„Soprán Martiny Jankové, jasný, světlý a výrazově moderní, pozdvihl lidovou píseň jejího rodného kraje do skvělé koncertní verze.“

„Svou dráždivou chvějivostí hlasu, přirozeně cítěnými akcenty a přesvědčivými tempy folklórního materiálu dostála Janková svému vyznání lidové hudbě, v níž vyrostla a ze které ve své době čerpal sám Leoš Janáček, autor prezentovaných částí písňových cyklů.“

„O lidové hudbě se říká, že basa tvrdí muziku, na koncertě v kostele sv. Šimona a Judy držel tempo klavír Ivo Kahánka.“

V poslední lednový den tohoto roku, v úterý 31. ledna 2023, se konal v Kostele sv. Šimona a Judy na Starém Městě pražském atraktivní písňový večer v rámci Komorního cyklu Pražských symfoniků. Vystoupilo trio umělců v sestavě sopranistka Martina Janková, barytonista Tomáš Král a pianista Ivo Kahánek s programem na lidovou notu, který před lety společně natočili na kompaktní disky pro Supraphon. Skvělý zážitek z koncertu nenarušilo ani nevlídné zimní počasí, které přimělo mnohé z návštěvníků neodložit své svrchníky v šatně, přestože koncertní síň Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK je vytápěna.

Málo platné, vysoká chrámová loď si vybrala svou topnou daň, přestávka v programu poskytla naštěstí možnost vyzvednout si kabáty z šatny. Program koncertu byl v první části večera sestaven z vybraných lidových písní v úpravě Leoše Janáčka. Většina z nich pocházela z cyklu Moravská lidová poezie v písních, bylo jich v první půli koncertu celkem osmnáct, závěrem zazněly tři písně z cyklu Ukvalská lidová poezie v písních. Program byl koncipován do tří tematických oddílů, první z nich zužitkoval téma lásky, další pojednával o loučení a vojně a naposled šlo o písně zpívající o rozchodu a nejisté lásce. Do takto umně dramaturgicky a náladově sestaveného výběru vstoupily sólové klavírní skladby, které Kahánek vybral z prvního dílu klavírního cyklu Leoše Janáčka Po zarostlém chodníčku. Samozřejmě s ohledem na zvolená témata. K lásce promlouvala část s názvem Lístek odvanutý, k tématu loučení přispěly dvě části. Nejprve to byla devátá část cyklu V pláči a poté hned následující finální Sýček neodletěl. O rozchodu a nejisté lásce vyprávěla pátá část Štěbetaly jak laštovičky. Do výběru z cyklu Ukvalská lidová poezie vstoupila část Frýdecká Panna Maria. Celý program večera tvořily dvě vhodně kontrastní části umělecky zpracované lidové hudby oddělené přestávkou.

Janáčkovská první část písňového večera nabízela výrazně kontrastnější zemité emocionální projevy, hudební jazyk Bohuslava Martinů jevil v druhé části programu tlumenější vášně a méně vzrušivou podobu. Z jeho hudby byl na programu výběr z cyklů Písničky na jednu stránku H 294 – Rosička, Otevření slovíčkem a jedna část z cyklu Písničky na dvě stránky H 302 – Tajná láska. Další výběr z tvorby Martinů se týkal cyklu Nové slovenské písně. Těch bylo na programu třináct, mezi nimi i Kopala studienku, z níž vzešla slovenská hymna, a ve finále zazněly dvě písně z cyklu Nový špalíček, Zvědavé dievča a Vysoká veža. Klavírní sóla členící výběr písní tvořil cyklus Tři české tance, Obkročák, Dupák, Polka, opět od Martinů. Dramaturgie výběru byla precizní v kontrastu jednotlivých písní co do tempa a dynamiky, přičemž dala vyniknout přenádherné agogice v provedení obou pěveckých osobností. Soprán Martiny Jankové, jasný, světlý a výrazově moderní, pozdvihl lidovou píseň jejího rodného kraje do skvělé koncertní verze. Svou dráždivou chvějivostí hlasu, přirozeně cítěnými akcenty a přesvědčivými tempy folklórního materiálu dostála Janková svému vyznání lidové hudbě, v níž vyrostla a ze které ve své době čerpal sám Leoš Janáček, autor prezentovaných částí písňových cyklů.

Je radostné seznat, že třebaže hudebníci, skladatelé a zpěváci odcházejí, folklór zůstává a trvá. Nejen v originální folklórní podobě živých kapel, ale i v úpravách na koncertním podiu. K perfektnímu technickému ztvárnění hudby přidala Janková uměřený, lépe řečeno přirozený a z obsahu písní vycházející pódiový pohyb, řeč těla, rukou a výraz tváře. A co bylo ten večer nejkrásnější, to byla radost, nasazení a opravdovost zpěvu, kterým Janková rozdávala publiku prosté lidské příběhy v písních a svůj niterný prožitek. A ve zjevném harmonickém souznění se svými partnery. Barytonista Tomáš Král, který celý večer otevíral písní Komu kytka z cyklu Moravská lidová poezie v písních, zaujal nejen skvěle nosným hlasem. Svět lidové hudby zabydlil posílen bohatou praxí interpretace barokní hudby s vyškoleným smyslem pro detail a v partnerství s náruživou dychtivostí ženského živlu ztvárnil kontrastní vyvažující prvek. V jeho biografii se sice nemluví o folklórních kořenech, ale ví se o jeho folkových záletech a sborové praxi, v níž se s úpravami lidových předloh nemohl nesetkat a konečně o jeho interpretaci sefardských písní. To vše osvětluje Královu interpretační variabilitu a jeho výrazovou pravdivost. Excelentní stavba a frázování v takových momentech jako jsou tklivá píseň Loučení s milou, kvapná Kolín, furiantsky svižná píseň Slib a další, hýří proměnlivou dynamikou i výstižnými akcenty. Detailnější dramaturgie programu byla vystavěna ze střídání písní v sólových hlasech a písní v nichž sopránu odpovídá baryton. Oba hlasy tedy vedli dialog a ukázkové tituly byly Šafářova céra nebo Pomluva z cyklu Moravské lidové písně, dále V našim dvoře dub z Ukvalských lidových písní, Ej, hora z Nových slovenských písní Bohuslav Martinů.

O lidové hudbě se říká, že basa tvrdí muziku, na koncertě v kostele sv. Šimona a Judy držel tempo klavír Ivo Kahánka, tentokráte to byl nástroj od firmy Bösendorfer, který vtiskl hudbě nevšední charakteristiku. Jednak to byl hlas nepřeslechnutelný i v pianech a pak podivuhodný v sólech. Poetický duch Janáčkova cyklu vyzněl v Kahánkově provedení výsostně a při poslechu takového Dupáka ze Tří českých tanců od Martinů jsem měl pocit, že slyším koncertní etudu. Koncert uzavřely ukázky z cyklu Moravská lidová poezie v písních Leoše Janáčka a v závěrečné nesmrtelné české lidové písni Muzikanti co děláte, zpívali Janková s Králem v duetu.

*******

Foto: Pavla Hartmanová