„Ševčík však nevychovával ze svých studentů technicky vybavené roboty, ale hráče oproštěné od technických obtíží.“

„Ševčík při své výuce využíval téměř vždy doprovod klavíru.“

„Svou poslední cigaretu vykouřil Ševčík v roce 1891 a od té doby ji nevzal do úst. Aby zahnal abstinenční příznaky, začal Ševčík běhat a denně podnikal dvacetikilometrové pochody.“

Otakar Ševčík, houslista, pedagog a autor celosvětově uznávané nástrojové metody, zemřel 18. ledna 1934. Svým devadesátým výročím tak stojí po boku dalších velikánů v oslavovaném Roce české hudby. Od roku 2019 je Ševčíkův odkaz pravidelně oslavován v rámci Ševčíkovy akademie a festivalu v jeho rodných Horažďovicích.

Jako violoncellista přicházím s Ševčíkovou metodou do každodenního kontaktu. V loňském roce jsem měl možnost absolvovat půlroční pobyt v USA, kde jsem sledoval stopy této fascinující osobnosti. Se stále čerstvými zkušenostmi a s ohledem na dnešní významné Ševčíkovo výročí jsem sepsal sedm krátkých bodů:

1) Všechny díly Ševčíkovy metody tvoří jeden celek

Otakar Ševčík psal svá cvičení zprvu pro sebe, neboť hledal cestu ke zdokonalení své hry. V době svého působení na Kyjevské konzervatoři dokončil dva první stěžejní opusy pro techniku levé a pravé ruky. Postupně doplňoval další díly metody, která začala tvořit celek pokrývající škálu od začátečníků po virtuózní hráče. Celá metoda je trefně shrnuta do tabulky Viktora Noppa, Ševčíkova studenta, ve které je vidět promyšlenost a návaznost cvičení.

Na Pražské konzervatoři byla Ševčíkova metoda postupně zavedena jako stěžejní metodický materiál pro hru na housle. Stejně tomu tak bylo v dalších městech, například v roce 1932 po pobytu Ševčíka v Bostonu byla jeho metoda přijata jako hlavní učební materiál na Bostonské konzervatoři. Dle své ucelené metody vyučoval Ševčík také ve svých vrcholných letech 1909–1918 jako vedoucí houslového oddělení na Akademii hudebních a dramatických umění ve Vídni (dnešní MDW Wien).

2) Neznámé díly Ševčíkovy metody

I přesto, že je metoda neuvěřitelně rozsáhlá, některé díly stále chybí. V roce 1921 odevzdal Ševčík nakladateli v New Yorku rukopis čtyř děl, za která dostal zaplaceno, nikdy však nebyla vydána. Jednalo se o čtyři díly tzv. „virtuózní školy“, které se věnovaly technice dvojhmatů, arpeggiím, modulacím, akordům, flažoletům a pizzicatu.

V rukopise také zůstávají materiály, které Ševčík psal pro svou „cizineckou kolonii“. Jsou to dílčí části jeho metody nebo úpravy skladeb pro houslový orchestr. Co dále chybí je jakýkoliv spojující díl, který by umožnil metodu užívat v celé její šíři. Když se student Otakara Ševčíka zeptal, proč takovou textovou část ke své metodě nesepsal, Ševčík ve vtipu odpověděl: „Protože by ji žádný student nečetl!“

3) Filosofie Ševčíkovy metody

Hlavní myšlenka celé metody je překvapivě nejen hudební, ovlivněna je také matematikou a lingvistikou. Ševčík pracuje s intonací a přednesem jako s významem slova a s houslovou technikou jako se slovem samotným. Inspirací mu byly knihy, které nacházel v knihovně svého otce Josefa Ševčíka, kantora v místní škole v Horažďovicích. V jedné z knih byla popsána metoda výuky promyšleným opakováním slova a fráze, ovšem vždy s přesným uvědoměním významu slova i smyslu větného.

Díky novátorskému přístupu k houslové výuce se Ševčíkovi podařila destilace technických problémů, se kterými lze pracovat odděleně. Opakující se aspekt možná stojí za tím, proč byl občas Ševčík osočován z „tovární výroby virtuózních hráčů“. Je pravdou, že nejlepší Ševčíkovi studenti necvičili méně než šest hodin denně, někteří i deset a rekord prý byl třináct. Ševčík však nevychovával ze svých studentů technicky vybavené roboty, ale hráče oproštěné od technických obtíží. Věřil, že s příchodem na pódium již není třeba myslet na techniku – už je možné nechat promlouvat duši hráče.

