížděním do vzdálené školy. O to cennější proto náš systém je. A také poskytování příležitostí. Proto patří velký dík v tomto případě Pražskému jaru a současně také dalším prestižním festivalům a institucím, které ve svých programech nastupujícím talentům dávají prostor.

*******

Foto: Pražské jaro / Petra Hajská