„Koncert 1. října se konal v Roce české hudby a zároveň v roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany a Josefa Leopolda Zvonaře.“

„Koncert pro violoncello a orchestr C dur od Josefa Myslivečka, geniálního tvůrce italských oper, měl zřejmé názvuky na scénický obor.“

„Lyrické momenty měly hloubku, pomalé pasáže vlídnou důstojnost a harmonie finále evokovala vznešenost mysli.“

Dvaačtyřicátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun nabídne celkem šest hudebních večerů. Zahajovací koncert se konal 1. října v Kulturním domě Plzeňka a Jihočeskou filharmonii dirigoval muž mnoha tváří Jan Talich. Toho večera bylo nejdůležitější, že je prasynovec slavného dirigenta Václava Talicha a už jedenáctý rok je čestný prezident festivalu. Na programu koncertu byla díla Josefa Leopolda Zvonaře, Bohuslava Martinů, Josefa Myslivečka, Bedřicha Smetany a Josefa Suka; sólistou večera byl violoncellista Tomáš Jamník. Slavnostní večer byl nevšední událostí a báječným holdem Václavu Talichovi.

Bylo toho více, čím pořadatelé připomněli slavného českého dirigenta, který žil ve své vile v Brdateckém údolí nedaleko Berouna a je ve městě pohřben. Talichovo Berounsko z. ú. koná ve prospěch kultury celou řadu akcí ve městě a v okolí. V řadě doprovodných akcí vzpomnělo 25. května mistra Talicha pietním aktem, turistickou akcí a koncem května open-air koncertem. Připravuje se koncert učitelů ZUŠ Václava Talicha, křest druhého dílu knihy z korespondence za účasti autora publikace Milana Kuny, vernisáž výstavy fotografií a autorské čtení z knihy Talichův Beroun – 40 let festivalu.

Koncert uvedla ředitelka pořádající společnosti Karolína Froňková obligátním přivítáním vzácných hostů včetně Michala Dejmala, vnuka mistra Talicha, a vnučky Moniky Nathové a také paní Marie, matky pana dirigenta Jana Talicha. Další vnučka Talichova, paní Hana Kinsman, přítomna nebyla, snad prý přijde až na závěrečný koncert festivalu. Slova díků patřila všem partnerům a mezi podporovateli bylo jmenováno i Velvyslanectví Slovinské republiky v Praze. Což má dvě zajímavé pohnutky. Jednak Václav Talich působil v mládí u Lublaňské filharmonie a našel tam v té době svoji budoucí manželku Vidu Prelesnikovou. A za druhé je jeden z koncertů festivalů svěřen slovinskému souboru Tartini Quartet. To je nesporně pozoruhodný dramaturgický akt v gesci Lukáše Petřvalského. A konečně je třeba připomenout, že přítomen byl také reprezentant Internationales musikfest Goslar-Harz, s nímž Talichův Beroun navázal spolupráci. Tam také, v goslarském Kaserpfalzu, proběhl při oficiálním podpisu dohody dne 17. srpna prolog letošního berounského festivalu. Hráli tam klarinetistka Anna Paulová a Pražský komorní orchestr. Program Prologu se zopakuje na závěrečném koncertě v Berouně.

Koncert 1. října se konal v Roce české hudby a zároveň v roce dvoustého výročí narození Bedřicha Smetany a Josefa Leopolda Zvonaře. Skladby obou jubilantů byla samozřejmě na programu koncertu. Zvonařovi byla toho dne před koncertem věnována vernisáž výstavy k výročí jeho narození, kde byla k vidění busta skladatele od sochaře Jiřího Vydry, která byla odhalena letos v květnu na slavnostech v Kublově na Berounsku, rodišti skladatele. A také dříve zhotovená busta od Karla Stádníka. Vedle toho byla k dispozici kniha o životě Zvonařově. Promluvil k ní historik, spisovatel a autor publikace Oldřich Selucký, mimochodem zeť Karla Stádníka.

Úvodní skladbou programu byla úprava sboru s titulem Vlastenecké hory Josefa Leopolda Zvonaře, notoricky známá jako píseň Čechy krásné, Čechy mé podle úvodního verše textu. Jeho autorem je básník a donátor knihoven Václav Jaromír Picek. Na koncertě zazněla úprava pro smyčcový orchestr od přítomného skladatele Josefa Jiskry, rovněž autora verze pro dechový orchestr, která zazněla v květnu na slavnostech v Kublově. Vlastenecký hit provedla Jihočeská filharmonie pod vedením Jana Talicha s pietním výrazem dojemného lidového charakteru. Jako další skladbu hrál orchestr Předehru pro orchestr, H 345 od Bohuslava Martinů. Pozdní dílo skladatele mělo v provedení náležitou žánrovou atmosféru ve vybraném tempu, kterou povzbudily akcentované tympány a trubky. V lyrické části se výrazově prosadily dřevěné dechové nástroje. Následující Koncert pro violoncello a orchestr C dur od Josefa Myslivečka, geniálního tvůrce italských oper, měl zřejmé názvuky na scénický obor. Úvodní nástup vedl dirigent s energií v pěkném hybném tempu. V odpovídajícím nasazení vstoupil sólový nástroj do orchestrálního dění, které přenechalo dynamické prostředí sólu. Tomáš Jamník vedl nástroj v půvabném rytmickém pohybu a s výstavní technikou. V pomalé větě se skvěly tónové přednosti sóla s vlídným pozadím smyčců. Finále bylo evidentním návratem k úvodní energii, avšak vedené s klidem s rokokovou hravostí v rytmu menuetu i v melodických liniích violoncella. Dramaturgie koncertu zvolila z odkazu Bedřicha Smetany Polku A dur z let padesátých v instrumentaci sbormistra Jakuba Schrásky. Orchestrální úprava zněla žánrově čistě a elegantně. 

Závěr koncertu patřil Serenádě pro smyčce Es dur, op. 6 Josefa Suka, o které dirigent v rozhovoru úvodem večera prohlásil, že ji Václav Talich miloval. A proto ji dirigoval s vědomím piety jak k rodinné tradici, tak s ohledem na kompoziční dar a záměr skladatele. Filharmonie hrála s velmi pěknou dynamickou a tempovou uvážlivostí. Se stylovou jistotou v agogice celé skladby provedla přitažlivou gradaci kontrastu jednotlivých vět. Už v nástupu druhé věty, kdy hudba navázala v mírném kontrastu k úvodu a po rozvinutí se vrací ke smíru a opět přejde do piana. Velmi pěkně se nesly sólové vstupy houslí a violy v první větě a líbezná houslová scéna v jejím závěru. Lyrické momenty měly hloubku, pomalé pasáže vlídnou důstojnost a harmonie finále evokovala vznešenost mysli. Veskrze sympatické provedení mělo náležitý ohlas a filharmonie přidávala jeden z pomalých Slovanských tanců Antonína Dvořáka. K dobrým stránkám úvodního večera festivalu patří také dokonalé textové a informační vybavení programové brožury, které vypracoval František Kolář. Zdařilé otevření 42. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Talichův Beroun své věrné hudbymilovné a noblesní publikum rozhodně potěšilo.

Foto: Talichův Beroun / Tereza Dudíková