4) Cvičit ideálně ve dvou

Ševčík při své výuce využíval téměř vždy doprovod klavíru nebo druhých houslí. Byl toho názoru, že při uhozeném akordu v klavíru se zvuk houslí „odráží” a hráč intuitivně hledá správnou polohu prstu. Při hře s druhými houslemi hrozí, že povaha zvuku je až příliš podobná a nenutí hráče k přesnému intonování. Až jako poslední možnost je nácvik skladby bez doprovodu jiného nástroje.

V tomto světle se jeví jako logické, že Ševčík vypracovával party druhých houslí k houslovým koncertům, jako je tomu například u Houslového koncertu č. 2 Henryka Wieniawského. Zajímavostí je, že Ševčík vyučoval skladatelovu dceru, Henriettu Wieniawskou. V duu si tak mohli společně zahrát dílo jejího tatínka.

5) Význam lidové hudby

Ševčík věřil, že lidová hudba je důležitá pro rozvoj hudebnosti. Prohlásil, že pokud student bude hrát melodii, kterou umí zazpívat, bude lépe frázovat i intonovat. V rozhovoru pro americký časopis The Etude v roce 1924 Ševčík prohlásil: „Důvod, proč mají ruští a židovští houslisté tak dobrý tón a vytříbené vibrato, spočívá v tom, že od nejútlejšího věku slýchají ve svých domovech a při náboženských obřadech mnoho dobrého zpěvu. Učí se slyšet a myslet na kvalitní tón, a proto produkují kvalitní tón, když se později učí hrát na housle.” České lidové písně jsou integrované jak do Školy pro začátečníky op. 6, tak také do Školy intonace op. 11. Ta obsahuje 40 duet pro dvoje housle, drobných českých lidových písní, které je radost hrát.

6) Ševčíkův odkaz v Americe

Cvičení Otakara Ševčíka lze i dnes slyšet na všech amerických školách a univerzitách. Ševčík byl v zámoří celkem třikrát, v letech 1921–22, 1923–24 a 1931–32. Především během jeho posledního pobytu v New Yorku a Bostonu zažíval 80letý Ševčík velké slávy. Po připlutí do New Yorku na Ševčíka čekala spousta přátel, bývalých žáků a generální konzul Československa, dr. Novák. Po přesunu do Bostonu byla přichystána velkolepá recepce v luxusním hotelu, přítomen byl i místní rozhlas, kde v přímém přenosu pozdravil Otakar Ševčík všechny své posluchače. Během večera se konal koncert uspořádaný členy Bostonské filharmonie a Ševčíkovi bylo postupně představeno 425 párů od diplomatů po významné kulturní činitele města Bostonu. Ševčík měl opět možnost vybírat jen ty nejlepší žáky. Výuka probíhala pod křídly National Associated Studios of Music, jejichž ředitelem byl Albert Alphin, velmi schopný člověk, který se velkou měrou zasadil o pozdější rozkvět bostonské konzervatoře.

7) Akcent na zdraví

V letech 1875–1892 vyučoval Otakar Ševčík v Kyjevě, kde se stal silným kuřákem. Vykouřil až sto cigaret denně. Aby se kouření zřekl, žvýkal během odpoledního vyučování švestková jádra, ač tušil, že mohou být jedovatá. Svou poslední cigaretu vykouřil Ševčík v roce 1891 a od té doby ji nevzal do úst. Aby zahnal abstinenční příznaky, začal Ševčík běhat a denně podnikal dvacetikilometrové pochody. Postupně nacházel z vdechování čerstvého vzduchu potěšení a radost „z každého stromku na cestě“. Tak se z Ševčíka stal vášnivý turista a milovník dlouhých procházek. Sám poté studentům doporučoval trávit část dne na čerstvém vzduchu.

Téma psychické i fyzické přípravy hudebníka bude tématem letošního ročníku Ševčíkovy akademie a festivalu, který se odehraje v termínu 4.–16. srpna 2024 v Horažďovicích.

Foto: ilustrační – Wikipedie / volné dílo, Facebook T. Jamníka, Facebook Ševčíkovy akademie