Na Pražské jaro se dnes po 42 letech vrací NHK Symphony Orchestra, rozhlasové těleso z Tokia, a to se svým šéfdirigentem Fabiem Luisim a s houslistkou Akiko Suwanai. Ta byla žačkou Louise Krasnera, prvního interpreta Houslového koncertu Albana Berga, který večer uslyší návštěvníci pražského Rudolfina. Program dále přinese hudbu Johannesa Brahmse a japonského klasika Tōrua Takemitsu.

Z Čech do USA, z USA do Japonska a z Japonska zpátky do Čech. Takový leitmotiv lze spatřovat v dnešním vystoupení nba festivalu Pražské jaro. Louis Krasner, první interpret Bergova Houslového koncertu a v Americe působící pedagog kdysi školící právě Akiko Suwanai, se totiž vzdělával u legendárního houslového kantora Otakara Ševčíka, českého rodáka, jehož metoda má celosvětový a stále trvající dosah. (Zamyšlení violoncellisty Tomáše Jamníka čtěte ZDE.) Navíc, rakouský skladatel Alban Berg (1885–1935) koncert zkomponoval v roce 1935 na paměť Manon Gropius, dcery Almy Mahlerové a architekta Waltera Gropia, která v osmnácti letech zemřela na dětskou obrnu. Kompozici si však objednal právě zmíněný houslista Louis Krasner. Zjevuje se tedy posloupnost Berg (Ševčík) > Krasner > Suwanai > Pražské jaro 2025.

Tiskové setkání 15. května v pražském Hotelu Mandarin nabídlo i některé další zajímavosti ve vztahu k rudolfinskému vystoupení NHK Symphony Orchestra. Samotný pořad je dramaturgicky koncipovaný s ohledem na dva hlavní momenty. Orchestr má zaprvé přání v evropském prostoru reprezentativně představit dílo hlavního, patrně největšího japonského tvůrce klasické hudby (národnostní hledisko), zadruhé přiblížit své unikum, jež tradičně staví na pozdně romantické tradici zejména německé hudby. V padesátých a šedesátých letech minulého století byl orchestr údajně nazýván „nejlepším německým orchestrem mimo německé území,“ jak zaznělo z úst dirigenta Luisiho. Až tak silné má být zázemí německých či německy mluvících autorů v umělecké paměti tělesa. Výsledkem těchto úvah je repertoár na ose Takemitsu–Berg–Brahms. Three Film Scores jsou zvoleným opusem japonského tvůrce (uplatnil se skutečně i u filmu), závěrem – po Bergově Koncertu pro housle a orchestru „Památce anděla“ – zazní Brahmsova Symfonie č. 4 e moll, op. 98. Ta má, dle slov dirigenta, reprezentovat konec romantické epochy, Bergův kus je pak jejím pokračováním už v nové hudební éře.

„S Brahmsem mám složitý vztah,“ přiblížil dirigent Fabio Luisi program s tím, že začínal jako pianista a u Brahmse se pak coby dirigent musel přeorientovat na velké formy. Myšlenku lakonicky shrnul: „Brahms není Schumann.“ Passacaglii, jež je součástí symfonie, poté označil za „symfonii v symfonii“. V superlativech pak tento umělec, jehož koníčkem jsou parfémy, hovořil o Akiko Suwanai, s níž ho pojí první vzájemná spolupráce. „Rudolfinum je krásná koncertní síň,“ pochválil závěrem i místo konání koncertu.

Fabio Luisi, šéfdirigent vystupujícího japonského orchestru, se na Pražské jaro vrací po třiceti pěti letech. V roce 1990 zde vedl Slovenskou filharmonii se sólistou Marianem Lapšanským. (Českou filharmonii Luisi už sice také řídil, ale ne na Pražském jaru.) Akiko Suwanai, zvítězivší v moskevské Čajkovského soutěži rovněž před pětatřiceti lety, na pražském festivalu debutuje, byť i ona už v Praze dříve vystupovala. Koncert pro housle a orchestr Albana Berga, který přednese, na světových pódiích uvádí pravidelně; přiznala nicméně, že její interpretace se v průběhu času přirozeně vyvíjí.

Koncert je součástí evropského turné NHK Symphony Orchestra, které toto těleso zavede do Belgie, Nizozemska, Rakouska a Německa. NHK Symphony Orchestra, tedy Symfonický orchestr Japonského rozhlasu a televize z Tokia, je tělesem s téměř stoletou tradicí a považované nejen v japonském, ale i asijském a světovém měřítku za absolutní špičku.